12. Horse Hunger Games || THG FF || ✖️

16. Sbohem, Seno

Už jedeme docela dlouho a stmívá se. Já v polohlase volám Seanovo jméno. ,,Seane? Seane! Seno, ukaž se!" šeptám do chladného vlhkého vzduchu. Pršet už přestává, ale stejně jdeme krokem. Půda jedost promočená a snadno bychom mohli uklouznout.
     Najednou se rozezní hymna a oblohu ozáří znak Kapitolu. Promítání mrtvých splátců. Jediné, co mě teď zajímá je Sean. Přežil? Nebo teď spatřím jeho fotku? Doufám, že je v pohodě.
Očima se nalepuji na oblohu a hypnotizuji oznámení. Čekám. Sean... Sean tam... NENÍ!!! SEAN ŽIJE!!! A jsem si jistá, že si toho všimli i profíci. Co když mu něco udělali, mysleli si, že je mrtvý a teď zjistili, že ještě žije?! Půjdou ho dorazit!
,,Cori, hop!" pobídnu Corďu rovnou do cvalu. Nesmíme ztratit ani sekundu. Právě teď určitě profíci vyrážejí na lov. Půda je sice podmáčená, ale musíme to risknout.
Cváláme tím nejrychlejším tempem, jakým se s Corďou odvážím. Procváláme okolo několika orienťáků a směřujeme k místu, kudy se vydal Sean, než jsme ho ztratili z dohledu.

,,Seane? Seane, kde jsi?!" volám opět do ticha už trochu ochraptělým hlasem. Je už celkem pozdě a tma. Celkem se bojím, že tady na nás někde vyskočí profíci.
Ticho... Ticho... Ticho... Zastenání... Tich- Počkat! Zasténání?! Možná mám halucinace, už jsem pěkně dlouho nejedla a- Ne! Slyším to znova! Znova to zasténání!
Rozhlédnu se kolem sebe. Stojíme s Corďou na nějakém palouku. A támhle v trávě něco leží... A leskne se to. Pobízím Corďu do klusu a míříme k té věci. Když se dostaneme do bezpečné vzdálenosti, zastavím Coriho a sesednu.
Jdu k té věci. Myslím, že... Je to on! Znetvořený Sean. Všude po těle se mu lesknou kapičky potu smíšené s pramínky krve. Je podrápaný a pomlácený. To on tak sténá.
„Seno!" vykřiknu šeptem a vrhám se k němu. On na mě jen otočí hlavu. ,,Seane, to jsem já!" ohlásím mu naléhavě. ,,Jenn?" zasténá slabě Sean a chce se posadit, já ho však zarazím.
„Pššššš... Lehni si... Musím tě ošetřit. Sebrala jsem jim i nějakou lékárničku" oznamuji mu. Sean mě však neuposlechne. Ještě naléhavěji se snažím posadit a u toho mi říká: „Ne, Jenn, už sem jdou. Profíci. Musíš rychle zmizet" snaží se mne odehnat.
Vhrknou mi slzy do očí. Musím mu pomoct! Nemůžu ho tu nechat! ,,Kyle nás zradil. Je to profík. Tak nějak jsem to tušil" namítne ještě suše Seno. „Zabiju ho! To on ti to udělal, že?" naštvu se. Ta sviñ prasácká! Vážně ho zabiju! Musím!
,,Jenn, poslouchej" řekne Sean, protože si všimne mého rozptýlení. ,,mě už moc času nezbývá. Musíš utéct" snaží se mě přemluvit.
,,Musím ti pomoct!" namítnu. ,,Tím mi pomůžeš nejvíc! Nech mě tu!" Sean je neústupný. ,,Ne...!" snažím se odporovat, ale přes velký nával slz mi to moc nejde.
     ,,Jenn, prosím... Uteč... Najdi Ankie a postarej se o ni a... Dej jí za mě tohle..." řekne a políbí mě na tvář. Potom se uvolní a lehne si zpět do trávy.
     ,,Slibuju" řeknu s jasným zoufalstvím v hlase. Drtím jeho ruku v mém sevření a sedím u něj. ,,Dobře... Děkuju" vydechne Sean a podívá se mi hluboko do očí. Potom ty svoje zavře a jeho ruce ochabnou. Zazní výstřel z děla.
     ,,Sakra... Sakra! Sakra! Sakra!" zanadávám si a slzy mi tečou po tvářích. Corďa se ke mně sklání a tváří se nechápavě. ,,To nic, zlatíčko... Ty za to nemůžeš" pohladím ho na čele. On se očividně uklidní.
     ,,Ale, ale, ale... Kohopak to tady máme?"

Ha, a tady to utnu!
Jsem zpět po nějakých 666ti letech s novou kapitolou! Doufám, že se vám líbila - ano, já prostě musela zabít svou oblíbenou postavu...^=^
A o prázdninách asi bohužel moc kapitol nebude:( No nic, zatím ahoj!

(605)