Bad boy teacher H.S.

♡Zvuky♡

Dorazila jsem domů spolu s Kim, která doma nikoho neměla, takže jsme se dohodly, že se ke mně staví na kávu.

Káva se ovšem změnila v celoodpolední zábavu, při které jsme dělaly různé kravinky, jako byste neznali holky. 

Kim občas zabrousila k tomu nelichotivému tématu o panu Stylesovi a mém nepříjemném trapasu v tělocviku.

,,Zítra za ním zajdu a domluvím si s ním to doučování.“, oznámila mi nakonec a mě se stáhl žaludek, při představě, co všechno by jí mohl udělat.

,,Kim, myslím, že to není zrovna dobrý nápad.“, zkusila jsem ji naposledy odradit, ale věděla jsem, že je to marné, vždycky, když si něco umane, splní to za každou cenu.

,,Máš nějaký pádný důvod pro svá tvrzení?“, zkoušela na mě teorii psychologie.

Což o to, důvod bych rozhodně měla, ale nemůžu jí to říct, prostě nemůžu. Otřásla jsem se a hodila na ni takový ten ,,vážně?“ obličej.

,,Tak vidíš.“, zasmála se a podívala se někam za mě na stěnu, kde byly hodiny.

,,Sakra, budu muset jít, ať nejdu potmě.“, vyděsila se a vyskočila z gauče, na kterém jsme zrovna seděly a kde jsme popíjely další kávu, ano už druhou.

Usmála jsem se nad jejím úlekem a doprovodila ji ke dveřím.

,,Tak zítra.“, řekla a objala mě na rozloučenou.

,,Jo, měj se.“, opětovala jsem jí objetí, a jakmile odešla, zavřela jsem za ní dveře a šla si dát pořádnou studenou sprchu.

Nachystala jsem si oblečení a věci na další den, abych si ráno mohla trošku pospat a šla se na chvíli dívat na televizi. Samozřejmě nic nedávali, a tak jsem ji po pár minutách zase vypnula a přemýšlela, co dělat dál, protože spát se mi vážně nechtělo.

Nakonec jsem se v pokoji učila na další hodinu fyziky. Jako vždy mě to vůbec nebavilo, protože tohle byl předmět, který byl pro mě španělskou vesnicí, i když… když mi teklo do bot, vždy jsem se ji naučila.

Z přemýšlení nad nesmrtelností chrousta mě vyrušil divný zvuk, který se ozýval někde zezdola. Nevěděla jsem, jestli se mi to jen zdálo, nebo tam dole opravdu někdo je. Byla jsem doma sama, takže kdo by tam byl?

Odhodlala jsem se dojít ke dveřím na chodbu. Hmátla jsem ruku po vypínači. Chodba se rozsvítila jasným světlem a já se musela chvíli rozkoukávat, abych si zvykla na tak prudké světlo, v pokoji mi svítila jen slabá lampička.

Nikde nic a nikdo. S nádechem jsem se vydala ke schodům vedoucím dolů, srdce jsem měla až v krku.

Najednou mě napadlo, kdo tam může být. V tuhle chvíli bych se nejradši zase otočila a schoulila se do klubíčka na posteli. Napadlo mě to, co bylo vážně nereálné, tedy… já už ani nevím, čeho je Harry schopný.

Na druhou stranu jsem ho nemohla nechat pobíhat po domě, ať už je tam kdokoli. Sešla jsem do poloviny schodů a uviděla slabé světlo vycházející z kuchyně. Proč by si zloděj, nebo kdo, rozžíhal v kuchyni?

Seběhla jsem dolů a vrazila do kuchyně dřív, než jsem si to stihla rozmyslet.