12. Horse Hunger Games || THG FF || ✖️

20. Problém

Jak jsem již řekla, držím hlídku. Mám totiž jaksi moc energie. A navíc je tu něco podezřelého. Ne Naomi, něco jiného. Takový klid před bouří. Svoji spojenkyni budit nechci - co kdyby to nic nebylo.
     Stejně musíme mít všichni nějakou energii - na případný útěk. Corďa den stál v jeskyni a jen pil čaj, Ankara se celkem rychle zotavuje - ta mastička byla přímo superléčící - a my s Naomi máme taky spoustu sil.
     Chvíli jen sedím v dece a koukám do stěny jeskyně, ale pak se začne výrazně ochlazovat a foukat. Není to takový ten vánek, který vás hladí po tváři. Nazvala bych to spíš vánicí. Vánice.
      ,,Sbal všechny věci!" Naomi se hned probouzí. Všechno, co jde naházíme do batohů. Než to však stihneme, venku nastává opravdová vánice. Sníh v obrovské míře létá vzduchem a škrábe nás do tváří.
     Vracíme se zpět do jeskyně a koně doslova balíme do dek. A pak nastává taková ta situace, kdy vážně netušíte, co máte sakra dělat.
,,Co budeme dělat?!" volá na mě Naomi. Je sice jen dva metry ode mě, ale já ji stejně přes ten vichr neslyším. Jen pokrčím rameny. Sníh nám zasypává vchod do jeskyně. Tohle není dobré. Ani trochu dobré. Měli bychom se někde schovat - to už vlastně jsme. Měli bysme utéct - to ale nepůjde. Nezbývá nám nic jiného, než dlouhé čekání.
Mám pocit, že jsem slyšela dělo. A další. Možná se mi to jen zdá, ale je docela pravděpodobné, že tuhle vánici prostě někdo nedal.
Přitisknu se ke Corďovi, abych se trochu zahřála. Je mi vážně zima. A Naomi musí mrznout vzhledem k tomu, že nemá svetr a zateplené rajtky jako já. Něco bych jí dala, ale ona by odmítla. Dobře ví, že sama už vyhrát nemůže a tak mě nechce přivést do nebezpečí umrznutí.
To je podle mě na těchto hrách nejhorší. Často sami žijete, ale víte, že vyhrát už nemůžete. A tak vám nezbývá nic, než jen čekat na smrt. Čekat, než vás někdo zabije. Je to hnusná představa, ale prostě to tak je a nic s tím neuděláte.
Když už mám takovou přemýšlecí náladu, mohla bych třeba naplánovat strategii pro přežití v dalších dnech. A chci vlastně vůbec přežít? Chci vyhrát? Chci jezdit na tourné a dělat mentorku? Chci sledovat další ročníky her a dívat se, jak moji svěřenci umírají, nebo zabíjí jiné? Chci mít na svědomí tolik životů?
Nechci. Nejsem sadista, abych se vyžívala ve smrti a násilí. Abych se vyžívala v hrách. Tohle jednou musí skončit. Jednou musí přijít někdo, komu dojde, jaká blbost tyhle hry jsou. Jednou někdo tyhle hry zruší.
A mělo by se to udělat hned, dokud ještě nezemřelo tolik nevinných lidí. Ale jak to udělat? Vždyť se nemůžu sama postavit proti Kapitolu, nebo ještě hůř - proti celému Panemu. To by nemohlo dopadnou dobře.
Ale... Teď tu jsem a nemůžu s tím nic dělat. Nikdo s tím nemůže nic dělat. A teď rozhodně není čas na takové myšlenky.
,,J-Jenn?" Vichřice stále silí. ,,Jenn! M-musím ti n-něco ř-říct" Naomi ke mě přiskakuje, abych ji lépe slyšela. Celá se klepe. ,,P-posloucháš mě?" Těch pár vět ji stojí hodně úsilí. Já jen trhavě přikývnu.
,,D-dlouho u-už t-to asi ne-nevydržím..." začne Naomi. ,,M-musím t-ti ř-říct, c-c-co jsem v-viděla u p-profíků" nepřestává se klepat a očividně bojuje s vlastním hlasem.
,,Š-špehovala j-jsem je a-a v-vím, j-jakou m-mají strategii" vykoktá pomalu a potom si musí dát chvilku oddech, aby mohla znova promluvit.
,,Ch-chtějí nejdřív v-v-vyvraždit v-všechny k-koně, a-aby byli s-splátci bez n-nich zr-zranit-telnější. T-ty m-máš t-teď d-dva d-dokonce a-a j-jsi h-hlav-vní t-t-terč jejich" vykope ze sebe nesmyslně Naomi.
,,A-a k-když j-jsem j-je š-špehovala... Z-z-zaplatil-la za t-to m-moje k-k-kobylka" snaží se ještě Naomi, přičemž jí z levého oka ukápne slza, která při dopadu na zem zamrzá.
,,K-Kyle z-z-zabil Z-Z-Zoe"

(679)