12. Horse Hunger Games || THG FF || ✖️

7. Rozhovory

Lewis mi navrhl krásné šaty. Mám je sladěné do čtyř živlů a úrody.  Pravé rameno mi hoří, z levého mi čouhají úlomky kamenů a listí. Kolem pravé nohy se mi točí malé tornádo a z levé mi odkapává voda. Mám černé šatičky, které mi končí nad koleny a nemají ramínka. Jsou na nich drobounké ozdoby do tvaru jablek a obilí. Vlasy mám v drdolu a volně mi z něj do čela a za uši spadají pramínky vlasů. Sean má něco na podobném principu. Koně si bohužel na rozhovory vzít nemůžeme, ale prý se o nich budeme i trochu bavit.
     Na rozhovory chodíme po jednom v pořadí podle krajů. Nejprve chlapec a potom dívka. Brzy odchází i Sean a já zůstávám v "čekárně" sama jen se Zoe a chlapcem z jejího kraje (zjistila jsem, že se jmenuje Cattor). Zoe se tváří nervózně. Mezi ní a Cattorem je minimálně tří metrová mezera a proto se potichu po lavičce přisunu k Zoe. ,,Neboj, bude to dobrý" pošeptám jí. Chudák holka. Je sice jen o rok mladší než já, ale přesto si teď připadám, jako bych byla její matka. Zoe se ke mě tiše přitiskne.
,,Budeme spojenci?" zašeptá opravdu opravdu velmi potichu. ,,Já bych ráda. Jen musíš vědět, že už jednoho spojence mám. Je to ten kluk ze sedmýho kraje. Nevadí ti to?" Zoe stuhne. Zamumlá něco jako: seš si jistá, ale potom přikývne a nenápadně mi stiskne ruku.
,,Jennifer Crayová, 11. kraj" ozve se odkudsi ženský hlas. Usměju se na Zoe a odcházím z "čekárny" na pódium se dvěma sedačkami a dychtivým "vtipným" mužem, jehož jméno si v životě nezapamatuji.
Muž: ,,Tak ji tu máme! Jennifer Crayová z jedenáctého kraje! Posaď se tu" zaječí muž do mikrofonu a davy kapitolanů začnou tleskat. Muž mě pozdraví a potom se mě začne vyptávat na nejrůznější otázky.
Muž: ,,Tak, jak ses cítila, když tě vylosovali?"
Já: ,,No, byla jsem... Hodně překvapená"
Snažím se mluvit tak, jak velí moje strategie. Malá. Nevinná. Ustrašená. Zamilovaná...
Muž: ,,Ach tak... No každopádně jsi dostala nejlepší hodnocení ze všech splátců. Prozraď nám, proč? Co ti jde nejlépe a na co by si u tebe měli dát ostatní pozor?"
Musím zalhat nebo alespoň neříct celou pravdu. Byla by to moje slabina a prozradila bych se.
Já: ,,No... Já... Umím hodně dobře běhat a skákat" to je pravda. Naštěstí ne vše.
Muž: ,,A co tvůj koník, je rychlý? Skáče dobře?"
Já: ,,No, Corďa je docela pomalý, ale skáče... No není špatný" tentokrát jsem hodně zalhala. Doufám, že mi to nevrátí Babička Karma.
Chvíli si s mužem ještě povídáme a já se snažím moc nelhát, ale zároveň říkám co nejméně pravdy. Je to těžší než se zdá. Stále se musím kontrolovat. Po pár minutách mě muž konečně propustí a já utíkám do bytu a pouštím televizi. Chci vidět, co říká Zoe.

(468)