Moments

Chapter forteen

Meddie

Ukápne mi z oka slza. Vzpomínám na rodiče a jejich smrt. Bylo to hodně kruté, ale to až později. Podívám se nahoru na zdobený strop, abych zahnala slzy. Je to stejně prd platný, protože budu mít červené oči. Jakoby se usměji, spíš to byl úšklebek a dohraji poslední tóny. Poté se rychle zvednu a zbaběle uteču ze síně. Opřu se o studenou zeď a utřu si slzy. Nechci neustále plakat kvůli nim. Nechci, ale jde to prostě samo. Živě se mi přehrávají ty chvíle s nimi. Uslyším těžké kroky blížící se ke mně. Narovnám se a povzdychnu. Než se dám na další pohyb, ocitám se v něčím náručí s poměrně známou vůní. Vůní našeho domova. Přitisknu se k němu a zabořím hlavu do ramene. Houpe se mnou pomalu ze strany na stranu jako na lodi.

"To bude dobrý," řekne chraplavým hlasem. Nikdo z nás dvou nečekal, že ztratíme oba rodiče tak brzy. Odtáhnu se a zadívám se do jeho čokoládových očí. Mia má sakra štěstí. Vůbec nevypadáme jako sourozenci. Spíš Mia s Johnem. Já se na sto procent podobám Lukovi. Má špinavě blonďaté vlasy jako já, modré oči jako já. Ale povahu může mít jinou. Myslím, že to byl jen takový úlet. Já v to asi nevěřím a zaručeně by nám to neklapalo. Přece; on je celebrita - turné, koncerty. Může mít úletů kolik chce. Jenže já? Škola. Má peněz kolik chce, já? Máme sotva na hypotéku a oblečení, natož nám teta posílá nějaké peníze. Takže...nevěštím v tom nějakou budoucnost, možná.

Usměji se na něj nejpřesvědčivějším úsměvem, jaký umím. Ale pořád se na mě dívá se skrčeným obočím. Je strašně starostlivý. Není to tím, že jsem ještě nezletilá. To jsem, ale ohledně kluků. Jednou za čas pořádá přednášky o tom, koho si mám vybírat a komu dávat přednost. Nejlépe by byli se zelenýma očima a zrzci. Okamžitě jsem to zamítla. Nic proti zrzkům, ale mě se vůbec nelíbí. Stoupnu si na špičky a líbnu ho na tvář. Nejradši bych mu řekla, že je ten nejlepší brácha na celým světě. Už se širokým úsměvem na tváři odejde a já se podívám na místo, kde předtím stál. Pořád musím přemýšlet. O tetce, proč sem přiletěla. To si jen chtěla užít čas s neteří a synovcem? Zatím něco musí být a nejhorší je, že to nevím. Já musím vědět všechno! Divoce zamrkám řasami a octnu se zpátky v realitě na studené chodbě. Upravím si rukou sukni od šatů a snad sebejistou chůzí se vydám ven. Když se nacházím na úzké cestě před dveřmi, uvidím starší lidi se mihnout ven z brány. Nějak rychle mizí. Lily s Johnem a Miou tam o něčem horlivě konverzují. Přišourám se k nim.

"Nechce někdo jít na jídlo? Mám fakt hlad," ohlásí se a na důkaz mu zakručí v břiše. Uchechtnu se a ohlédnu se za sebe. Zaregistruji vypouklé oranžové šaty jako pomeranč. Elis se baví s Lilyinou mamkou. Jak nečekané! A malá Rosie pobíhá okolo nich.

"To je samozřejmost! Docela mám taky hlad a hlavní sestra mi odsud předala klíče, takže co řešit," zazubí se Lily.

"Jsem totálně mimo, že nevím o co tu jde?" nechápavě se zeptá Mia a nakrčí obočí. Vypadá komicky. John ji obejme jednou rukou okolo pasu.

"No...máme tady uklidit, že prý...uklízečka má dneska volno," lže jako když tiskne. Co to sakra kecá? Vždyť... Teď i já nakrčím obočí.

"Balíme! Břicho už křičí zlostí," zakřičí John a za ním se pár lidí otočí. Bez nějaké reakce všichni nasedáme do auta. Elis snad dojde pěšky a nebo je tu Lilyina mamka...snad jí to dojde.

***

Jeep zastaví u nějaké nóbl restaurace. Johne? Nešplouchá ti na majáku? S Lily vystoupíme ze zadních sedaček a oni z předních. Mia zabouchává dveře a hádejte...Nějakým způsobem se vyvrátily a spadly. John se chytí za hlavu a jde do kufru pro kobercovku. To bude úplně boží, Johne! Přejde k těm dveřím a začne to slepovat. Opřu se s Lily o kufr a sledujeme to s pobavením. Lily začne na mě dělat různé obličeje a já se k ní přidám. Vypadáme jako rodina; rodiče opravují starý jeep a děti dělají blbiny. Nějakým způsobem se to Johnovi podaří zpravit za pár minut. Fakt nechápu, jak to může slepit obyčejná kobercová páska. Se smíchem se vydáváme do divů nóbl restaurace. Ještě před vchodem jsem zpozorovala drahé černé auto. Že by někdo slavnej? John nám třem podržel gentlemansky dveře. Všude byly rozestavěné stoly se čtyřmi židličkami a občas se objevil i s dvěma. Stěny byly vymalované světle krémovou barvou a všechno sladěné s bílou. Několik lidí sedělo u stolů. Vzadu vlevo se nacházel veliký bar. Vedle mě zapískala osoba mé rodiny. Zase se pár lidí otočilo. Proč vždy upoutá pozornost? Loktem ho píchnu do žeber na náznak, aby se choval sofistikovaně. Jen naštvaně pípne a zapluje k nejbližšímu stolu. Poskládáme se tam a vypadá to nějak takhle - Lily vedle mě, Mia naproti ní a John vedle Mii. Takže já sedím tváří tvář bratrovi. Za nedlouho se u nás objevil číšník. Vypadal na brigádníka a byl...zrzek. Do prkenný ohrady... Se strachem v očích se podívám na Johna. Ano se strachem. Nevím, co udělá. V jeho očích tančí drobné jiskřičky.

"Můžu vám nabídnout něco k pití?" zeptal se a vyndal odněkud papírek s propiskou. Přineste mi kýbl prosím...

"Dvakrát neperlivou vodu a...vlastně čtyřikrát a prosím jídelní lístek," vyhrkne John s úplně vážnou tváří. Číšník odejde a já chytnu záchvat smíchu. Vždycky, když je John vážný, vypadá strašně důležitě a směšně. Fakt z toho prostě nemůžu. Lily se vedle taky začne řehtat. Mie cukají koutky.

"Hele, buďte zticha, chci ho předhodit Meddie, viď?" řekne a mrkne na mě. Bože můj, proč si s tím nedá pokoj...?! Ztuhne mi úsměv a pomalu se mé obočí posouvá nahoru. Popravdě, je hnusný jako můj zadek. Ihned k nám přiběhl s jídelními lístky a vodou. Rozevřu jeden a přelistuji na kuřecí maso. Hmmm....kuřecí medailonky s tajícími sýry. Bože, už mám na to chuť teď! Někdo mi zaklepe nehtem na tvrdé desky. Podívám se otráveným výrazem na rušitele mého vybírání jídla. Lily.

"Tam vzadu," řekne a naznačí očima, "tě pořád pozoruje." Nenápadně se tam podívám a přitom si přikládám skleničku s vodou k puse. Jakmile ho uvidím, vyprsknu na Johna tu vodu. Co to... Hlavně že nad ním pořád přemýšlíš... Už mi to dochází, to auto. Blik blesku... John se na mě nechutně podívá a začne si utírat rukáv. Vždyť té vody tolik nebylo. Nervózně se usměji a udělám, že čtu. Nikdo si toho nevšiml...naštěstí. John to utře a věnuje dál pozornost Mie. Neslyšně si oddechnu. Vedle se někdo uchechtne. Otočím na ní hlavu a pozvednu obočí. Mávne rukou a prohlíží si něco na stole. Tak ti teda děkuju... Bez schovávání se na podívám do toho koutku vzadu. Je to vůbec on? Nechci si představit, že jsem se dívala na někoho jinýho... Sedí tam s nějakými třemi kluky, kteří tam dělají kraviny. Ten záhadný se někdy přidá. Černá bunda s kapucí mu obepíná tělo a zpod kapuci mu trčí špinavě blonďaté vlasy. Otočí hlavu směrem ke mně s pokrčeným obočím a tvrdým výrazem. Jakmile se setkají jeho oči s mými, přestávám všechno okolo sebe vnímat. Zákeřná paralyzace. Jakoby se snažil tím pohledem zjistit něco víc. Skousl si ret na místě, kde má piercing. Proč mi to děláš ještě horší...?

"Madison, sakra prober se!" kopně do mě pod stolem John. Zasyčím na něj bolestně a ochranitelsky si nohu obejmu. Proč takovou ránu...? Tiká pohledem mezi ním a mnou. Sakra. Přitom se nezapomněl na židli kroutit, až zavrzala.

"Kdo je ta osoba, co upoutala sestřinu pozornost?" zvýší o oktávu a podívá se na Lily. Lily, hlavně to nedělej...

"Luke He-" ani to nedořekne a už se John zvedá od stolu. Co jde dělat...? Snad...NE! Se strachem se na něj podívám. Proč se furt bojím?

"Chci poznat toho kluka osobně a tak i všechny kluky s kým se bude moje příbuzná přátelit," řekne a moje brada míří do podzemí.

"Ať tě to ani nenapadne," varovně Mia utrousí k němu. Vyplázne na ní jazyk a sebejistě k nim odpochoduje. To bude trapas. Kam se hrabe trapas, přímo potupa. A ještě k tomu, jestli se to dozví ve škole... Nechci to vidět. Zakryju se pod jídelní lístek a dělám, že tu nejsem. Úžasný. Musím se schovávat v restauraci před útokem Johna. Beru zpátky, co jsem mu chtěla říct. Vrzne židle, je tady. Vykouknu zpod lístku. Dívá se na mě pobaveně, tak se vrátím do původní pozice. Odfrkne si pobaveně a já jen zakňučím. Proč já...? Uslyším odzadu pobavený úškrnek.

"Sobota, večeře. Lily můžeš taky přijít. Elis stejně říkala, že odlétá s Rosie až příští pondělí," moje brada se probourala do jádra země. O můj bože...Já ho zabiju...

"Tos fakt nemusel," brání mě Mia, ale je to prd platný. Vždyť k nám už v sobotu přijde! Lily skoro rozdrtím ruku a mám co dělat, abych se nenahnula přes ten stůl.

"Taky tě mám rád má příbuzná..." zasměje se a vypije skleničku. Největší silou ho kopnu do nohy. Bohužel, to nebyla noha Johna, ale židle. Jau... tentokrát to byla druhá noha. Přelétnu pohledem místnost. Baví se s ostatními...

____________________________________________________________________________________

HI guys! ^^

Johne, Johne...ty se musíš předvést :D :D 

Meddie a Luke...paralyzace...aww :3 :D

Jak se to vyvine...? :D 

Děkuju mému sirovi za úplně boží cover!! :3 :3 Love ya ...

Děkuju vám za tolik přečtení, protože se blížíme k 1K!!!!!! :o :o bože můj, děkuju!

With all mega amazing love my darlings :*

*terka69*