Never Be the Same (Jade Amelia Thirlwall + Niall James Horan) CZ

5. Chapter |I'm pretty|

"Lee, nekupuj mi nic!" povzdechla jsem si, když mě Leigh-Anne tahla do obchodu s oblečením. Nabídla mi, že mi na tu party koupí něco nového, abych se tam ukázala v tom nejlepším světle, ale já nechci, aby za mě utrácela, navíc tento obchod nebyl zrovna dvakrát levný, jen tak mezi námi.

"Jsi moje nejlepší kamarádka a dám za tebe klidně všechny životní úspory jen, aby jsi se měla dobře zlato, tak mlč a pojď." usmála se na mě a ruku v ruce jsme prošli hlavními dveřmi do obchodu. Oblečení jsem moc nechodila kupovat. 

S mamkou nebo s Lee jsem si šla koupit, třeba kozačky na zimu, nebo svetr či mikinu na jaro, ale to bylo třeba jen na začátku onoho ročního období. Jedno a to samé oblečení jsem nosila třeba půl roku, rok, než jsem si našetřila na nové. 

"Je to tu, krásné." hlasitě jsem polkla a rozešla se k regálu s šaty. Jsou překrásné, ale taky musí být hrozně drahé. 

"Jade, co říkáš těmhle černým?" zeptala se mě Lee, když držela černé šaty ve svých rukou, které nejspíše právě našla a padli jí do oka. Ne, ty nejsou můj styl. Mají obrovký výstřih, nemam na ně ani prsa. S úsměvem jsem je odmítla, už jen kvůli té ceně. Začala jsem hledat ty pravé šaty, které by mi dokonale padly. 

"Tyhle jsou perfektní Leigh-Anne!" vydechla jsem omámeně a ukázala je Leigh-Anne. Ty šaty měli tak zvláštně zelnou barvu a k nim byli i kozačky, vypadalo to jako by byli z hadí kůže. Byla to zvláštní kombinace, ale vypadalo to skvěle.  

"Tak si to jdi vyzkoušet, myslím, že se k tobě hodí, ale lepší to bude, až když ti uděláme něco s vlasy a dáme ti nějaký make-up." dotáhla mě ke kabinkám a já do jedné z nich zapadla. "Nezapomeň si vzít na tu party kontaktní čočky Jade, ne že by jsi s brýlemi vypadala špatně, ale na tu noc se to nehodí." zasmála se sama pro sebe, vypadalo to jako by si povídala sama pro sebe, protože stála před kabinkou a mluvila.

Protočila jsem očima, což nemohla vidět a oblékla jsem se do šatů. Jak jsem si myslela, je to skvělé a cena taky není nejhorší. Jsou snad o půlku levnější než ty černé a to jsou k nim i boty.  "Fajn Leigh-Anne připrav se na senzaci." řekla jsem před tím, než jsem otevřela dveře kabinky a vyztoupila z ní.  

"Wow!" vydechla Lee. "Jade, bereme je!" rozhodla okamžitě co jsem vyšla, takže jsem se nemusela ani rozmýšlet.

"Taky si myslím." 

(...) "Nevrť se pořád Jade, nebo tě spálím." okřila mě Leigh-Anne jako bych byla nějaké malá děcko. 

"Říkala jsem ti, že nechci aby jsi mi vlnila vlasy, že to dokážu sama, ale ty ne. Musíš si pořád stát za svým." odfrkla jsem znuděn, už to trvá dlouho, ráda si dělám vlasy sama, protože své vlasy miluji, ano je to tak...miluji je. 

"Nikdo to neudělá lépe než já, Jadey. A buď už sticha!" odpověděla nevrle. Silně jsem k sobě stiskla horní a dolní čelist. Jako by nestačilo, že mi udělala make-up. Byla bych také více klidnější, kdyby mi dovolila se podívat do zrcadla. Dneska večer je Lee zatím nesnesitelná. 

Dala mi do vlasů čelenku a s úsměvem se na mě podívala. "Jsi ta nejkrásnější holka, kterou znám, nemůžu uvěřit, že nemáš kluka." utřela si imaginární slzu a odendala kulmu. "Hotovo, podívej se do zrcadla. Myslím, že budeš překvapená."

Bez zájmu jsem se na ní podívala a vydechla. I přes to jaká Leigh-Anne občas je..dokáže člověka potěšit a rozzářit. Přešla jsem k velkému zrcadlu, které měla Lee ve skříni a... Bože můj!  Nemam slov. Tohle jsem opravdu já? Ty šaty, oči, rty, vlasy, jsem...krásná. Tohle jsem o sobě snad nikdy neřekla, ale ano, teď si tak připadám. (outfit na obrázku :))

Otočila jsem se na Leigh-Anne a usmála se "Děkuju." rozeběhla jsem se k ní a políbila jí na tvář. "Děkuju moc. To je nádhera, to co jsi se mnou udělala.. je neuvěřitelné. Nevím co říct." zasmála jsem se. Cítím se jako nějaká calebrita.

"Neříkej nic. Jsem ráda, že se ti to líbí." řekla vděčně Lee, ale tady jsem měla být já ta vděčná. 

Přešla jsem zpět k zrcadlu a prohlédla se, koukala jsem na každou maličkost, která na mě byla. Do očí se mi nahrnuly slzy, jsem opravdu krásná. Tohle snad ani nemůžu být já. Vždy jsem chodila jen tak lehce namalovaná a obyčejně oblečená, vlasy jsem si dala do jednoduchého culíku, zapletla jsem si je nebo je nechala rozpuštěné a rozházené jak se jim líbilo, ale teď... 

Je možné, že kdybych tak chodila normálně, třeba do školy nebo do kavárny, lidé by mi dávali větší spropitné a měli by mě více rádi. Jsem ale bohužel ten typ člověka, který se nebude měnit jak lidé chtějí. Chci být taková jaká jsem, protože se tak cítím nejlépe.  

"Nebreč Jadey, romažeš si celou mou hodinovou práci." vysmála se mi Lee. 

"Já nemůžu za to, že jsem citlivá." bránila jsem se s úsměvem na rtech. "Navíc, neměli by jsme už jít?" 

"Jo měli a mimochodem" odmlčela a já čekala co z ní vypadne "Sehnala jsem nám odvoz." řekla pyšně. Vyděšeně jsem se na ní podívala, kdo to je? Uch, chci to vůbec vědět?   Tázavě jsem se na ní dívala a doufala, že to nebude nějaký přitroublí idiot ze školy.

"Klid, je to Steph. Toho máš ráda ne?" optala se. Vím o kom se bavíme, ale že bychho  znala, nějak zvlášť to ne. Vím, že je milý a že se je kamarád snad s polovinou školy.  

"Znám ho, ale nebavíme se takže nemůžu říct jestli ho mam ráda." usmála jsem se stále dívajíc se do zrcadla, byla jsem okouzlena..sebou. 

"Třeba se spřátelíte." konstatovala, ale já silně pochybovala. Kluci mě nemají rádi. Nejsem pro ně hezká, zajímavá, nafintěná. nechovám se jako dě*ka, aby bylo jasno. 

"No tak či onak, pojďme." usoudila jsem a Stepha více nerozebírala. 

Vyšli jsem z Leeinýho pokoje a rozloučili se s jejími rodiči. Leigh-Anne bude u mě po party spát. Předpokládám, že se Lee opije, protože když může, užívá si. Já nepiji, proto se o ní budu muset postarat, až ona nebude schopna. Předpokládám, že já budu něco jako její chůva. Vlastně na tu party jdu v podstatě jen kvůli Lee a seznámení s nějakými lidmi, abych nebyla tak 'osamělá'.

S Lee jsme stáli před brankou a čekali, až Steph přijede. Má spoždění, skoro se zdá jako by na nás zapomněl. "Lee, nepůjdeme pěšky? Čekáme tu už přes půl hodiny." povzdechla jsem si, znuděně. 

"Ne on už-" ani nestihla dokončit větu a už u nás zastavilo auto. "Tadááá, jako na přivolanou. Jdi si sednout vedle Stepha, ber to jako začátek seznamování." zasmála se Lee a sedla si dozadu. Naštvaně jsem si odfrkla a šla si sednout vedle Stepha. 

"Ahoj." mile jsem se na něj usmála, když jsem si vedle něj sedala. Vypadal opravdu krásně, měl oříškově hnědé vlasy, vyčesané nahoru a dokonale modré oči, své rty měl více růžové než červené a jeho tělo zdobilo černé tričko s obyčejnými modrými ryflemi. Nikdy jsem si nevšimla, že je tak hezký.

"Ahoj Jade, sluší ti to." poznamenal, cítila jsem, že se lehce červenám, proto jsem schovala své tváře do dlaní. Potěšilo mě to, myslím, že ta party nebude takový propadák.

"Děkuji" šeptla jsem. Steph se na mě podíval a rozjel se. Všimla jsem si, že po mě po očku pokukuje. Bylo to roztomilý, myslel si, že nevím, že se na mě dívá. Trošku jsem z toho byla v rozpacích, nebyla jsem zvyklá, že mě někdo okukoval.