Program Sentinel

Mrtví

Kurt se neuvěřitelně třásl. Horní část kostýmu měl spálenou, stejně jako kůži na zádech. Rudé maso příšerně kontrastovalo s modrou barvou jeho pleti. Cítil pach vlastního upečeného těla. Jeho ruce stále pevně svíraly tělo Shadow, tak křehké, ale přesto silné, dokonce i poté, co nechala vybuchnout většinu Sentinelů, jen vlastní silou. Nechtěl ji pustit. Přijít o ni, znova. Už přišel o tolik přátel, že je ani nemohl spočítat. Nemohl se vzdát ještě své ženy.

Lapavě se nadechl. Čekal, doufal, že se Shadow pohne. Jenže nic takového se nestalo.

„Kurte," řekl mu něžně známý hlas. Zlatooký mutant se znova zatřásl a chytil ji pevněji.

„Pusť ji," zašeptal mu hlas do ucha. Jemně ho pohladil po rameni, ale ucukl, když rukama nahmatal živé maso a krev, prýštící z ran. „Musíš ji pustit. Musíme ji nechat."

„Ne," zachrčel Kurt. Charles Xavier se napřímil. Hluboce litoval, že musí udělat to, co udělá. Jenže Kurt mu nedal na výběr.

„Logane, prosím," požádal. Wolverine zaťal zuby. Cítil se, jako by ho vykoupali v kyselině sírové. Dostal tolik ran, že by normální člověk byl rozdrcený na atomy, a teď ještě musel ubližovat svému příteli.

S hlubokým zabručením mu zaťal prsty do odhaleného masa, až Kurt vytřeštil oči a hlasitě vykřikl. Jeho ruce ochably tou příšernou bolestí. Logan ho chytil ještě pevněji a jednoduše odmrštil od bezvládného těla Shadow. Ženina hlava dopadla na spálenou zem s tlumeným dusnutím.

Nightcrawler zavyl a pokusil se k ní doplazit. Wolverine jeho snahu ukončil jediným kopnutím do žaludku.

Xavier se mezitím vzepřel na rukou. Svaly se mu třásly, ale i přes to se dokázal dostat z vozíku. Položil se hned vedle Shadow. Jeho ruka spočinula na jejím čele. Zavřel oči.

Jeho mysl se vnořila do ještě komplikovanější mysli všemocné mutantky. Vyslaná energie ji málem zabila. Málem. Uchovala si maličký zbytek života, který teď Xavier musel najít a posilnit. Všechno to bylo jen v její hlavě, ale musela by začít vnímat, aspoň se pokusit žít.

Shadow. Vstávej. Probuď se. Kurt tě už oplakává. Řekni mu, že jsi naživu. Obejmi ho. Zachraň ho, dokud to jde. Zachraň nás všechny.

Bitvu jsme vyhráli, ale taky prohráli. Tisíce z nás padly. Storm, Colossus, Banshee, Ice Man, Beast, Spider Man, Ant Man, ti všichni jsou mrtví. Azazel, Mystique, Magneto a Cyclops umírají, a nikdo s tím nedokáže nic udělat. Léčitelé už nemají sílu zachraňovat ty, co jsou na půli cesty ke smrti. Mohou léčit téměř jen zlomeniny a popáleniny. Potřebujeme tě, Shadow, potřebujeme tvou sílu. Neumírají jen X-meni. Umírají i obyčejní lidé, kteří jen bojovali za své životy. Zachraň je. Prosím.

Shadowiny oči se pod víčky pohnuly. Srdce v její hrudi se pomalu začalo pohybovat, bušit.

Shadow. Zachraň nás všechny.

A Shadow se konečně probudila. Zhluboka se nadechla a posadila. Upřela polomrtvý pohled na Xaviera.

„Kde mám začít?"

---------

Elis hrdelně a hlasitě naříkala, v náručí plavovlasé, okřídlené tělo. Matthew vypadal ve smrti poklidně, mnohem lépe, než spousta jiných. Krví a prachem zamazaný obličej měl mokrý od slz vlastní matky.

Avengers seděli za touto nepěknou scenérií s ponurým výrazem ve tvářích.

„Byl tak mladý," zašeptala Wanda. Její kožený kostým byl roztrhán na cucky a z pravé ruky jí trčela bílá kost, ale ani to nemohlo zabránit truchlení. „Přišli jsme o půlku týmu."