Never Be the Same (Jade Amelia Thirlwall + Niall James Horan) CZ

7. Chapter |Take me home|

"Lee, musíme domu pojď." chytla jsem jí za ruku a vytáhla na nohy. 

"Co se stalo?" zeptala se rozrušeně, i když byla opilá, vnímala mě v celku dobře. Táhla jsem jí do nějakého tiššího koutu domu a zadívala se jí do očí. 

"Je tady, Leigh-Anne." vykřikla jsem. "Ten blonďák co pořád chodí do kavárny, zná moje jméno a je v kuchyni." řekla jsem už o něco tišeji, ale stále hystericky. 

"Uklidni se, to se prostě stává. Někdy nám osud přinese takové situace a myslím, že to má nějaké vysvětlení." začala mluvit tak povýšeně. Protočila jsem očima, chtěla jsem odsud vypadnout a vyspat se z toho. 

"Co když je to nějaký psychopat?" zeptala jsem se, držíc si hlavu. 

"A kde máš Stepha?" odpatala se a mou otázku úplně ignorovala. Záporně jsem zakývala hlavou. Tohle teď nebudeme řešit.  "Hele, Jade." odkašlala si "Mam jít za tím klukem do kuchyně a promluvit si s ním?" položila mi další otázku, ale to se mi moc nelíbilo. Ne. Nechci aby se s ním bavila. Prostě chci, aby mě jen vzala domu.

"Pojď domu a neřeš to. Promluvíme si o tom ráno." vydechla jsem. 

"Fajn, jdu někoho sehnat na odvoz. Počkej na mě venku." řekla mi a kolébavou chůzí odešla. Hlasitě jsem si povzdechla, je to na nic. Celý tento večer...Neměl se stát.  

Jak mi Lee řekla, šla jsem na ní čekat ven cestou jsem potkala tolik opilých lidí, až to hezké nebylo. Mělo mi dojít, že tu bude tolik alkoholu, ale já na to bohužel nemyslela a vlastně jsem ani nepočítala s tím, že se také opiji. 

Sedla jsem si na předposlední schod, který vedl z domu, moc lidí tu nebylo, čekala jsem jich více. Myslím, že nejvíce jich muselo být v obýváku a tancovat. Na takový životní styl nejsem připravená a ani se mi nelíbí. 

"Tady jsi, hledal jsem tě." uslyšela jsem zase jeho hlas. Dostala jsem z toho husí kůži. Nemusela jsem se ani otáčet, abych rozpoznala kdo to je. Posadil se vedle mne. 

"Jdete pryč, prosím." zavřela jsem oči a obličej schovala do svého klína. 

"Jade, já ti neublížím, jsi moc krásná." ucítila jsem jeho dotek na mých zádech. "Vždy jsem si říkal jaký to je někoho tak moc milovat. Být zamilovaný jako malé dítě." uchechtl se. 

"Měl by jste jít dovnitř, je tu zima." vydechla jsem, od pusy mi šel bílý obláček.

"A nechat tě tady? Víš kolik je tady nadrženejch chlapů, co čekají, až tady budeš sama?" zvýšil hlas. Vylekaně jsem se na něj podívala, neměla jsem ráda, když na mě někdo křičel nebo jen obyčejně zvýšil hlas. "Promiň." omluvil se, hned jak zareagoval, že se mi to nelíbí. "Vlastně by jsi ani neměla s nikým z těch opilých debilů jet domu." usoudil. "Vezmu tě domů." 

"Ne." řekla jsem rovnou. "Jak mam vědět, že mi neublížíte?" zeptala jsem se a zvedla se, nečekala jsem žádnou odpověď z jeho strany.

"Věř mi, nechci tě někde znásilnit, jen chci aby jsi se v pořádku vrátila domů." řekl rychle. Vždyť ho neznám, tak mu můžu věřit? Jako by ze mě všechen alkohol vyprchal a já mohla normálně přemýšlet. 

"Dojdu pro Lee počkej tu." oznámila jsem mu. Aha, tak ne, alkohol mě stále ovládá a přísahám, že jestli teď dělám chybu tak.. Samozřejmě že jí dělám. Pokusila jsem se vyjít schody do domu, ale alkohol v krvi mi to neumožňoval.

"Počkej sweetheart, půjdeme spolu." usoudil, když mě sledoval, jak zápasím se schody. Šel ke mě a chytl mě za paži.  Lehce jsem se na něj usmála, ale tohle neznamená, že se ho nebojím. 

(...)

"Jsme tady." usmál se na nás neznámý blonďák. V tu chvíli jsem neřešila to, jak se dozvěděl kde bydlím, ale to jestli je Lee v pořádku nebo ne. Bezmocně jsem se na něj podívala.  "Klid, podle mě jí jen dal někdo něco do pití."

"Ještě, že jsme jí našli v čas, když si představím, kdo by s ní co mohl dělat." naskočila mi husí kůže a položila jsem Lee ruku do vlasů. Já a Lee jsme se nacházeli na zadních sedačkách černého Ranger Roveru, který ten blonďák řídil, Leigh-Anne mi spala na klíně. 

"Jo, máš pravdu. Je hrozný co teď dokážou kluci udělat jen kvůli  tomu, aby získali sex." usoudil. Přikývla jsem a odepla si pás. Jak sakra Lee dostanu k nám domu? 

"Pomůžu ti s ní do domu." řekl okamžitě, jakoby mi četl myšlenky.  Děkovně jsem pohla hlavou a nepatrně se usmála. 

Neznámý mi otevřel dveře a pomohl mi vytáhnout Leigh-Anne z auta. "Hlavně potichu, ať nevzbudíme mou matku." šeptla jsem a opile se usmála. Alkohol už mě neovládal tak moc jako na party. Otevřela jsem rychle dveře od domu a blonďák mi pomohl Leigh-Anne vynést do schodu.  Leigh-Anne při vztupu do mého pokoje začala něco mumlat. "Pššt Lee." pohladila jsem jí po vlasech a s pomocí toho kluka jsem jí uložila do své postele. 

"Děkuji ti za pomoc." usmála jsem se na blonďáka u domovních dveří, bylo to od něj milý. 

"Žádný problém" oplatil mi úsměv "Takže...Nashledanou Jade." kývl hlavou a šel ke svému autu. 

"Sbohem, pane Neznámý." zasmála jsem se, stále podnapile a zamkla dveře od domu.  Uchhh, snad je to naposledy co ho vidím. Ten kluk se mi jednoduše nezdá. Byli jsme spolu takovou dobu a on se mi ani nepředstavil. Navíc, podle mě to není jen náhoda, aby jsme se potkávali v  kavárně, cestou do školy, na party..

Vrátila jsem se do pokoje za Leigh-Anne. Ležela na posteli a pravidelně oddychovala. Bylo mi jí líto, kluci už opravdu neví co by udělali pro sex. Blonďák říkal, že to do rána vyprchá, přesně to samé se prý stalo i jeho kamarádce. Měla jsem s ní jít hledat odvoz, třeba by jí pak nikdo do pití nic nedal a já bych se nemusela bavit s tím divným klukem.

-----------

Fajn :) Tohle je takový zvláštní díl, ale jsem ráda, že jsem aspoň něco napsala :D Zanechte mi nějaký komentář prosíím :D Ellie xx