Never Be the Same (Jade Amelia Thirlwall + Niall James Horan) CZ

1.Chapter |Hi mum|

Omluvte tento díl prosím a s ním i chyby :D :O Příští díl bude kus z pohledu Nialla, takže to bude lepší :). Ellie xx

"Ahoj mami" objala jsem jí, když jsem přišla domu, po vyčerpávajícím dni v práci, ale nechci mamku něčím rozrušit, takže se o seřvání od mé nadřítené nedozví.

"Ahoj miláčku!" opětovala mi objetí "Jaký jsi měla den?" zeptala se s velikým úsměvem na tváři.

"Nic nového, den jako každá jiný." usmála jsem se a posadila jsem se na židli v kuchyni kde jsme se právě nacházeli.

"A co Leigh-Anne? Je u nich doma něco nového?" položila mi další otázku, takhle to chodilo každý den. Každá otázka byla stejná. Nedávám to však matce za zlé, jsem ráda, že mezi sebou máme takový vztah.

"Asi ne, Lee si pořád šetří na svůj byt, takže mluvíme spíš o tom. A vlastně..prý máš někdy zajít za Leeninou mamkou, chce tě vidět." vyřídila jsem svůj vzkaz. Mamka přikývla a věnovala se dál dělání večeře. "Mami bude vadit když si dneska nedám jídlo?" zeptala jsem se opatrně.

"Jade, víš..já jsem ti to neřekla, ale dneska večer tady nebudeme jen tak sami." odkašlala si. Nechápavě jsem se na ní podívala. První co mě napadlo bylo to, že by mohla mít nějakého 'nápadníka'.

"Potřebujeme víc peněz a ty to moc dobře víš. Ehhh Jadey tento týden budeme ubytovávat zahraniční studenty, kteří přijedou přibližně za hodinu." vyklopila to na mě. Šokovaně jsem se zarazila, brada mi jemně klesla. V tuto chvíli jsem byla Bohu vděčná že sedím, protože kdyby ne určitě bych sebou flákla.

"Počkej tím mi chceš říct, že ty jsi sem přijala zahraniční studenty aniž by jsi se se mnou poradila?"

"Dostaneme dobře zaplaceno Jadey a my ty peníze potřebujeme!" řekla mi narovinu. Naštvaně, ale chápavě jsem přikývla.

"Jdu spát, měj hezký večer." oznámila jsem a odešla do svého pokoje.

Samozřejmně že jsem svým způsobem naštvaná! Mít doma lidi co vlastně vůbec neznám, no prostě nějaký cizince.. o kterých nic nevíte...uff. Nechtěla jsem se chovat jako malý sparatek, mamka má ve všem pravdu, ty peníze by se nám neskutečně hodily. Myslím, že to hodně zvažovla a hledala všechna pro a proti, ovšem to dělala sama. Proč se o tom se mnou neporadila a řekla mi to až těsně před tím, než přijedou? Dobře, musím se uklidnit. Půjdu se vysprchovat a třeba nějak vychladnu, přivítám se s těmi studenty a kdo ví třeba to nebude zas tak špatné.

(...) "Ahoj já jsem Aisha. Miluju výtvarku a moje nejoblíbenější jídlo jsou palačinky." usmála se na mě málá blondýnka, její německý přízvuk byl dost znát. Také jsem se jí přestavila a pohlédla jsem na poměrně hezkého hnědovlasého kluka.

"Ahoj Jade, jmenuju se Guss, jsem ze severu Neměcka a matematika je můj nejoblíbenější předmět. Ehm moje nejoblíbenější jídlo je....vlastně mam rád všechno." představil se mi také, měl německý přízvuk, však anglicky mluvil lépe než Aisha.

"Doufám že se vám tady bude líbit." usmála jsem se. "Kdyby jste cokoliv potřebovali zaklepejte na můj pokoj, na dveří je napsáno velkými písmeny JADE, ten pokoj uvidíte hned jak výjdete schody." chovala jsem se co nejlíp, vlastně jsem se chovala přirozeně, vždy jsem byla 'hodná', pochytila jsem mnoho dobrých vlastnostích po mé matce, protože ona je takový...anděl.

"Dobře Jade, možná že se ještě uvidíme." mrkl na mě Guss a já odešla z jejich prozatimního pokoje. Tohle bude ještě zajímavé.

(...) "Nejsem si jistá jestli by Guss tady chtěl mít nějaký románek." uchechtla jsem se Leigh- Anne, která z mého vyprávění o včerejším dni byla štěstím bez sebe.

"Jade, sice jsem toho ehm Gusse ještě neviděla a pořádně nevím kdo to je, ale jsem si jistá, že on bude něco víc, než ostatní kluci." rozzářili se jí oči. Leigh-Anne, byla fakt klukama poblázněná, ale nikdy by s nikým nechodila aniž by ho pořádně neznala. Brala jsem to tak, že stále hledá svého 'pravého'.

"Dobře, dobře, jen by jsi si měla najít někoho na delší dobu a né kluka na týden." vysvětlila jsem narovinu. Leigh-Anne souhlasně přikývla.

Naším rozhovorem jsme zabyli zbytek cesty do školy. Čím blíže jsem byla ke škole tím více jsem měla špatný pocit. Tohle se dělo každý osamocený den. Školu mám ráda, ale ty zrůdy v ní, ne. Jsem tam já proti všem, tedy vlastně já a Lee, ale Leigh-Anne má občas jiné hodiny, takže se musíme rozdělit a každá jít do temných míst školy sama.

"Co máme první hodinu?" zeptala se Lee.

"Angličtinu." povzdechla jsem si, protože jsem moc dobře věděla, že právě tohle jedna z těch hodin co nejsme spolu. Musím zase uznat, že angličtina je lepší než historie, protože na hodinu historie chodí horší lidi než na angličtinu, takový ty tyrani, ale tohle nejsou tyrani co vám berou věci, nebo vás schodí a budou do vás kopat dokud neuvidí slzy co vám budou stákat po tvářích a vy se svíjíte v bolestech na zemi, tohle bolí jen chvilkově.

Teď myslím ty tyrany, co vás začnou urážet za úplné kraviny, za věci, které v normálních situacích nevnímáte. Za to jak vypadáte, co nosíte za oblečení, jak nosíte vlasy, jakou máte barvu vlasů. A teď upřímě, kdyby mě nenáviděli za to jak se chovám, fajn to bych brala, ale za to jak vypadám? Nikdy se jim nic neudělala tak proč sakra?

Promnula jsem si spánky, abych vyhnala nechtěné myšlenky a všimla si JEHO. Zas ten blonďatý kluk, kterého jsem viděla včera na ulici.Stál opřený o auto, usoudila jsem, že je jeho, musel mít hodně peněz pokud si takové auto může dovolit. Leigh-Anne jsem nějak neupozornila na blonďáka. Zasekla jsem se v chůzi, když jsem si všimla, že mě koutkem oka sleduje.

"Co děláš?" vysmála se mi Lee. "Děje se něco?"

"Ne,nic." usmála jsem se na ni a přestala se na blonďáka dívat. Vešli jsme do školy a mě začalo být více špatně. "Lee?" ozvala jsem se a ona se na mě podívala. "Pojď na záchod." chytla jsem jí za ruku a rychlím krokem s ní zašla za roh kde se nacházeli jedny ze záchodů ve škole.

"Už ti je zase špatně od žaludku?" optala se v rychlosti, než jsem zasezla do kabinky a zkonila se k míse.

"Ano." vypískla jsem.