"Plan A"

Plan 'R'

Začínám zjišťovat, že americké romantické komedie jsou plny lží. Protože i když přesně na to se moje máma každý večer kouká a já proto znám spoustu z nich nazpaměť, ještě jsem neviděl žádnou, kde by se hlavní hrdina pokusil svou vyvolenou pozvat na rande a neuspěl tolikrát, že to na prstech obou rukou nespočítáš, September.

Den na to jsem onemocněl, což nebylo zrovna vyhovující, přestože jsem tím dal September dostatek času na to, aby vstřebala fakt, že mám (nebo spíš moje sestra má) ten nejhorší hudební vkus na světě. Jenže teď šlo o čas, neboť v případě nedostatečné rychlosti tu byla velká pravděpodobnost, že mě s jejím pozváním na nadcházející vánoční ples někdo předběhne. A protože doba mé nemoci měla být podle rodičů prý aspoň týden, musel jsem nějak zakročit.

Ale naštěstí netrvalo dlouho a já jsem si vymyslel další plán. Už jsem nehodlal znovu pokoušet štěstí - v mém případě spíš smůlu - a psát jí esemesku, takže jsem se rozhodl kontaktovat ji přes jednu ze sociálních sítí, které vlastnila.

Zapnul jsem si notebook, naťukal to do vyhledávače a přihlásil se. A pak jsem nechal své prsty se prohánět po klávesnici, zatímco jsem přemýšlel nad momentální situací. Měl jsem za sebou opravdu hodnou řádku neúspěchů a jen skrovný počet úspěchů. Kdybych na takové věci věřil, řekl bych, že si se September nejsme souzeni. Jenže osud i všechny jemu podobné věci mě naučily, že pokud v životě něco chci, musím si to vybojovat a nespoléhat se na to, že mi to samo spadne z nebe. Ale boj, který se skládá ze samých proher, není moc velká zábava. Sice mě každý nezdar donutil se snažit ještě víc, ale zatím to vypadalo, že má snaha se na tom v nejlepším případě vůbec nepodepisuje, možná to spíš zhoršuje.

Když jsem o pár minut později dokončil svou opravdu obsáhlou zprávu, celou jsem ji znovu přečetl, vymazal několik vět a nahradil je vhodnějšími. A poté jsem tak učinil ještě několikrát, dokud jsem si nebyl jistý, že to September může spatřit. A i když jsem si tím poté jistý byl, došel jsem si udělat něco k obědu a potom jsem to opět přečetl. Byla jedna hodina odpoledne, když jsem konečně klikl na odeslat, což mělo zpečetit můj osud.

No, sice to nebylo zrovna tohle tlačítko, co můj osud zpečetilo, ale něco přece jen. Přerušení připojení k internetu.

Vaši zprávu se nepodařilo odeslat.

"Sakra!" zaklel jsem a zaklapl notebook. A nehledě na to, že za pár minut by se mi nejspíš podařilo tu zprávu odeslat, odhodil jsem ho vedle sebe na postel, vstal a přemístil se do obýváku k televizi. Možná, že by se mi mohlo povést ji i zapnout, ale vzhledem k tomu, jak moc mě zjevně elektronika nenávidí, jsem si tím nebyl jistý.

Naopak jsem si byl jistý tím, že začínám být čím dál více zoufalý. Skoro jsem až dostal chuť ty lživé romantické filmy napodobit a vytáhnout si z mrazáku velký kyblík zmrzliny.

Plán R - Neúspěch
Ponaučení - Přestěhovat se nebo jít posílat zprávy někam, kde nevypadává WiFi (třeba k sousedům)