Moments

Chapter sixty-five

Meddie

Roztřesené ruce pokládám na lavici a nervózně tikám očima v probíhající hodině. Nikomu jsem zatím nic neřekla. Ani Lily. Neměla zatím společnou hodinu. Vzduchem se šíří neznámé pokušení. Hlavou prolétávají různé reakce, až se tam zjevím. Vyhodí mne? V tom si uvědomím.

Neznám jeho adresu.

Odvrátím hlavu a vykulím oči. No...pěkně jsem si to našlápla. Páni...co teď? Že bych napsala Calumovi, Ashtonovi nebo Michaelovi? Z přemýšlení mě vytrhne zvuk školního zvonu ohlašující přestávku na oběd. Neváhám, zahodím věci do tašky a chvátám na oběd. Stoupnu si do řady. Když však stáhnu ruku k tácům, pár prváků se ohlédne po mé ruce. Pak hned opovrhující pohledy přesměrují na můj obličej. Zvednu nechápavě obočí a radši si z pultu vybírám plátek masa v nějaké prapodivuhodné omáčce. S plným tácem se otočím a úplně vzadu spatřím Lily, která se už netrpělivě rýpe ve svém jídle. Se zabodnutými pohledy v zádech k ní přispěchám. Když položím tác na stůl, dychtivě zvedne pohled a pomalu otevírá ústa.

"Madison? Děláš si ze mě srandu, že jo?" zašermuje rukama do omezeného prostoru okolo sebe. Smaragdově zelené oči propalují ty mé. Zakroutím hlavou a nabírám si na vidličku těstoviny.

"Luke?" optá se bezmyšlenkovitě. Začervenám se a rozhnípám celý oběd. Nasupeně si odfrkne. Grimasa se v mé tváři změní na nechápavý s trochou ironie.

"Nemůžu pobrat, že se vůbec hodláš za ním hnát přes půlku světa," založí si ruce na hrudníku a pozoruje všechny jiné věci než mě. Zaražená s bolavým srdcem sedím. Náhlá změna Lilyiny nálady mě vykolejila. Neměla proti němu nic. Ze začátku ano, ale potom jsem ho poznala a ona ho radši nekomentovala - aspoň myslím.

"Dělej, jak uznáš za vhodné. Asi se dneska už neuvidíme," pozdechne si. Zpod řas na ni nahlédnu. Lehce naštvaný pocit skrývá pod trápícím.

***

Domů přicházím o půl hodiny později, než bylo plánováno. Stejně John ani Mia nejsou doma. Mia jela za rodiči a John pracuje. Hned, jak vlezu do pokoje, mě zachvátí vlna adrenalinu. Poprvé se takhle sama vydávám jinam. Mám téměř vše zabaleno. Zasednu ke stolu s papírem a tužkou. Podepřu si hlavu. Co tam jen napíšu... Má dovednost psaní není zrovna šálek čaje. Prostě je obeznámím s tím, že odlétám za Lukem do Austrálie. Potřebuji ho. Svůj dopis dokončím podpisem a dobaluji poslední věci. Na sebe si obléknu třičtvrťáky a tričko s krátkým rukávem. Nebudu se převlékat v letadle do šortek. Podívám se na hodiny. Zbývá mi hodina a půl do odletu. Už bych měla vyrazit. Položím list papíru na ustlanou postel. Je mi líto Johna a Mii. Snad to vezmou moudře a pochopí mne. Musím za ním. Právě rozhoduje srdce, ne mysl. Tiše hlesnu, když se znovu podívám na nástěnku. Ne, přestaň...

V chodbě si obuji teplé boty a bundu. Kufr postavím ven na mráz. Smutně se rozhlédnu mezi dveřmi. Poprvé opouštím domov úplně sama na několik dní do ciziny. Pomalu zavřu dveře, aby dovnitř nenasněžilo. Zamknu dveře a klíč vložím pod kámen, který leží na okenním rámu. Zahalím se do bundy, než mi pronikne mráz na kůži. Výčitky svědomí zaplavují srdce. Jsem plně schopna se otočit a dělat, jako kdyby se nic nemělo dít. Balancuji na tenkém laně mezi rodinou a přítelem. Na pravé straně se nachází rodina a na levé Luke. Po pas jsem namočená v levé. Nemůžu už odbočit z cesty. Cítím, jak mám ledový nos a jak tělo vyžaduje teplo. Na křižovatce v rozmezí mého domu a podélnou cestou stojí žlutý taxík. Starší pán okolo padesáti naloží kufr do auta. Sedám si na zadní sedačky a podávám řidiči papírek s adresou. Mnu si dlaně u sebe, abych zajistila alespoň trochu tepla. V duchu vyvádím stresem. Pohlcuje normální zvládání situací. Přes zasněžená okna nevidím vůbec nic. Když řidič zastaví, poznám, že jsme na místě. Ohleduplně mi před autem podá mé kufry. Vděčně se na něj usměji a vyndám z peněženky pár drobných.

"Děkuji a šťastnou cestu přeji, slečno," s mrknutím odchází zpět do taxíku a odjíždí pryč. Pevně uchopím držadlo kufru a podívám se na budovu. Letiště den Haag, znovu se setkáváme v plné kráse. Cedule letiště je pokryta silnou vrstvou sněhu. Celkem všude okolo je dostatek sněhu na obří mrakodrap. Vystresovaně vydechnu a dávám si záležet na rychlosti. Letí to za půl hodiny. Lidé okolo mne se potulují rychlostí hlemýždě, ale vidím i se zařazenou rychlostí Ferrari. Pár dívek zahlédlo, jak spěchám. Nenápadně přidaly do chůze. To mi ještě zbývalo... Zařadím se do nejkratší řady. Po chvíli zběsilého bušení srdce a neutichajícího dechu se ohlédnu za sebe. Zmizely. Úlevně si oddechnu. Připravím si papírek, na kterém mám vypsané informace o letu. Mělo by tam být ještě místo.

I když s dlouhým rozhovorem s nechápajícím prodejcem letenek, který ani za boha nemohl pochopit, že nemohu mluvit, jsem získala ten papír do Sydney. Zbývá mi tak deset minut do odletu. Zorientuji se v prostoru. Musím ke kontrole zavazadel. Přiběhnu k pásu a na jej položím svůj kufr. Ostatní cestující přede mnou se horlivě baví o památkách, ke kterým pojedou. Já tiše přešlapuji a sbírám z duše poslední doufající střípky. Po bezproblémové kontrole šťastně vystoupám do letadla. Bohužel jsem dostala místo uprostřed. Bundu si přehodím přes opěradlo a zapásám se. Podívám se nejbližším oknem ven. Tma. Samá tma. Vedle se usadí teenagerka. Nevnímám ji, aspoň do té doby, jestli mne pozná. Vložím si sluchátka do uší. Sbohem Rotterdame.

___________________________________________________________________________________

Hi guys!^^

Let do Austrálie vrcholí a já jsem i s Meddie nervózní!! Co vy?

Co se stane v Austrálii, pokud se tam dozví nevěru?

Ležím v posteli nachlazená. Pařím se v peřině a paří to i zvenku. Myslím, že asi za chvíli umřu...

Jak se vám líbí cover? Za mě bomba! :3

Děkuju za vaše ohlasy u Moments! Je to prostě boží a vy jste boží!

PS: přidávám dříve, protože se těším na reakci od Luka!!

With all love my darlings :*

* terka69 *