Never Be the Same (Jade Amelia Thirlwall + Niall James Horan) CZ

10. |I hate you|

Ležela jsem na 'své' posteli a snažila se něco vymyslet. Nemůže mě tady věznit. Možná by šlo nějak se pokusit utéct. Až Niall usne, třeba nezamkne hlavní dveře a já budu moci odejít.

"Nenávidím tě." šeptla jsem před spaním. Vždy když zavřu oči vidím jeho. Jeho blond vlasy a modré oči.
Z očí mi tekly proudy slz, bylo to tak nekonečné.

Je pravda, že mě ve škole šikanovali, psychicky i fyzicky, učitelé i žáci. Bylo to k nevydržení a jediným světlem. Pro mne byli maminka s Lee. Vždy jsem ke všem byla tak milá, ale oni jako by mě využívali a dělali si ze mě odpadkový koš. Bylo to něco jako "Máš nějaký problém v soukromí? Jdi za Jade, a vybij si na ní zlost.".
Teď jsem od všeho pryč a stejně nejsem spokojená. Ze slaných slz už mě pálí oči. Podívám se na stolek vedle postele, na kterém leží budík.

Jsou dvě hodiny ráno. Adele příjde až za 7 hodin, do té doby samozřejmě z pokoje nevylezu, jsem tu s Niallem sama a nebudu nic riskovat.. i když venku je hrůzostrašná tma a já jsem tady sama...ne Jadey nikam!
(...)
"Tati prosím vrať se, nenechávej mě tady." otevřu oči, když si uvědomím, že jsem polovinu této věty zakřičela do prázdné místnoti. Uff, byl to jen sen. Pouhý sen. V očích se mi zaleskly první slzy, proč nás náš táta opustil? Ten sen byl tak živý.

Porozhlédnu se po místnosti, můj pohled se zastavý na okně a po té i na budíku. 4:00 A.M.
Spala sem pouhé 2 hodiny. Od toho hrozného snu se v tomto pokoji bojím, ještě více. Myslela jsem, že to neudělám, ale potřebuju někoho vedle sebe a teď tu neni nikdo jiný než..Niall. Musím mu říct, že jsem měla noční můru.

Vyšla jsem z pokoje, pamatuji si kde má Niall pokoj, ale v té tmě jsem lehce zmatená.

Po krátkém bloudění, jsem se dostala k jeho pokoji. Natáhla jsem ruku sevřenou v pěst ke dveřím, abych zaklepala, ale z ničeho nic jsem se přestala hýbat.

Ne, tohle neudělám. Ať se bojím jak se bojím, neukážu mu svou slabou stránku, tohle opravdu neudělám. Ruku jsem si dala podél těla a tiše jsem se vrátila do pokoje.

(...) "Slečno, haló." zaslechla jsem hlas Adele. "Dobré ráno, jak jste se vyspala?"
"Dobré." zachraptěla jsem. "Upřímně jsem moc nespala." povzdechla jsem si, při vzpomínce na mou noční návštěvu. "Vy jste spala dobře?"
"V celku ano." usmála se při zametání 'mého' pokoje. "Dole máte připravenou snídani, maldý pan Horan odjel na nějakou pracovní schůzku, takže se vrátí k obědu kde vás seznámí s dnešním dnem."

"Jak seznámí s dnešním dnem?" podivila jsem se a vylezla z postele. "Jen říkám co jsem slyšela, myslím, že vás pan Horan chce vzít ven a pokusí se, aby jste ho více poznala, je to velice hodný chlapec." vysvětlila mi.

Přikývla jsem, ovšem jen na znak pochopení a ne na souhlas, rozhodla jsem se jít do kuchyně pro snídani.
Jsem tak ráda, že většinu času trávím s Adele nebo sama, protože Nialla se mi nechce ani vidět.

Tak moc se bojím, nevím co se mnou bude, nevím jaká je má role tady.
K snídani jsem dostala, volské oko, zeleninu, ovoce a kus čokolády, byla to podle mě veliká snídaně, sedla jsem si ke stolu a začala jíst.

"Pomůžete mi dnes připravit oběd?"
ozvala se Adele, když přišla do kuchyně.

"Nemám co dělat, takže asi ano." vypustila jsem bez jakého koliv citu z mé pusy. Pokusím se něco o Niallovi zjistit od Adele. Vypadá jako upřímná žena.
"Co by jste si dala Jade?" zeptala se s velikým úsměvem na rtech, při dávání nádobí do myčky.
"Nejsem vybíravá, nechám to na vás." odvětila jsem. Neměla jsem chuť navazovat konverzaci. Tak moc chci být doma.

"Dobře, máme dost čerstvé zeleniny, tak zctoho něco vymyslíme." usoudila.

"Víte, že mě Niall unesl, že ano?" řekla jsem z ničeho nic, Adele moje otázka překvapila, ale pokusila se na sobě nic nedat znát.
"Občas se lásce musí pomoci." usmála se.

(...) "To jsi vařila sama Adele?" usmál se Niall a nakrčil nos.
"Měla jsem tu pomocnici." její pohled spočinul na mě. Na mé tváři byl ovšem vážný výraz. Byla jsem na Adele svým způsobem naštvaná, protože mi nechtěla o Niallovi nic říct. Prý má jasné instrukce.

"Dobře, děkuji Adele, nech nás teď prosím osamotě." poprosil ji Niall a sedl si naproti mně ke stolu. Poté co Adele odešla začala jsem jíst.

"Proč jíš? Nedovolil jsem ti to." promluvil za celou tu dobu co přišel poprvé na mě.

"Promiňte." šeptla jsem zahanbeně a odložila nůž a vidličku. Niall naoplátku začal jíst, bylo to zvláštní on jedl a já pouze seděla a hleděla na své stehna pod stolem.

"Chci, aby jsi mě poslouchala." vysvětlil. Chápavě jsem přikývla. "Jez."
Vzala jsem opatrně do rukou vidličku a nůž. Začala jsem z něho mít strach.

"Promiň mi to Jadey, nechtěl jsem po tobě, tak vyjet. Chápu, že mnoha věcem nerozumíš." usmál se po jídle a vstal od stolu.

"Dobře." odvětila jsem a také se postavila.

"Pojď se mnou." natáhl ke mne ruku a já jí směle přijala. Dovedl mě do obýváku a posadil se na gauč. "Sedni si." poplácal na místo vedle sebe a já se posadila. Niall se začal šíleně smát. Nechápala jsem čemu. "Promiň mi, příjde mi vtipné jak to všechno bereme tak vážně."

"Je to vážné, myslíš si, že celá tato situace je normální?!" vyjela jsem po něm. Tak moc mě teď rozlobil.

"Dobře, promiň mi, někdy se neudržím." uklidnil se a přišoupl se blíže ke mě. Protočila jsem očima, tohle dělat nemusel.

Vůbec nemám čas přidávat, omlouvám se. Mam z toho výčitky svědomí 😃 👥 All the food Ellie xoxo