Bad boy teacher H.S.

♡Návštěva♡

Konečně jsem se dostala domů. Kdyby to bylo možné, tak sem snad letím, abych už tu byla. Ještě štěstí, že se v chodbě objevila moje učitelka psychologie, jinak to mohlo skončit špatně.

Svezla jsem se po vnitřní straně dveří na zem, kde jsem se o ně opřela hlavou. Nevěděla jsem, co mám dělat.

Harry řekl, že mě v šest vyzvedne. Nikam se mi s ním nechce, tedy... vlastně sama nevím. Nevím, jestli s ním někam chci, nevím, co mi může udělat. Hlavně ho nikdo nesmí se mnou vidět, jinak by ho vyhodili ze školy, ale to by vlastně bylo jedině dobře. Jsem v hajzlu.

Měla jsem dvě hodiny na doufání, že se tu neobjeví, nebo chci, aby se tu objevil? Je to hrozné, už ani nevím, co chci, jsem zmatená. Vím, že je špatný, ale zároveň mě nějak přitahuje.

Zůstala jsem v tom, co jsem měla ve škole, protože jsem neměla sílu na to, se převléct. Naobědvala jsem se, protože ve škole na obědy nechodím, ty jejich blafy se nedají jíst. Vzala jsem si rizoto ze včerejška a zalezla k sobě do pokoje, kde jsem si pustila písničky.

Čas uběhl nějak rychle a i přes hlasitou hudbu jsem dole mohla slyšet zvonek od venkovních dveří. Vypnula jsem hudbu, srdce mi divoce bušilo. Koukla jsem se na hodiny a bylo pár minut po šesté.

Nechtěla jsem jít dolů otevřít, ale musela jsem. Kdyby ho tu někdo viděl, bylo by zle. Seběhla jsem tedy schody a u dveří se zastavila. Zvonek se nedočkavě ozval ještě jednou a já otevřela dveře.

Stál tam on, můj třídní učitel v celé své kráse. Málem mě shodil, jak se vecpal do domu a zavřel za sebou.

,,Ochomejtala se tady jedna nádhera od tebe ze třídy, tak jsem musel chvilku počkat, než vypadne.", objasnil mi své tvrzení, zatímco jsem sbírala své myšlenky.

,,Myslela sis, že už nepřijdu, viď?", zeptal se, na tváři opět jeho typický úšklebek.

,,Bylo by to asi lepší.", kývla jsem, oči stále zapíchlé v podlaze.

,,Dobře, tak půjdeme.", řekl a naprosto ignoroval to, co jsem nyní řekla.

,,Kam jdeme?", zeptala jsem se. Teď jsem se mu vyděšeně dívala do očí.

,,Neboj se.", řekl jen s úšklebkem a vydal se ke dveřím, které následně otevřel a vyhlédl ven. Když nic neviděl, naznačil mi, ať jdu.

Šel rychle za mnou, dálkovým ovládáním odemkl svůj černý Range rover a otevřel mi dveře na straně spolujezdce. Nastoupila jsem a on oběhl auto, nastartoval a vyjel.

,,Promiň za ten tiátr, ale pochop, nikdo mě s tebou nemůže vidět.", na moment zvážněl, ale pak byl zticha a zase vypadal klidně.

,,Kam mě to vezeš?", zeptala jsem se znovu podobnou otázkou, ale čekala jsem stejnou odpověď, kterou mi dal před chvílí, ale on se teď rozpovídal trošku víc:

,,Vezmu tě na moje oblíbené místo.", řekl, a aniž by mi naznačil něco víc, řídil dál.