Moments

Chapter fifty-two

Meddie

Z přemýšlení u snídaně mě vytrhne zvuk drkotajícího motoru jeepu. Odváží ho do opravny, kde dají do kupy naše pojízdné a milované vozidlo. Nervy mám jako splašené, jenž způsobují tlak v břiše. Hrneček, v němž zůstává čaj odložím na linku a pospíchám s taškou ven za Lily, která netrpělivě přešlapuje na místě s černou rtěnkou v ruce. Zamávám na odjíždějícího bratra a s Lily pokračujeme cestou po dvou měsících do školy. Vypráví mi o výletě v národním parku a jak byla ještě v národním divadle. Nepochopím, jak to mohla stihnout. Já - jelikož si potřebuji vše vychutnat a prohlédnout - bych strávila minimálně týden v národním parku. Do divadla bych radši nešla, protože bych se tam unudila a při nejlepším uspala. Ohledně mého vztahu s Lukem to bere docela dobře. Když se mluví o dalších členech skupiny, viditelně strne a znervózní. Hlavně u Ashtona. Všimla jsem si toho už dávno. Když zmíním Ashtona, chtěla by všechno vychrlit na jeden dech, ale něco ji drží zpátky.

Po několika minutách se nám před očima vyskytne obrovská budova nazvaná střední školou. Na dvoře se schromažďují noví prváci nastrkaní do úplých uniforem, které musí mít vždy první týden na nové škole. Je to naše rarita - nová škola, nový zvyk. Zahlédnu také na dvoře ohavně nagelované vlasy Nicka Rogerse z vedlejší třídy. Urgh. Necítím se na čtvrťáka, vůbec.

"Pozorně si prohlédni ty obličeje prváků. Chudáci natěšení. Ještě ani neví, že budou muset pozorovat nechutnou mega velkou bradavici paní McElroy," vydechne a já se zasměji. Každoročně prváky učí paní McElroy - nejděsivější učitelka na téhle škole. Přesně mezi očima se jí vytvořila obrovská bradavice jako měsíční kráter. Vzpomínám si, jak si paní McElroy stoupla před Lily a naklonila se k ní. Lily celou dobu pozorovala ten kráter, který se pohyboval vždy, když si popondala brýle více na nos. Nechutností se oklepu. Sebejistou chůzí se vydáme do budovy. Cítím na sobě samé opovrhující a závistivé pohledy holek ze všech ročníků. Popravdě? Čekala jsem to. Nechtěla jsem, aby se ke mně přifařily jen kvůli tomu, že chodím s celebritou a idolem dívek. Zklopím hlavu k zemi a pochoduji poslušně do školy. Když vejdeme, celá škola má nově obarvené zdi na sytě oranžovou a dokonce vyměnili i ohnuté skříňky. Udiveně se při chůzi k mé skříňce rozhlížím okolo sebe a kladu si otázku. Kde vzali kruci peníze? Spočítám si čtyři skříňky od sloupu, na kterém už nevisí žvýkačky. V jednom ze tří úzkých otvorů je zastrčen štos barevných papírů. Vytáhnu je a postupně si přečtu.

Zájmové kroužky, pozvánky na akce pořádané školou, kombinace pro otevření nové skříňky a jako naposled rozvrh hodin.

Všechny papíry zastrčím do tašky a dojdu pro Lily. Pohybují se zde množství lidí a tak se snažím držet někde u zdi. S Lily poté vycházíme schody do učebny číslo sto padesát šest na první hodinu. Všechny oči spočinou samozřejmě na mně a já se cítím jako kořist. Co nejnápadněji se přesunu do poslední lavice u okna a posadím se. Rozrazí se dveře a v nich se objeví naše barbie. Stefanie. Oblečená v modrém kostýmu se svou partičkou si sedá na své obvyklé místo. Všichni si sedáme na stejná místa, jelikož se nikomu nechce vymýšlet nové taktiky, komu by kdo radil. Z tašky si vytáhnu blok a tužky a pozoruji celou situaci. Všichni po mně hází nechápavé až závistivé pohledy. Potichu zavrčím, jelikož už mi to přijde opravdu otravné a cítím se jako v kleci, kde na mě všichni civí.

***

Má sebejistost utichla při posledních minutách ve škole, kdy mě Stefanie s Nickem tvrdě přirazili ke sloupu. Hlava mi teoreticky za malou chvíli exploduje bolestí. Pojmenovali to jako dárek do posledního roku na téhle škole. Předpokládám, že se tomuhle nevyhnu každý týden. Se syknutím si promnu krk, kde se mi rýsuje pěkná modřina. Po cestě domů si přečtu papír s rozvrhem. Lily se odpojila, když jsme procházeli okolo kostela. Prý potřebovala domluvit něco s písničkami. Rozvrh vypadá docela slibně. V pondělí, čtvrtek a v pátek jen holandština. Zandám zpět do tašky papír a pokračuji cestou se sluchátky v uších. Nepříjemný vítr naráží do mých tváří. Potichu zavrčím. Projdu okolo vlnící vody až k domu. Zvenku dům vypadá zchátralý a oprýskaný barvou. Naštěstí nebydlíme v centru města, tak se nemusíme za něj stydět. Když zavřu vchodové dveře, neslyším žádné zvuky. Naprosté ticho. Rovnou zamířím do kuchyně pro wafle ze snídaně. Hned poté se odebírám nahoru do pokoje, abych si připravila na zítřek, kdy máme...hned ráno tělocvik. Věci na ostatní předměty vložím do tašky a do batohu poskládám čisté oblečení na tělocvik. Přidám i sprchový gel, jelikož nechci páchnout přes celý den až do třičtvrtě na tři. Zabrní mi mobil a brnění zesiluje. Rozkliknu zámek a uvidím, že mi volá Luke. Okamžitě hovor zvedám a trochu se podivím. Vždyť...u nich musí být nejdříve deset hodin večer.

"Ahoj krásko," zazubí se na displeji Luke. Jemně ospalý výraz skrývá za velký úsměv. Usměji se a zamávám. Strašně mi chybí. Hrozně moc.

"Lucasi, ty parchante! Ty voláš sám s Meddie?!" ozve se hlasitý vřískot. Luke se omluvně podívá do kamery.

"Promiň, jsem teď u Caluma a nemohl jsem vydržet několik hodin bez tvého úsměvu," lehce pozvedne koutek úst a já si povzdychnu.

"Šoupni se, chci taky být vidět," zanadává Calum a nastaví kameru tak, aby byl vidět. Spustí hlasitý pozdrav, až se obraz na chvíli sekne. Tohle dělá pořád. Luke protočí očima. Nemá zrovna dvakrát radost z Caluma, který se vždy připlete. Zamávám na pozdrav a mobil postavím na stůl.

"Chybíš nám všem," smutně vyšpulí spodní ret. Do očí se mi nahrnou slzy, které nepustím ven.

"Vy mně taky ani nevíte jak moc."

Pohled přesunu na Luka, který upřeně hledí na mě. Jeho hluboký a pronikavě nutný pohled jde vidět i přes mizernou kvalitu hovoru. Schází mi jeho oči vždy zabodnuté do mých, jeho rty a absolutně on. Nedokážu si přiznat závislost na něm. Je jako droga - nemůžu na něj přestat myslet a už vůbec být bez něj.

"Tak já vás asi tady nechám...zatím ahoj," odkašle si Calum a zmizí. Frustrovaně si promnu spánky a zavřu oči.

"Já sliby plním, zvlášť u tebe," promluví po dlouhé odmlce. Podívám se na něj zničeným pohledem.

"V nejbližší době si vezmu letenku rovnou do Rotterdamu, kde si tě unesu a poletíme někam do neznáma," povzbudivě se usměje a já se uchechtnu.

"Máš moc bujnou fantazii, Luku."

"A bude ještě zajímavější s tebou," poškrábe se na zátylku. Skousnu si ret, abych neměla negativní myšlenky na to, co se může stát.

"Miluju tě."

__________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Přidávám díl z Mediino strany.

F*ck you Stefanie!! :D

Děkujuuu za 4,16K přečtení a