Bad boy teacher H.S.

♥Skoro setkání♥

Den už jsem nějak přežila a nastala neděle. Máma se dokonce na chvilku objevila doma, to mi hrálo do karet.

Sešla jsem za ní dolů do kuchyně, kde se zase zabývala hromadou papírů, které měla snad všude po kuchynském stole.

,,Ahoj, mami.", pozdravila jsem ji a sedla si naproti ní.

,,Ahoj.", řekla jen a dál se přehrabovala v papírech. Tahle osůbka tohle vypětí dlouho nevydrží. Bylo na ní vidět, že je prací úplně strhaná, ale ona to na sobě nikdy nedávala znát.

,,Ehm... můžu se tě na něco zeptat?", zkusila jsem svůj dobře vymyšlený plán. Ani se na mě nepodívala, jen kývla.

,,Podepíšeš mi omluvenku na zítřek? Nějak mi není dobře a ten tělocvik bych zítra asi nezvládla.", vytáhla jsem z kapsy malou knížečku.

Na chvíli ke mně zvedla zrak, už jsem čekala, že mě s mojí výmluvou pošle někam, ale ona natáhla ruku pro mou žákovskou. Nadšeně jsem jí ji podala, ale zase ne moc, aby si nepřestala myslet, že je mi špatně.

Otevřela ji na stránce s omluvenkami a psala. Ještě to podepsala a předala mi žákovskou nazpět.

,,Děkuju.", řekla jsem s úsměvem, ale ona už byla v jejím světě, v jejím zaneprázdněném pracovním světě. Radši jsem to neřešila a nechala ji pracovat.

Zvedla jsem se a vydala se do svého pokoje. Najednou mi přišlo tak líto, že s mou mámou nemáme dobrý vztah, že s ní nevycházím, že tu pro mě nikdy není.

Nechala jsem stéct pár slziček po tváři, ale další jsem nemilosrdně setřela. Nemůžu brečet, na tohle jsem si už přece zvykla, je to uzavřená kapitola.

Vzala jsem si knížku Pýcha a předsudek od Jane Austinové a pokračovala ve čtení, protože příští týden na tuhle knížku píšeme test. Je to směšné, protože jsem to četla už čtyřikrát, ale nepřestává mě to bavit.

Slyšela jsem zezdola, že máma s někým telefonuje, pak už jen bouchnutí dveří, jak odešla. Už si ani nepamatuju, kdy tu zůstala přes noc.

Většinu dne jsem pak strávila čtením, jen mě na chvíli vyrušil Niall, který mi volal. Ptal se, jestli nechci zítra zajít s ním a Kim do Starbucks, ale já odmítla s tím, že je mi špatně a že zítra nejdu do školy. Popřál mi, ať se uzdravím a ať brzy přijdu.

Samozřejmě mi špatně není, mohla bych jít zítra do školy, ale já prostě nemůžu kvůli němu, Stylesovi. To, co se stalo v kabinetu bylo špatné. Nejhorší na tom ale je fakt, že se mi to nakonec líbilo. Ne! Zase na to myslím, zase na NĚJ myslím.

Musela jsem se nějak vybít, a tak jsem si šla zaběhat. Mám svůj okruh kolen lesa, kde téměř nikdy nikdo není, takže tam mám klid.

Rozběhla jsem se a zrovna, když jsem probíhala kolem lesa, jsem uviděla, jak někdo vybíhá z postranní cesty. Běžel stejným směrem jako já, takže mě neviděl. Normálně bych to neřešila, ale ten dotyčný muž, měl delší kudrnaté vlasy.

Ihned mi došlo, kdo to je, a tak jsem změnila směr a zaběhla za první stromy lesa. Co ten tady dělá? Musel slyšet, že někdo za ním běží, protože se otočil. Doufám, že si mě nevšiml, ale zdá se, že ne, protože se zase otočil dopředu a běžel dál.

Sakra, proč se před ním schovávám, vždyť mu může být jedno, co dělám. Avšak neměla jsem odvahu vylézt z lesa, a tak jsem počkala, až se mi ztratí z dohledu. Vyšla jsem a vracela se cestou, kterou jsem přišla, domů.

Doma jsem si dala sprchu a snažila se nemyslet na mé skoro setkání s třídním učitelem.

***

Ráno jsem vstala celkem pozdě, bylo už deset, když jsem se konečně vyhrabala ven z postele.

Udělala jsem ranní hygienu, oblékla se, vzala jsem si jednoduché černé teplákové kraťasy a bílé tílko, a šla se dolů nasnídat.

Nechtělo se mi dělat něco složitého, takže jsem si jen namazala rohlík máslem a snědla jej u stolu. Přemýšlela jsem, co budu dneska dělat. Jasně, měla bych sedět ve škole a poslouchat nudné výklady učitelů, ale já místo toho sedím doma, kde je snad ještě větší nuda.

Opravdu špatná výmluva, že je to kvůli Stylesovi, ale na mě to prostě nějak dolehlo. V životě jsem se ani s nikým nelíbala a teď na mě vyjede učitel přímo ve škole.

Ignorovala jsem myšlenky a šla do obýváku, kde jsem zapnula televizi. Ponořila jsem se do filmu a nevnímala realitu.

Zazvonění zvonku. Kdo sem leze? Podívala jsem se na hodiny. Sakra, já usnula, je po druhé hodině. Vypnula jsem televizi a přemýšlela, jestli mám jít otevřít, když mám být ještě ve škole.

Zvonek se ale ozval znovu a já myslela, že ho vážně rozšlapu, už zase ta děsná melodie. Někdo asi něco naléhavě potřebuje, protože jinak by nezvonil jako o život.

Přiběhla jsem ke dveřím a otevřela je. A najednou jsem měla chuť je znovu zavřít, hezky rychle.

Tenhle úšklebek a smaragdový pohled poznám všude.

↑↑↑ Nahoře slaďouš Harry