Bad boy teacher H.S.

♥Byl to sen?♥

Louis běžel pro něco k pití, zatímco my s Harrym jsme se přesunuli do obývacího pokoje.

Proč zrovna já mám takovou smůlu? Už jsem si myslela, že když je tu bratr, tak se s ním nebudu muset setkávat tak často... a ono je to zatím úplně naopak.

Harry se pohodlně uvelebil na pohovce, já se usadila v křesle vedle.

,,Ještě že mám takovýho kámoše, jako je Louis, aspoň se budeme moct častěji potkávat.", mrkl na mě.

Čte mi snad myšlenky nebo co? Právě se pokouším vymyslet milion důvodů, jak se odtud zdejchnout, už ho nikdy ne muset vidět.

,,Jasně, to je naprosto báječné.", nemohla jsem si odpustit uštěpačnou poznámku a protočení očima.

V domě je ještě Louis, takže moje ochrana před ním. Teď se nemůže o nic pokusit.

,,Proto ty oči ještě jednou a nebude hezký, co ti udělám.", naklonil se nebezpečné blízko ke mně až jsem se musela víc opřít do měkkého opěradlo křesla.

,,Už se to nese.", slyšela jsem z kuchyně Louiho a jeho následně kroky, jak šel za námi.

Harry se ještě ušklíbl a vrátil se zpátky do sedu na gauč.

,,No konečně, kde seš tak dlouho? Už máme žízeň.", zasmál se nakřáplým hlasem Harry, zatímco Louis balancoval se skleničkami a lahví vína.

Louise znám dost dobře na to, abych věděla, že u vína jenom nezůstane, takže jsem vypila jednu skleničku a odebrala se do svého pokoje.

Ještě v jedenáct večer byly zezdola slyšet hlasy a opilecký smích těch dvou idiotů.

Konečně se mi podařilo usnout, co se mi ale zdálo bylo nad moje síly.

Běžela jsem lesem, nevěděla jsem, kde jsem, ani kdy, a jestli vůbec, se z něj ještě někdy dostanu.

Byla jsem sama, tedy alespoň fyzicky, v hlavě jsem stále slyšela jeho hlas, jeho chraplavý hlas a ďábelský, vítězný smích.

Říkal stále dokola stejnou větu:

,,Teď už jsi moje, můžu si s tebou dělat, co chci."

Tohle už mi jednou přece řekl...

Najednou se okolí změnilo a já poznala, že už nejsem v lese, že jsem v pokoji, svém pokoji, ale nejsem tu sama, teď tu byl se mnou.

,,Teď už jsi moje, můžu si s tebou dělat, co chci.", zopakoval tu vetu znovu, teď jsem viděla zlověstný pohyb jeho rtů a úšklebek, který to celé podtrhoval.

Přešel ke mně, já, přestože jsem stále u dveří a mohla jsem tak snadno utéct, nemohla jsem se vůbec pohnout, moje nohy byly, jako by přimrzli k chladné podlaze.

Vpíjel se svými smaragdů dot těch mých, pak se na mě, doslova, vrhl a přišpendlil mě ke zdi.

Dravě se přisál na má ústa, pak se pode mnou zničehonic propadla zem, prostě zmizela, a já dopadla do měkké postele, Harry nade mnou.

Povedlo se mi to, co se mi celou tu dobu nedařilo, vykřikla jsem...

S výkřikem jsem se probudila a posadila se na posteli, naproti mě dva zelené smaragdy.

Tak co říkáte na dnešní díl, doufám, že se líbí.