Stopařka - v zajetí kontroly

20.kapitola

Ethan Fox Torner. Kdo by byl řekl, že bývalá šéfka městské policie bude taková samaritánka. To ona se ujala Ethana i jeho sestry. Oba studovali a věděli o existenci lidí jako jsem já. Jen vstřebat tenhle šok byl trochu oříšek. Právě teď jsem seděla na své posteli v mém novém pokoji v čistém oblečení. Tepláková souprava byla pohodlná a také teplá. Pozorovala jsem Ethana z bezpečné vzdálenosti když opatrně věšel mojí skleněnou zvonkohru ke stropu.

„Bohužel tu netrávím příliš času. Musím se vrátit na internát ale dnes jsem přijel abych tě viděl a Britt je rozhodnutá tě poznat. Určitě se tady dřív nebo později také objeví."

Ethan seskočil ze židle a oba jsme si prohlédli jeho práci. Při pohledu na zvonkohru jsem měla okamžitý pocit domova. Na druhou stranu jsem byla maličko nervózní ze setkání s Brittany. Nesedělo mi to. Jako Stopařka, jsem pomohla celkem dost lidem ale spíše jsem byla jen prostředník, který provedl práci a mohla jsem pozorovat úlevy z povzdálí. Sebastian byl tím, kdo převzal odměnu a mluvil. Velké projevy nejsou zrovna má parketa.

Uvědomila jsem si, že v pokoji je zase až příliš velké ticho a vzhlédla. Ethan stál opřený o dveře a o něčem přemýšlel. Jeho tvář byla stažená nevyřčenou otázkou a v očích měl vážný důraz. Udělal krok vpřed.

„Víš, nikdy je nedopadli. Ti hajzlové jsou stále někde na svobodě. Britt mívá pořád noční můry, nechci aby byla ještě vystresovanější takže jen dej pozor."

Vstala jsem a plně si uvědomovala vážnost situace. Z části ve mně kypěl vztek stejně jako v Ethanovi. Zatínal pěsti podél boků, držení jeho těla bylo strnulé. Nepochybně si přál pomstu za svojí sestru ale já mohla jen říct, jak velké štěstí bylo když jsme ji zachránili. Přikývla jsem a pokusila se Ethana trochu uklidnit.

„Budu opatrná a dám si pozor, slibuju."

Neusmála jsem se. Úsměv se nehodil pro tuhle chvíli ani slova a my s Ethanem to věděli. Mohla jsem cítit jiskru porozumění a já sama byla maličko zneklidněná jak moc si právě s ním rozumím. Bylo to skoro šílené. Ethan vzhlédl a usmál se. Setřásl tíživý okamžik, když uvolnil cestu z pokoje.

„Myslím, že bychom měli jít. Musím stihnout vlak a tebe čeká asi mnohem důležitější práce."

Trochu mě mrzelo, že Ethan musí odjet ale vysvětlil mi jeho denní program. Ethan se rád učil, řekla bych, že to dost možná přímo miloval a proto chtěl do školy. Nechtěla jsem mu v tom nijak bránit a navíc jsem se už opravdu chtěla vrhnout na záhadu s Camem. Vkročila jsem na chodbu a Ethan za námi zavřel dveře. Všimla jsem si jak právě kolem probíhá Ollie. Ani si mne nevšiml, protože utíkal směrem k velkým dveřím a kolem jeho drobného těla byl obtočený had. Nevěřila jsem vlastním očím. Ethan jen pokrčil rameny.

„Můžeme jen doufat, že nejde o škrtiče. "

Kráčela jsem po boku s Ethanem bylo mi dobře. On vypadal také vyrovnaně. Jako kdyby tu byl doma a vůbec mu nevadilo, že je kolem pobíhá chlapec s hadem kolem krku nebo že se v blízkosti pohybuje telepatka. Byl tak moc uvolněný. Zrovna když jsem se chystala promluvit, tak ze zatáčky chodby vyšel Sebastian. Po jeho boku šla Tornerová. Oba spolu mluvili ale ztišili jejich hlasy, když si nás všimli. Sebastian na mne kývl a Tornerová snad poprvé sundala svojí profesionální masku. Očekávala jsem její rozkaz, jenže nepřišel od ní. Sebastianův hlas se rozléhal po celé chodbě jako ozvěna.

„Máme tu práci, všichni do Zašívárny. Hned teď!"

Dveře za mými zády se začaly otevírat a hlasy pronikly na chodbu. Ethan mi poskytl letmé rozloučení zatímco já následovala Tornerovou a Sebastiena ke dveřím a následně do místnosti. Zůstala jsme stát na prahu v úžasu. Tohle byla nějaká nová verze Zašívárny i když se původní význam nezměnil. Místnost byla na můj vkus obrovská, potažená kobercem se spousty kusy nábytku. Velký stůl, křesla, pohovka v jednom z rohu pokoje. Velká televize na zdi uprostřed. V dalším rohu jsem objevila obrovskou mapu a nástěnku. Nechyběl tady kulečníkový stůl, terč na šipky a já bych dala krk za to, že to nebylo zdaleka všechno. Myslím,že to byl Tyler, kdo mne popostrčil do místnosti a přímým krokem zamířil do křesla u stolů s počítači. Jako kdyby to dělal přímo mechanicky nasadil sluchátka na hlavu a stisknul něco na panelu před sebou. Velká obrazovka na zdi začala svítit.