Never Be the Same (Jade Amelia Thirlwall + Niall James Horan) CZ

8. Chapter |A long time, I'm Adele|

Už je to dlouho co jsem toho blonďáka neviděla, měsíc, dva, tři? Třeba jsem se ho konečně zbavila, vlastně si myslím, že se cítím dokonce i lépe. 

"Lee? Půjdeš se mnou pak domů nebo si pro tebe má přijet Jordan?" zeptala jsem se , když jsem se převlékala z pracovního obleku do svého normálního oblečení. 

"Promiň zlato, ale Jordan má novou motorku, tak jí chce se mnou provětrat." zasmála se. 

"Vždyť je tma." řekla jsem překvapeně, před námi je celý víkend a Lee s Jordanem se budou projíždět dnes v noci? Mohli si to nechat na zítřek a rovnou si udělat hezký den. Mam radost, že už Leigh-Anne našla svého prince. "Vlastně je to skvělí, že se s Jordanem máte tak rádi, snad vám to vydrží." šťouchla jsem ji do paže, Lee se začala zase uculovat.

"No nic, už musím jít Jade, až budeš odcházet tak dej Vedoucí, klíče od kasy a řekni jí, že přes víkend pracovat nebudu. Ví to, ale nevím jestli si to vůbec pamatuje. Pak si zavoláme, ahoj." zase se zasmála a zmizela ve dveřích.

Vzala jsem si kabelku a šla do kanceláře kde byla paní Vedoucí a vyplňovala nějaké papíry. Zaklepala jsem a čekala než mě vyzve, neměla moc ráda, když někdo z jejích zaměstnanců zaklepal a rovnou vešel.  "Déle."

"Paní Vedoucí, mam pro vás klíče a také vám mám připomenout, že Leigh-Anne zítra a pozítří nepřijde." připomněla jsem ji a chtěla odejít, ale ona mě zastavila. 

"Jadey, jsi dobrá pracovnice a doufám, že po dokončení školy neodejdeš." řekla mi. 

"Paní, já nevím co bude..ale opravdu si toho vážím..toho všeho co pro mne děláte." usmála jsem se a rozloučila se s ní. Vyšla jsem z kavárny a rozhlédla se po ulici, nikdo nikde.

 Mezitím co Lee bude s Jordanem prožívat krásný víkend, já budu v práci. Taky bych chtěla mít aspoň jeden den volna. Od té doby co mi paní Vedoucí zvýšila plat, máme se s maminkou celkem dobře, tedy lépe. Dokonce jsem si koupila nové oblečení a nějaké drobnosti pro Lee, abych jí oplatila to co mi ona kupovala, když já neměla peníze. 

Z myšlenek mě vytrhl zvuk, který se ozýval za mnou. Opatrně jsem se  otočila, šel za mnou roztomilý zamilovaný pár a za nimi nějaký kluk v černé mikině. Vyndala jsem z kabelky mp3 a dala jsem si sluchátka do uší. Užívala jsem si čisté hlasy dívek v M.O., právě mi hrál jejich cover Hold Back The River. Miluji jejich písně a covery, jejich hlasy jsou tak silné. 

Podívala jsem se zase za sebe a už jsem neviděla zamilovaný pár, ale jen toho kluka v černé mikině. Začala jsem mít divný pocit, myslím, že žádná dívka by neměla v noci, sama, na ulici s neznámým klukem dobrý pocit. 

Vyndala jsem si sluchátka z uší, abych mohla slyšet každý zvuk, který by se mi nezdál dobrý. Čím víc se ke mě blížili kroky, tím více jsem zrychlovala. Bála jsem se,  teď jsem tak daleko od našeho domu a tady nemam kam utéct. 

"Jade." zaslechla jsem známí hlas a otočila jsem se. Na chvíli jsem měla lepší pocit, ale okamžitě co jsem viděla kdo to je, strach se mě nepustil. Neviděla jsem ho tak dlouho a zrovna dnes se musí ukázat. 

"Ahoj." šeptla jsem směrem k němu a počkala než bude hnedka vedle mě. 

"Ahoj, jdeš z práce?" usmál se na mě. Přikývla jsem. "Je mi to líto." 

Nechápavě jsem se na něj podívala. "Co tí-"ani jsem to nedořekla a byla jsem umlčena vlhkým ubrouskem. "Neee.." začala jsem tlumeně křičet přes ubrousek a bránit se. 

"Promiň krásko.".. bylo poslední co jsem slyšela. 

(...) 

Probudili mě sluneční paprsky. Dneska je tak krásně. Usmála jsem se a sedla si na postel. Rozhlédla jsem se po pokoji..Úsměv mi zmizel z tváře. Kde to jsem? Tohle není můj pokoj! Okamžitě jsem se zvedla z postele a šla k oknu. Okno bylo pečlivě zamčené a nebylo z něj vidět nic jiného, než les. Ještě jednou jsem si prohlédla pokoj, musím uznat, že je to tu hezké, ale co tu dělám?

Včera jsem šla domu a pak za mnou byl ten kluk, znala jsem ho, byl to...ten blonďák. Sakra. Na sobě jsem měla to co včera, ale jen kabelku jsem neviděla. 

Prohrábla jsem si nervozně vlasy a můj pohled spočinul na dveřích v pokoji byli dvoje dveře. Nakoukla jsem do prvních a objevila koupelnu. Byla hezky zařízená, ale nikdo jiný než já tam nebyl. Pečlivě jsem si koupelnu prohlédla a vrátila se do pokoje. Konečně nějaký člověk, postavila jsem se k posteli, moje hlasivky mě zradily, nemohla jsem nic říct. 

"Dobré ráno slečno Thirlwall. Jak jste se vyspala? Mladý pan Horan na vás už čeká v jídelně se snídaní." mile mě přivítala.  Musela to být služka, vypadala mile. Proč jsem tak důvěřivá? 

"D-d-dobré ráno." konečně jsem něco mohla říci, byla jsem zaskočená a překvapená.  "M-mladý pan Horan?" zase jsem začala koktat. Ta žena si musela myslet, že jsem dost mimo.

"Ano, Niall James Horan, pro jeho rodinu pracuji už léta, ale nikdy tu nebyla tak krásná dívka jako jste vy. Oh, promiňte mi ani jsem se vám nepřestavila. Já jsem Adele White, budu se o vás a pana Horana starat." usmála se a uklonila se. 

"Starat? Krásná dívka?" opakovala jsem po ní. Ničemu jsem nerozuměla. "Prosím vás Adele, mohla by jste mi vysvětlit co tady dělám a kdo je Niall Horan?" chtěla jsem vědět aspoň nějaké odpovědi na moje otázky. Vlastně jsem začala trošku hysterčit.

"Pan Horan vás sem včera večer přivezl, nic více nevím slečno Jade."  svůj pohled sklopila na své černé boty. "A pokud jde o pana Horana už jsem vám říkala, že pro jeho rodinu pracuji dlouhou dobu. Pan Horan je je můj zaměstnavatel, je to velice milý muž. Pojďte pan Horan už na vás čeká." popohnala mě. Vypadala velice mile, určitě už musí mít vnoučata, měla na sobě obyčejný oblek, co nosí služky a dokonale ji padl. Trošku jsem si připadala jako v dobách minulých.

Společně jsme vyšli z pokoje, musím uznat, že to tu krásně voní. Sešli jsme schody a ocitli se v obrovské hale, prošli jsme halou a byli jsme v jídelně. Wow! Nic jiného se říct nedá. Je to tu krásně vyzdobené. Prohlédla jsem si celou jídelnu. Můj pohled se zastavil u kluka oblečeného v modré košili černých jeanech a saku stejné barvy. Tohle je on, on mě unesl!

"Dobrá ráno, Jade Amelia Thirlwall." šel ke mě s šibalským úsměvem. Pomalu jsem začala couvat dozadu. 

"Ani se ke mně nepřibližujte!" křikla jsem.

 Kluk se podíval na Adele "Mohla by jsi nás prosím nechat o samotě Adele?" zeptal se. Adele přikývla a odběhla. "Ale notak a Jadey, nechci ti ublížit." stále šel blíže ke mě. Narazila jsem na stěnu, tudíž už jsem nemohla couvnout ani o milimetr. 

"Proč tady jsem?" vydala jsem ze sebe i přes slzy v očích.

"Bude ještě dlouhá doba na to, aby jsi zjistila proč se občas takové věci dějí." usmál se a chytl mou tvář do své dlaně. "Jsi krásná, konečně jsi moje sweetheart."   

-------

Slov : 1183

Komentář: Možná to trochu vypadá, že se Jade Nialla nebojí, ale bojí..jen jsem to nechtěla teď moc rozepisovat.