Never Be the Same (Jade Amelia Thirlwall + Niall James Horan) CZ

2. Chapter |Horan, Niall Horan|

Další díl :) Povinně všichni komentáře! :D Vaše pocity z tohoto příběhu prozatím? Btw. Omlouvám se pokud tam bude něco nesrozumitelného. 

VYSVĚTLENÍ: Nešel mi wattpad (měla jsem tam rozepsaný 1. díl) tak jsem se rozhodla, že budu psát do wordu, ale tam jsem neměla 1. díl, takže jsem nevěděla o čem jsem psala a kde jsem skončila, takže jsem začla psát rovnou 2. díl :D a pak jak jsem to dopsala tak jsem začala dopisovat ten 1. no totálně srozumitelné že? :D Ellie xx :)  

Vrátila jsem se vyčerpaná ze školy, lehla jsem si do postele a podívala se na hodiny. Mam hodinu volna než půjdu do kavárny, proto budu odpočívat a učit se, Guss a Aisha přijedou v 8 večer a to by tady měla být mamka, takže si nemusím dělat starosti.

Nejsem takový ten typ co se špatně učí a co nemá rád školu, naopak, jsem taková ‚třídní šprtka' a školu mam v nějakých ohledech moc ráda. Jsem moc ráda, že jsem dobře vzdělaná, navíc můžu děkovat Bohu, že vůbec mám tu možnost se vzdělávat, protože jak už jsem říkala moc peněz nemáme.

Více než polovina lidí ze školy mě nenávidí a šikanují z toho důvodu, že jsem ‚lepší' než oni, ale já to beru asi takhle; nejsem lepší protože, se učím, ale protože se nesnižuji k tomu, abych někoho šikanovala.

Už jen to, že jste obětí šikany vás dělá lepší člověkem, než jsou vaši tyrani. Pro někoho je toto nepochopitelné, pro mě je to definice, která mě drží nad vodou. Myslela jsem si, že když přijdu na střední, že se vše změní, že tam jsou lepší a chytřejší lidi co vás více chápou, ale.. popravdě se nic nezměnilo.

Dneska byl jeden z těch klidných dní. Byl to den kdy si mě nikdo nevšiml, když samozřejmě nepočítám Leigh- Anne. Byl to den kdy jsem pro ně neexistovala, věřte, že je lepší být neviditelná a ignorována, než ve středu pozornosti a šikany.

Z nesmyslných myšlenek na školu mě vyrušil zvonící telefon. Mamka. „Ano mami?" zeptala jsem se s úsměvem a přiložila jsem si telefon k uchu.

„Ahoj Jadey" poznala jsem, že je zaneprázdněná a že mi nevolá , aby si se mnou popovídala. „Potřebuju abys došla nakoupit, v práci se mi to prodloužilo a víš, že musím být doma do osmi, tudíž bych nestihla nakoupit. Kup třeba jenom hranolky, maso a zeleninu, no prostě něco typického a rychlého. Budu se snažit přijet co nejdříve, musím jít zlato. Uvidíme se večer ahoj." Mluvila tak rychle, že jsem to skoro nepobrala. Hodinu co jsem chtěla věnovat učení, věnuji nakupování večeře pro stále cizí lidi. Pokrčila jsem rameny a zvedla se z postele.

(...) „Ahoj Poopey." vyjekla Lee a objala mě. „Co jsi dělala?" zeptala se, i přes to, že jsme se neviděli jen hodinu. Odložila jsem si bundu a převlékla se do uniformy.

„Nic zajímavého. Chtěla jsem se učit, ale mamka mi zavolala, že přijde pozdě a, že nestihne nakoupit na večeři, tak jsem místo toho běžela nakoupit." odfrkla jsem podrážděně, protože jsem se opravdu chtěla učit.

„Aha." vydechla Legh-Anne zaraženě „Hele? Jak dlouho u vás budou ty němečtí studenti?" optala se, myslím, že to měla na srdci celou dobu.

„Týden asi." Odpověděla jsem a začala vařit kávu. Lee přikývla. „Nemohla bych u tebe dneska spát Jadey?" hodila po mě další otázku.

„Leigh-Anne, Guss brzo odjede zpět do Německa, nemá cenu, abys se s ním seznamovala." okamžitě jsem její myšlenky prokoukla. Lee vždy, když se jednalo o kluky tak byla tak .. divoká.

„Stejně u tebe budu spát." zasmála se.

„Je neslušné se sama pozvat." upozornila jsem jí a také se zasmála. „Ale okay, až budeme končit, můžeš jít rovnou se mnou domu."

„Fajn vyřešeno." usmála se, vzala si ode mne kávu, kterou jsem během rozhovoru uvařila a šla jí odnést. Já jsem mezi tím setřela stůl a čekala na další objednávku. Tahle práce není zas tak špatná, vlastně je to jedna z nejlepších co jsem mohla najít... i když se mi nelíbí mé nadřízené.

„Podívej se ke stolu nalevo od východu." odkašlala si Lee, když se vrátila. Nechápavě jsem se na ní podívala, ale i přes to jsem si neodpustila pohled ke dveřím. „Odpovídá popisu toho kluka co se na tebe díval když ti vedoucí nadávala na ulici." Vysvětlila mi.

Přikývla jsem. „Ano je to on." odsouhlasila jsem. „Blonďák s modrýma očima, sportovní postavy, dobrým stylem, který vypadá hrozně nevinně." zopakovala jsem to co jsem Lee říkala minule. Vypadá to, že na někoho čeká. Bylo divné ho pozorovat, když on o tom ani netuší. „Dělej padej ho obsloužit." popohnala jsem Lee s malým úsměvem.

„Neměla by jsi t-" záporně jsem zakývala hlavou a Leigh-Anne se vydala za blonďákem.

Pohled Nialla

Namísto té krásné hnědovlasé dívky mě přišla obsloužit mile vypadajíc světlejší černoška, byla také krásná, ale né tak jako ta hnědovlasá dívka. Po včerejšku co jsem viděl jak tu nevinnou hnědovlásku doslova seřvala ta ztrpklá babka, jsem se rozhodl se o ní dozvědět více a jak jinak o ní zjistit informace než od její nadřízené.

„Dobrý den co si dáte?" zeptala se mě vysmátá černoška.

„Dobrý den, dal bych si čokoládu děkuji." rychle jsem jí odbyl a netrpělivě čekal na vedoucí tohoto podniku. Usoudil jsem, že ta žena co hnědovlásku urážela musela být její nadřízená, protože normální zákazník by si tohle nedovolil. Už na ulici jsem poznal, že její nadřízená jde po penězích a stará se jen a jen o sebe.

Odešla a já zase zůstal sám dokud jsem nezahlédl zmíněnou babku se kterou jsem tu měl schůzku. „Dobrý den" pozdravili jsme se, podali si ruce a posadili se.

„O čem jste se mnou chtěl mluvit pane.." zapřemýšlela nad mým jménem, ale mě bylo jasné, že si nevzpomene.

„Horan, Niall James Horan" vydechl jsem a hned pokračoval k vysvětlení mé nabídky ke schůzce „Víte, potřeboval bych složku té hnědovlasé dívky co právě stojí u stroje na kávu." Žena s pro mě neznámým jménem se podívala na místo, které jsem popsal. Její vrásky se zvedli a na tváři se jí pohrával úšklebek.

„Nechápu proč potřebujete její složku a její osobní informace. Nemůžu vám to dát, je to osobní, do složek mých zaměstnanců se můžu dívat jen a pouze já." Položila si své vrásčité ruce na stůl a dívala se mi hluboko do očí.

„A šlo by se nějak domluvit?" odkašlal jsem si, vytáhl jsem z kapsy od bundy obálku s penězi a předložil jí před vedoucí. Nebyl to úplatek, byla to jen taková malá výpomoc k informacím o té krásně a mile vypadající hnědovlásce. Stará žena, otevřela obálku a podívala se do ní.

„Pojďte se mnou do mé kanceláře, s tímhle by se dalo něco udělat." usmála se, zvedla se ze židle a na milou černošku křikla „Leigh-Anne tohle je na mě."

„Nechtěla by jste mi dát nějaké informace rovnou?" optal jsem se a zvedl se taktéž.

„Jmenuje se Jade Amelia Thirlwall." Zašeptala směrem ke mně. Sám pro sebe jsem se usmál, má moc krásné jméno. Musím jí mít, tahle holka není jako ostatní holky co znám, je výjimečná. I když vím jen 2 dny, že existuje už mě okouzlila. Ona může změnit můj život. Nikdy už nemusí být stejný.