Nikdy nevíš co přijde

1. kapitola

          Tak asi jak se sluší a patří bych se mohla představit. Jmenuji se Kim a přežívám v České republice. Je mi 15 let. Tento rok jsem v devátém ročníku, ale něco se stalo a já nevím co. Vždy jsem s lidma ve třídě vycházela. A najednou tu je ten zlom. Všichni mě najednou nesnáší a vždy mi něco udělají. Když jsem se to snažila komukoli říct tak se mi vysmál.

          "Hej! Špíno! Co sis to dnes dovolila přijít! Chceš dostat přes hubu?!"
Nic neříkám, ale jenom doufám že mě nechají být. Ale nenechali. Schodili mě na zem a začali do mě kopat. Nejradši bych jim to vrátila, ale nechci abych jim něco udělala. Asi před měsícem jsem absolvovala soukromý vojenský výcvik tak bych se ubránila, ale. Nebudu to řešit ať si bouchnou. Nejsou nic jiného než namyšlený frajírci.

          Právě jdu konečně domů, ale slyším že jde někdo za mnou. Slyším jak mi někdo šeptá do ucha: "Jsi v pohodě? " Otočím se a vidím Toma. "Jo jsem. To nevidíš jak se mám skvěle? " zasměju se ironicky. "No právě že nevidím." Co mu mám jako odpovědět? Tak to vidí, ale co s tím udělá? "No vidíš to a co s tím uděláš? Chceš si snad taky bouchnout?" Už jsem nepříjemná, protože jsem podrážděná že školy. " Ne nechci, protože víš.............."