Never Be the Same (Jade Amelia Thirlwall + Niall James Horan) CZ

13. Chapter (Your love)

Co to dělám? Stojím před pokojem Nialla- už snad po páte za dnešní noc.

Pokud mě miluje, tak moc jak mi říká- což je i dost možné, protože proč by mě jinak tak moc opatroval, už mě mohl klidně zabít- jeho city musí být silné a moje neopětovaná láska pro něj moc těžká.

Nevím jestli bych se já, dokázala do někoho jako je on, zamilovat.

Niall mi dává hodně času na přemýšlení. Někdy ho vidím jednou za den někdy pětkrát, i před to je na měl až moc milý a taktéž i Adele.

Udělám to. Potichounce jsem otevřela dveře a uviděla jsem siluetu kluka ležícího na posteli. Má krásné tělo.

Došla jsem až k posteli, kam jsem okamžitě zalehla a objala Nialla. Chybí mi Leighnino objetí, chybí mi to všechno.

"Jade, děje se něco?" ozval se do ticha, chraplavý hlas, irský přízvuk silnému hlasu moc jemnosti nepřidal.

"Nic, jen..cítila jsem se osaměle." vysvětlila jsem mu.

Je zvláštní jak se ho den ode dne bojím méně a méně, dokonce by se dalo říct, že si pomalu na jeho přítomnost zvykám.

"Jsem rád, že jsi tady." poznala jsem, že se usmál.

Zavřela jsem oči a pokoušela se usnout. Nejraději bych spala celý dny, jsem tak moc unavená, ale spát se mi nedaří.

Pokaždé, když si začnu uvědomovat, že už možná Lee ani maminku nikdy neuvidím,... ne Jade neplakej..

Niall se ke mě převrátil a položil ruku přes má záda, nejspíše už zase usnul. Byl rozkošný když spal. Vypadal jak andělské dítě. Nebyl jako já- ta která usíná a teče jí slina, probudí se a má oslintaný celý polštář. (A přiznejte se.. kdo to nikdy neudělal :D)

Niall pomalu sesouval svou ruku k mému zadku. Začínala jsem se bát, ví o tom, že to dělá?

Až v ten okamžik, kdy se celá jeho dlaň ocitla na mém pozadí, jsem ho od sebe odstrčila.

Musím uznat, že mi to nebylo nepříjemné, ale tohle nebylo nejlepší v dané situaci.

Pohled Nialla

Sakra. Chtěl jsem jí alespoň chvíli cítit, ale ne..já blbec to zase zkazím. I když její zadek je lepší jak kdejaké vypracované holky.

Tak moc ji milujim, chci, aby to pochopila a oddala se mi jak jen to půjde.

Myslím, že už teď se to vyvíjí dobře. Chybí jí rodina a kamarádi, proto se snaží najít oporu jinde. Tady nemá na výběr.

(...) Vstal jsem o něco dřív, abych mohl Jade udělat něco k snídani. Musím jí přeci dokázat, že já jsem pro ni ten pravý.

Děsím se dne, kdy bude chtít moje rodina a příbuzní přijet na návštěvu, ale já je budu muset odmítnout, aby neviděli Jade.

Dokud tu Jade nebude chtít být doprovolně, bude to co dělám trestné.
Zatím jediný člověk, který ví, že tu Jade je, je Adele a té věřím.

Občas se bojím, že sem vtrhne policie a seberou mi jí, možná jsem udělal chybu, že jsem se rozhodl pro únos, ale dívky mi v životě tolik ubližovaly, že nebylo jiné řešení.

Dneska má Adele volno, jela k doktorovi, ale to se Jade vůbec nemusí dozvědět, vím, že má Adele moc ráda a tohle by ji pouze rozrušilo.

Rozhodl jsem se uděla Jade obrovskou anglickou snídani. Je moc hubená, musí trošku ztloustnout.

... Po osmažení vajec a šunky, opečení toastů, připravení marmelády, mléka, džusu, čaje a lupínků na stůl, jsem šel Jade probudit, bylo něco k 9 ráno.

Nechtěl jsem na ní být surový, proto jsem se jí napřed snažil probudit šepotem.

"Kolik je hodin?" protáhla se.

"Něco po deváté. Připravil jsem ti snídani, jdeš?"

"Dej mi 5 minut prosím." zívla a zase zavřela oči. Přikývl jsem a s pochybami jestli vůbec vstane jsem odešel zpět ke stolu.

Myslím, že se už ani moc nebojí. Pochopila, že právě já se jí snažím chránit, před celým světem?

Nikdy jsem neviděl nikoho komu by brýle slušely více než jí, ale i přes to kontaktní čočky vedou.

Mohu se tak lépe dívat do jejích očí, jsou plné nevyřknutých věcí a nevydané lásky. Tolik se toho z ní dá vyčíst, až to není normální.

Musíte být pouze více všímaví.

Pohled Jade

Sakra! Kde ty pitomí brýle zase jsou? Tak moc mě štve, že zrovna mě postilo zhoršení zraku!

Včera,..bylo to zvláštní ani už nevím proč jsem k Niallovi šla, tu noc bych zvládla sama... měla jsem jí zvládnout.
Snad jsem neudělala tak moc velkou chybu.

Konečně! Našla jsem brýle. Nasadila jsem si je a došla z mého pokoje do kuchyně.

"Wow!" šeptla jsem, když jsem uviděla tu hromadu jídla "Adele musela vstát tak v 7, aby tohle navařila."

"Vlatně jsem to celé udělal já." usmál se na mě Niall.

"To jsem nečekala." zasedla jsem ke stolu a nalila si do skleničky džus. "Děkuji, že jsi si přivstal, ale kde je Adele?"

"Dnes je s rodinou." odpověděl okamžitě, až to bylo zvláštní. Nadzvedla jsem překvapeně obočí.

"To je zvláštní, nic mi o tom neříkala."
"Volala mi večer, že je to narychlo." odvětil. Přikývla jsem.

S kým se uvidím v září na OA v Táboře? 😍
All the food Ellie (v Anglii mi ve Starbucks na kelímek místo Ellie napsali IL.. ughh :D)