Bad boy teacher H.S.

♡Prosím ne♡

,,Ehm... dobrý den.", zmohla jsem se aspoň na pozdrav, to bylo totiž asi všechno.

,,Ahoj. Kde si dneska byla? Můžu dál?", nezmizel mu z tváře ten jeho arogantní úšklebek.

Na mě moc otázek najednou. Potřebovala jsem prvně vydýchat, že učitel, tenhle učitel, přišel ke mně domů. Nečekal na odpověď a prostě vstoupil dál.

,,Zajímavý zvonek, mimochodem.", zasmál se, když ze mě pořád nic nevycházelo.

,,Jsi v pořádku?", dodal a z tváře mu zmizel ten jeho obvyklý výraz a nahradil jej starostlivý.

,,Naprosto.", vzpamatovala jsem se a konečně zavřela dveře. Za tenhle zásek by se nemusela stydět ani socha.

,,Dáte si něco k pití?", snažila jsem se chovat, jako by to byla prostě normální návštěva.

,,Kávu, díky.", řekl, a já ho vedla do kuchyně. V hlavě jsem si snažila uspořádat myšlenky, ale nějak se mi to nedařilo.

Sedl si ke stolu a já začala připravovat kávu.

,,Můžu se zeptat, co tu děláte?", otočila jsem se na něj.

,,Přišel jsem se podívat, jestli jsi v pořádku, když jsi dneska nepřišla do školy.", objasnil mi, ale mě to pořád jasné nebylo.

,,To není zrovna obvyklé, že by učitel...", zdůraznila jsem slovo učitel, ,... chodil po domech svých žáků, když jeden den nepřijdou. To tak děláte vždycky?", nemohla jsem si do něj nerýpnout, i když jsem z něj měla divný pocit. Teď, když byl tady, se to jenom prohloubilo.

,,Ano, to není standardní postup. A ne, nechodím ke svým žákům.", řekl a já mu zrovna podávala kafe. Postavila jsem před něj cukr a když jsem se chtěla otočit, a jít si sednout naproti, chytil mě za ruku.

,,Jen za tebou.", dodal ke svému předchozímu monologu. Snažila jsem se vykroutit své zápěstí ze sevření jeho velké dlaně, což bylo naprosto k ničemu.

,,Pusťte mě.", řekla jsem, když mě pořád nepouštěl, jen se na mě díval. To pro něj bylo něco, jako spouštěč.

Stáhl mě k sobě na klín a začal mě líbat. Nejdřív jsem se bránila, ale pak už ne. Dokonce jsem začala spolupracovat.

V ruce mi stiskl prso a já vydechla. Najednou jsem cítila, jak mě nadzvedl a položil mě na studené dřevo. Stůl. Stoupl si mezi mé nohy.

Najednou mi došlo, co se tady děje a snažila se ho od sebe odtáhnout. Samozřejmě se nenechal a pokračoval v líbání dál.

,,Prosím. Nechte. Toho.", šeptala jsem mezi polibky, které stále přidávaly na intenzitě.

Pak jsem ucítila, jak se jeho ruce dostaly pod mé tričko. Nemohla jsem si pomoct, vzdychla jsem mu do úst, ale hned jsem se vzpamatovala a začala se mu znovu bránit.

,,Klid, babe. Bude se ti to líbit.", řekl a vjel mi rukou pod kalhoty, i kalhotky. Dál mě líbal na krku.

,,Nechte toho. Prosím ne. Já-já jsem...", začala jsem plačtivě a on zvedl zrak, aby mi viděl do obličeje.

,,...panna.", dodala jsem konečně a on jako by strnul. Trapností svých slov bych se nejradši propadla, ale musela jsem to říct, než by to zašlo někam dál  Tohle asi nečekal a já taky ne. Už jsem ani nečekala, že ho něco zastaví.

,,J- já...", byl teď pro změnu v koncích s hledáním slov on.

,,...musím jít.", řekl a okamžitě opustil kuchyň. Za moment jsem uslyšela ještě bouchnutí dveří.

Sedla jsem si, stále na stole, a stáhla si dolů tílko, které mi vytáhl. Po tvářích mi tiše tekly slzy.

Proč to udělal? Proč zrovna já? Proč zrovna on? Hlavou mi běžel snad milion otázek, na které jsem neznala odpověď. Popravdě řečeno se divím, že vůbec odešel. Už jsem v to nedoufala.

Svezla jsem se na podlahu a opřela hlavu o nohu stolu, kolena jsem si přitáhla k tělu.

Už jsem se docela uklidnila, a tak jsem mohla přemýšlet o zítřku. Nemůžu se mu vyhýbat věčně, ale to byl přece pokus o znásilnění...?

Snad se líbí.

Konečně jsme se někam posunuli, za což jsem ráda.

Děkuju za votes a komentáře, děláte mi s nimi obrovskou radost a já mám díky vám chuť psát dál.

Vaše Astomilka