Moments

Chapter twenty-five

Meddie

Budík zvoní na celý pokoj. Vstávala jsem o půl hodiny dříve, abych se stihla na poslední den do školy vysprchovat. Většinou se sprchuji jen večer, ale třetí ročník na střední je jen jednou. Právě si suším vlasy a přemýšlím o dnešním plánu. Lily pro mě přijde o dvacet minut dřív, abychom tam stihly dojít. Jak znám Lily, ta se vyšňoří jako na svatbu. Musí se prostě ukazovat všem na očích. Já si pravděpodobně vezmu na sebe jen oranžové plátěné šortky a bílé tílko s rozpáraným spodkem. Miluju takovéhle tílka. Když si dofénuji vlasy, obleču to na sebe. Nevím, jestli si mám svázat vlasy do culíku nebo je mám nechat volně na zádech. Rozhodnu se pro volbu číslo jedna - culík. Tmavé vlasy nebudou tolik poznat. Přes tílko přehodím rozepnutou tmavě modrou mikinu, kdyby mi byla zima. Stoupnu si přes zrcadlo a namaluji si na oční víčka tlusté černé linky. Tělovou rtěnkou rty sjednotím s tváří. Našpulín na sebe do zrcadla rty a svůdně mrknu. Jako blázen. Usměji se a s kabelkou přes rameno jdu dolů do kuchyně.

"Dobré ráno," vřele pozdraví Mia a já kývnu na pozdrav. Čte si noviny a upíjí z ranní kávy.

"Jaké jsou pocity pro dnešní den?" usměje se a já na ní ukážu palec zvednutý nahoru. Z linky si vezmu omyté jablko a sednu si k ní. Nepřítomně hledím za ní a pomalu dojídám jablko. Uslyším zvonek. To už je tolik?! Zamávám Mie na rozloučenou a rychlostí blesku se zvedám a peláším s taškou ke dveřím. Obuji si černé tenisky a otevírám nedočkavé Lily. Zjeví se mi představa o černé a krvavé Mary.

"Čau Meddie," radostně pískne Lily a mně spadne brada na zem. Proč je celá v černém? Zavřu za sebou dveře a pořád na ní koukám alá co to máš proboha na sobě?

"Konec školního roku. Pro mě zbytečných deset měsíců učení, tak se dávám na stranu zla," pokrčí rameny a já odvrátím pohled na cestu, ale hned ji vrátím zpět na Lily s nechápavým výrazem. Cože?

"To byl vtip. Nic jinýho vypraný nebylo," směje se Lily a já nad ní protočím očima. Kdyby sis někdy něco sama prala... Její zjev se skládá z černé kožené bundy, pod kterou má tílko a sukni nad kolena jež zmíněné barvy. Nesmí chybět černé kozačky na vysokém podpatku. Nechápu její styl oblékání. Vlasy má navlněné na ramenou a černé oční stíny zvýrazňují její zelenavé oči. Po nějaké chvíli si všimne mých tmavých vlasů. Nenechá si pro sebe svůj komentář, který byl zase směřovaný ke klukům. Že si s tím nedá pokoj. Když z dálky vidím školu, smutně si povzdechnu. Dva měsíce nebude škola... Zároveň nepotkám Stefanie. Dneska zase přibydou nové modřiny...Meddie! Ty ses změnila, si zapomněla? Nesmíš se nechat znova srazit dolů! Dlouze vydechnu a poté se s divným pocitem vydáme na školní pozemek. Vcházíme do budovy a míříme ke svým skříňkám. Otevřu svou a naházím do tašky všechny nové učebnice do čtvrtého ročníku. Když ji zavírám, uslyším ten otravný a nechutný smích barbie. Dělám, že právě nestojím u skříněk. Když neslyším žádné chichotání, urychleně odcházím. Pozdě.

"To jsi až tak blbá? Když myslíš, že se přede mnou skryješ pod hnědou vrstvou koňskýho lejna?" otočím se jejím směrem. Stojí tam s jejími poskoky a s jejím přítelem. To jsou ještě spolu? Já myslela, že má toho plavčíka. Podělanou slámu na hlavě má nakulmovanou a je oblečená v růžovým oblečku jako přesná barbie. S rukama na hrudníku a se zvednutým obočím ji pozoruji. Její namachrovaný přítelíček se hrne ke mně, ale její ruka ho zastaví.

"Počkej, já si to s ní vyřídím. Běžte napřed," nechutně se na ně usměje a podá jedné kabelku od Gucciho. Přikývnou a s každým klapnutím podpadků se vydají nahoru. V této chvíli se po chodbě pohybuje malé množství studentů. Vražedným tempem se ke mně přibližuje, ale já zůstávám stát. Nedovol, aby tě srazila na zem... Podívá se mi do očí. Je mi z těch jejích barevných čoček na nic. Každý den si je mění, aby ukázala, jak je bohatá. Pomstychtivě se na mě usměje a už natahuje ruku, aby mě mohla uhodit. Neskryji se, pouze jí ruku chytím za zápěstí. Šokovaně se na mě podívá a jelikož jsem já menší, vzápětí mě kopne kolenem do břicha. Tomuto útoku se neubráním, tak se mi výraz mění na bolestivý. Bezvládně jí pouštím ruku a chytám se za břicho.