Chapter thirty-four

692 35 1
                                    

Meddie

Včerejší den mi zvedl náladu pouze o dva stupínky. Asi propadám pozdním depresím. Já opravdu nevím, co se to se mnou děje. Buď mám mít periodu, kterou prakticky mám mít za pět dní a nebo propadám opravdu depresím. Nepřilepšuje k tomu dnešek, na který je naplánovaná 'akce,' o které vím úplné lejno. Přemýšlela jsem nad ní celou noc. Něco spojené se mnou a Lukem, bohužel na nic jsem nemohla přijít. Jen na takové blbosti, které se nemůžou nikdy stát. Pořád se mi přesně zobrazují v mysli ty blankytně modré oči. Nemůžu je zahnat do kouta. Nic mi to neříká. Žádné indicie, žádné hádanky...nic. Žádná naděje na tu akcičku.

V posteli je mi snad nejlépe. Rozvalená se dívám nezaujatě do stropu. Občas zavřu oči, abych mohla aspoň na chvíli usnout. Marné. Posadím se a zkontroluji čas. 11.31. S povzdechnutím vylézám z postele rovnou do koupelny. Vykonám polední hygienu. Přejdu zpět do pokoje a převléknu se do volných šedých kraťasů a modrého trička s potiskem. Ustelu postel a roztáhnu žaluzie. Nebe se zdá zamračené a kapky deště pomalu padají na vyhřátou zem. Venku by se dalo chodit bosa. Počasí je také pod psa jako já. Můžeme si s bohem plácnout. Odhodlám se jít dolů na oběd. V kuchyni nikdo nesedí, takže se můžu v klidu najíst. Ohřeji si v mikrovlnce včerejší oběd. Když mikrovlnka pípne, s jídlem si sednu ke stolu. V kuchyni se objeví Elis v pyžamu. Odnesu dojedené jídlo do dřezu a v tu ránu se tisknu k Elis. Nechápavě nakrčím obočí a obmotám ruce okolo ní. Stojíme zde delší chvíli v objetí. Nebráním se. Odtáhne se ode mě a soucitně se usměje. Tohle je extra divný. S veselým úsměvem jí pozoruji, jak se ztrácí ve dvěřích a odchází. Opřu se o ledničku a přehrávám si tohle. Nejdřív sem přijde jako duch, potom mě obejme a za chvíli zmizí znovu jako duch. Když se opírám, spadne dolů malý lístek. Zvednu ho a podívám se.

3.8.
Rodinná rada týkající se tohoto domu v 16.30.

Papírek připíchnu znovu na lednici a vracím se zpět do pokoje. Co to může být...ta akce! Velmi rychlé Meddie... Zatřepu hlavou a lehnu si na postel. Nevládne to nepříjemné horko, právě fouká osvěžující vánek čerstvého deště. Miluji poslouchat kapky dunějící do oken. Zhluboká dýchám. Musím se srovnat. Nedokážu se změnit, ale musím se srovnat sama se sebou. Nebudu taková citlivka. Mám před sebou poslední čtyři týdny volna, tak ať stojí za to. Ze stolu vezmu knížku, kterou jsem včera nedočetla. Pohodlně ulehnu na postel a vnesu se do světa Arii a Clarka. Mých nejoblíbenějších knižních postav.

O čtyři hodiny později...

Klidně oddechuji s knížkou na obličeji. Nedopatřením jsem usnula při koupání v bazénu... Rychle se zvednu, až se mi zatočí hlava. 16.25. Sakra, rada. Zahodím knížku do kouta a přeskakuji schody po dvou. Celá naše rodina kromě Bobbyho už sedí u stolu. Nenápadně se posadím k nim. Lily na mě hází posměvavé pohledy. Jen se na ní zaculím. Upřu pozornost na přicházející dvě osoby. Elis a Bobby. Pořád mi nejde do hlavy, kde nechávají malou Rosie. Bobby si mne stresem ruce a Elis má jako vždy úsměv na tváři. Můj tep nabere nejvyšší tlučení, až slyším tu rychlost.

"Takže...já...my..." nakousne Bobby a utře si z čela pot. Napínavě všichni sedíme. Nekontrolovaně se mi klepe ruka. Co to se mnou je?

"Vymysleli jsme pomstu Lukovi, co ti provedl," zlomyslně se usmála Elis a já zbledla. Chraň mě prosím Ty Nahoře...

"Bobánek měl jít dneska na večírek plný osobností do mrakodrapu jako blázen. Abych to upřesnila, celý tento ač pošahaný plán jsem naplánovala sama. Vy tři," ukáže na nás.

MomentsKde žijí příběhy. Začni objevovat