14. Herci a jejich hra

386 48 16
                                    

Jsme připravení na cestu. Naštěstí víme, kde se asi teď přibližně skrývají profíci. Zatímco Sean sbíral borůvky, Kyle je prý zahlédl nedaleko rohu hojnosti, což znamená, že se vracejí.
Nasedáme na koně a bezeslova sjíždíme z hory do údolí. Jedeme krokem a jen občas prohodíme větu stylu: Už tam budem. Nebo: Za chvíli potkáme orientační bod. Ano, našli jsme orientační body. Teda spíš Sean je našel. Má velice dobrý orientační smysl a super paměť.
Za nenápadné orienťáky považuje třeba tři balvany uprostřed lesa nedaleko rohu hojnosti. Kolem nich právě projíždíme. Náhle zastavím.
,,Hej kluci, tady bychom se asi měli rozdělit. Vy byste se měli začít honit a ječet. Já už to nějak zvládnu" připomenu jim náš plán. Oni jen potichu přikývnou. Oba chvíli čučí do země než se ke mně a Corďovi přiblíží Kyle s Diablem a Kyle mě políbí na čelo. Možná už je nikdy neuvidím. Ale oni nejsou zas tak vypatlaní, aby se nechali zabít.
,,Seno, tak jdem!" zavelí Kyle. Seno. Kyle začal říkat Seanovi Seno, protože to prý zní podobně a bylo to to první, co pro něj prý udělal. Dal jeho koni svoje seno.
Sean se na mě podívá a poprvé se na mě upřímě a mile usměje. Úsměv mu oplácím a potom sklopím zrak. Vlastně se mi líbí čím dál tím víc.
Potom oba nacválají své koně a míří k rohu hojnosti. U toho Kyle vražedně křičí a dělá, že chce po Seanovi hodit sekeru. Jsou tak legrační. Prostě kluci.
     I přes stromy vidím, jak se za nimi všichni profíci vrhají. Někteří na koních, většina však pěšky. Pakoni. Takhle by nikdy nikoho nechytili. Mě a mým potřebám to však vyhovuje a tak se pomalu přibližuji. Zjišťuji, že všichni profíci jsou opravdu v lese na protější straně louky. Nikoho nenechali hlídat. To jsou vážně letos tak natvrdlí?
     Pomalu přijíždím k rohu a sesedám z Cordi. Do svého batohu naházím co nejvíce láhví s vodou a nějaké jídlo. Potom si však všimnu i nádherného skokového sedla s černou dečkou a podbřišníkem. To by Corískovi taaaaaak slušelo! Musí ho už přece bolet záda, jak ho neustále jezdím bez sedla.
     Rychle ho nasedlám a pak do batohu hodím ještě malou lékárničku. Stáhnu třmeny a zkrátím si je o čtyři dírky na délku mojí paže. Nakonec ještě vezmu svetr a nějaké bandáže do batohu. Potom už nasedám a pomalounku vyjíždím z rohu.
     S klukama se máme sejít u dalšího orientačáku - zlomeného stromu. Je poblíž našeho prvního úkrytu. Rychle tím směrem pobídnu Corďu a vyjíždíme. Sedlo je opravdu pohodlné. Přemýšlím, jestli jsem na něco nezapoměla. Pořád mám takový pocit, že jsem měla vzít ještě něco, ale nemohu si vzpomenout co. Teď je to stejně jedno.
     Brzo dorážíme ke zlomenému stromu a já sesedám a povoluji Corďovi podbřišník. Teď musíme jen čekat a čekat a čekat než přijedou kluci.

(468)

12. Horse Hunger Games || THG FF || ✖️Kde žijí příběhy. Začni objevovat