Moments

Chapter seventy-eight

Meddie

Zezdola na mě zavolá John, že se dnes jede k Miiným rodičům. Popravdě, vůbec se mi tam nechce. Je to slušnost, ale nechci tam poslouchat řeči o tom, co se bude dít a kde se stala obrovská nehoda. Oni vlastně řeší pouze dopravní nehody. Nejradši bych zalehla do postele. S přivřenýma očima šilhám na schody, abych nespadla. V pohodlném pyžamu se přemístím do obývacího pokoje a tam přesunu své tělo na gauč. Zavřu pomalu oči a zachumlám se do fialové deky. Nedivím se, že jsem ospalá. Byli jsme vzhůru až do tří hodin plus připočítám bloumání nad pugetem. Nemůžu se zbavit pocitu, že je blízko. Dost blízko. Přece by nemohl posílat růže až ze Sydney.

"No tak, Madison. Musíme jet," zamumlá unaveně John a s potutelným úsměvem se složí ke mně. Oba dva mžouráme očima ven z okna. Je něco málo po sedmé hodině.

"Nechcete oba dva zůstat doma?" zeptá se Mia a já se rychle zvednu. Poté si protřu oči na náznak, že jsem vzhůru.

"To v žádným případě! Nenechám tě řídit!" zvedne se z gauče a zakopne o kraj koberce. Oboum dvoum nám cuknou koutky.

"Aspoň ty buď doma. Kdyby někdo nebo něco přišlo, tak ať s tím nejezdí na poštu," oznámí Mia a já kývnu. Dojdu je doprovodit ke dveřím. John si skoro nezaváže tkaničky, ale pořád mává prstem ve vzduchu. Mia ho čapne za ruku a se zamáváním se odebírají do auta. Počkám, až uvidím auto odjet a potom se zamknu uvnitř. Úlevně si oddechnu. V kuchyni si připravím snídaně, která se skládá z mléka a ovesných vloček. Usadím se na gauč a s jedením vloček pozoruji padající hroudy sněhu. Sníh mi připadá jako peřina z pěny, která pokryje vše, co si zamane. Mám ráda zimu. Drobné vločky padají do vlasů a venku občas panuje příjemné ochlazení. Přikryji se dekou a pramen vlasů si dám za ucho. Stejně mi tady jedna věc schází.

Luke.

Nedokážu si připustit, že i po tom mi pošle nádhernou kytici s omluvou. Já...já opravdu nevím, co mám očekávat. Nechci, aby mi znovu vlezl do života. Měla jsem vše připravené tak, abych nemusela ztrácet další kousky sebe v těch úděsných vzpomínkách. Všechno jsem si naplánovala, abych zapomněla na jedinou osobu. Jenomže on zázrakem procitne a přede dveřmi se objeví tohle. Někdy si představuji věci, kdyby se to nestalo. Ležela bych tady s ním, dívali bychom si vzájemně do očí a užívali každičký pohled a moment.

Museli jsme se vydat každý svou cestou. Ať už z důvodů nebo jsme to prostě potřebovali. Oba dva.

Nedokáže pochopit, že ho nechci ve svém životě nikdy víc. To je ten problém. Nedochází mu, že mi ještě více ublíží. Jedině láska takhle bolí. Neudržuji s ním kontakt, tak proč? Proč mi tohle dělá?

Kousnu se do tváře a položím prázdnou misku na stolek. V dlaních sevřu pevně deku. Rozhodnu se zapnout televizi, abych myslela na něco jiného. Přepínám z kanálů na kanál, ale nikde ani pohádka. Nechám to na celebritách. Zrovna dávají rozhovor a potom vidím, že bude nějaký koncert. Poslouchám poslední otázky k herci a ihned se to přepíná na živé vysílání. Nadzvednu obočí.

"Dobré ráno, New Yorku! Zdraví Angelica a Adam z kanálu Vorkline. Živě z náměstí, kde se koná každoroční oslava Vánoc a nového roku! Přípravy vrcholí a za malou chvíli se můžete těšit na rozhovor s exkluzivními hosty. Zůstaňte s námi," objeví se v televizi dáma s mužem a za nimi se ozve zběsilý křik. Aspoň něco.

"Díky Angelice za slovo a povzbudivým potleskem přivítejme skupinu 5 Seconds of Summer!" můj pohled rychle upoutají čtyři postavy za dámou, která může mít okolo třiceti. To je jedno. Otevřu v šoku ústa. On tam stojí...stojí přímo naproti kameře. Když ho přiblíží, vidím okolo jeho očí tmavé kruhy. Unavené modré oči nemůžou rychle reagovat na objekty. Do očí se mi nahrnou slzy. Panebože... Calum stojí vzpřímeně a poslouchá reportérku. Ashton s Mikem nadšeně pozorují přes sklo shromážděné lidi. Luke...vypadá, jakoby nic nevnímal. Stojí svěšení a drží se jen tak tak na nohou. Podívám se nahoru, abych zabránila průchod slzám. Stejně to nepomůže. Není to on. Je to zničený, smutný a zkroušený Luke. Není to doopravdy on.

______________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Oh...kriste. Mě z vás fakt trefí asi!

#2 MÍSTO V TEEN FIKCI!? VÁŽNĚ?!

Jste báječní, děkuju vám za tak krásnou a prostě nádhernou podporu! Vy mě ženete psát dál! Jste jako palivo.

Páni...skoro 26k a plus počítám votes a komenty!! Love ya all!!!!

Madison se těžce srovnává...udrží si takový postoj nadále?

Co se stane dál?

Děkuju vám za komentíky. Ještě jednou.

With all love my darlings :*

* terka69 *