"Plan A"

Plan 'S'

Možná jsem na to šel ještě více špatně, než jsem si myslel. Jen jsem ten osud tak popostrkoval, aby se něco stalo. Místo toho jsem měl využít veškerou svou sílu a pořádně do něj strčit... aby se rozplácl o zeď a nechal mě konečně dýchat a svobodně myslet. Odpustíš mi to, September?

Mé oči byly upřeny již pár minut jen na jedno určité místo. Na tu záplavu podzimních barev. Na její vlasy. Snažil jsem se přestat na ně zírat, ale stálo mě to značné úsilí. Nemohl jsem od nich odtrhnout pohled. Nemohl jsem od September odtrhnout pohled.

Nakonec jsem to ale přece jen dokázal, protože jsem si řekl, že s tím něco musím dělat. Ples už se blížil a já ji stále nepozval. A připadalo mi, že pokud to aspoň nezkusím, budu si to vyčítat. Nejen to, že tam se mnou nejde, ale všechno. Všechny ty nepodařené pokusy o navázání kontaktu s ní. Všechny ty neúspěchy, které by kolikrát byly až k smíchu, kdyby mě nenutily neustále nadávat jak na ně, tak na sebe. A hlavně všechny ty plány, za něž jsem se schovával.

Podíval jsem se na papír, jenž jsem svíral v ruce. Nebylo to poprvé, co mě ten počet nezdarů nutil až bolestně zavírat oči a přát si, abych časem stráveným se September neplýtval na takovéhle blbosti. Ale rozhodl jsem se, že to je naposledy.

Bez jediné myšlenky na to, že je škoda jen tak zahodit ty dva měsíce práce, jsem papír roztrhal na menší kusy a ty pak zmuchlal. Rázným krokem jsem zamířil ke koši a všechny ty neúspěchy do něj vyhodil. Myslím, že jsem v očích svých spolužáků musel vypadat jako blázen, když mi pohled na ty odpadky způsobil maličký úsměv. Jenže ten pohasl, jakmile jsem si uvědomil, že jsem se tímhle možná zbavil cáru papíru, který mě doháněl k šílenství, ale nevymazal jsem tím minulost. A co víc, nepozval jsem tím September na ples.

Ale když už jsem byl u těch radikálních činů, usmyslel jsem si, že bych to mohl i s tím pozváním risknout. Přece jen September si o mně nejspíš už teď myslela, že nejsem úplně v pořádku, takže jsem nemohl nic zkazit.

Jenže tu byl jeden problém. Zničil jsem ten papír, konečně se přestal schovávat za své plány a předstoupil před September, abych jí to mohl říct do očí. Ale stále jsem to byl já. Dash Robertson. Člověk, jehož život obsahuje smůly a zklamání více, než trezor Strýčka Skrblíka peněz. Proto mě nejspíš ani její odpověď na mou pro tentokrát přímou, na rovinu položenou a přece trochu nejistou otázku, zda jí tam můžu dělat doprovod, neměla překvapit. Ale ona překvapila.

Jakmile jsem se jí totiž zeptal, podívala se na mě. V jejím pohledu nebyl šok, ale lítost. A možná, i když to se mi mohlo jen zdát, smutek. Čekal jsem, že mi oznámí, že už doprovod má, ale ona místo toho řekla: "Trvalo ti to." A zatímco já jsem nebyl schopen slova, ona se podívala na hodinky a pak pokračovala: "Jo, celkem dlouho, pár týdnů to bude."

Nezeptal jsem se jí, jak to, že o tom ví. Ale i přesto mi dala odpověď. "Nebyla jsem si tím jistá, jinak bych ti něco řekla. Ale teď jsi mě v mé domněnce utvrdil." Netušil jsem, zda mluví o tom, že jsem ji chtěl pozvat na rande, že s ní chci jít na ples, nebo o tom, že ji zbožňuji víc než hranolky. A asi jsem to ani vědět nechtěl.

Zatímco jsem o jejích slovech uvažoval, ona ještě dodala: "Nemůžu tvé pozvání přijmout. Už tam jdu s Cashem. Promiň." A to mě donutilo se rychle vzdálit, přestože jsem netušil, zda September už skončila.

Nebyl jsem zklamaný. Nebyl jsem nešťastný. Byl jsem naštvaný. Na Cashe, na všechny ty plány, na ty zmuchlané papíry v koši, na uklízečku, která se na mě divně dívala, když jsem nakopnul jednu ze skříněk na chodbě, na celý svět. Ale nejvíc ze všeho na sebe. Protože jsem měl dojem, jako bych právě vypotřeboval poslední šanci, co jsem měl.

Byl to konec hry. A já si nebyl jistý, zda chci hrát znovu.

Plán 'S' - Rozhodl jsem se, že to slovo už nikdy nenapíšu. Takže místo výsledku sem dám takový zajímavý poznatek. Není ironické, že to všechno skončilo u písmene, u kterého to začalo? S jako September.
Ponaučení - Příště, až budu o něco stát, si nepsat ponaučení a raději něco dělat, abych to získal.

Ehm, nechtěla jsem vám to říkat, ale asi už je načase... Zbývá jen epilog.
Každopádně tu mám zajímavou hádanku - Všiml si někdo jakéhosi pravidla, systému u gifů v tomto příběhu? Teda kromě toho, že je tam stále ten stejný člověk... Zajímá mě, jestli na to někdo přišel, tak mi to kdyžtak napište do komentů... A pokud to někdo bude mít správně a bude první, má věnování u epilogu :) (nápověda: nemusíte gify moc zkoumat, ale pokud chcete přijít na ten 'klíč', měli byste si k tomu aspoň zběžně vždy projet kapitolu a prolog vynechte... po pár kapitolách by vás to mělo trknout)

PS: fwhknx toho S jako September si nevšímej, samozřejmě jako Sárinka... :)))