"Plan A"

Plan 'O'

Nedokázal jsem ze své sestry dostat, co jste si provedly. Já nevím, nějaké nedorozumění? Hodila jsi jí řasenku do řeky? Vylila jsi na ni pití? Netuším, ale ať to bylo cokoliv, teď tě nějak nemá v oblibě. Ale ona nemá ráda ani mě, takže bych si to moc osobně nebral, September.

Začaly se u mě objevovat první známky zoufalství. Pokaždé, když můj zrak přistál na papíře, kde jsem měl poznamenané všechny plány a jejich výsledky, jsem musel kňučet, nadávat a naštvaně si něco mumlat. Protože i když jsem to věděl po celou dobu, vidět všechny ty neúspěchy takhle vedle sebe a mezi nimi jen ten skrovný počet úspěchů bylo zdrcující. Ale nehodlal jsem přestat. Teď ne. September mi za to stála. Byl jsem ochoten riskovat spoustu škobrtnutí a pádů, pokud tu byla byť jen malá šance, že jednou vzlétnu.

A proto jsem se i dnes rozhodl zkusit své štěstí. Můj dnešní plán mě opět stál spoustu přesvědčování a slibů, ale nakonec jsem vyrazil ze svého kamaráda, který dělal v jedné zapadlejší cukrárně, poukaz na dvě kávy a dva zákusky zdarma, který dávali, pokud jste nasbírali na takzvanou 'Šťastnou kartu' deset razítek. Na té mé byla razítka sotva dvě, ale neměl jsem čas získat další a navíc jsem stále plně nepochopil, kdy se mi ta možnost vlastně naskytne.

Ráno jsem však ten poukaz, který byl na můj vkus přehnaně růžový a nacházelo se na něm až moc věcí, které opravdu hodně vzdáleně připomínaly srdíčka, držel skutečně v rukou. A nemířil jsem s ním za nikým jiným než za September.

Stála u své skříňky a přehrabovala se v ní. I z té dálky několika metrů jsem musel obdivovat, jak je krásná. A myslím, že jsem nebyl sám. Jenomže na druhou stranu jsem byl nejspíš jeden z mála, kdo ji obdivoval nejen kvůli jejímu zevnějšku, ale také aspoň minimálně kvůli tomu, jaká byla.

Přišel jsem k ní a nervózně ji pozdravil. Když mě uslyšela, odtrhla zrak od učebnic a všeho ostatního, co před sebou měla, a usmála se. Jako vždy. Nemohl jsem si pomoct, ale přišlo mi, že September se na mě stále mile usmívala. Ale možná se takhle smála na každého.

Chvilku mi trvalo, než jsem se odhodlal, ale nakonec jsem se rozhodl jít rovnou k věci, abych ji zbytečně nezdržoval. "Hele, dostal jsem poukaz na nějaký kafe a zákusky zdarma v jedné cukrárně a tak mě napadlo, že... No prostě já to jako asi nedokážu pořádně využít, tak že bych..." Už tohle byl na mě rekord. Tolik slov a přitom jsem se September stále díval do očí. Ale dál už jsem pokračovat nedokázal. Naštěstí September po krátkém pozorování mého obličeje chápavě přikývla.

"Řekla bych, že vím, cos chtěl říct, ale nevím, jestli to po tobě můžu chtít a tak..." pronesla a nejistě si prohrábla vlasy. Chvilku jsem na ni překvapeně zíral a pak jsem ji začal ujišťovat o tom, že je to v pořádku. Prostě jsem ji nenechal odmítnout.

Škoda jen, že jak se nakonec ukázalo, úplně jsme si nerozuměli. Z mého koktání totiž September nepochopila, že já bych chtěl ten poukaz využít s ní. Bylo děsivé, jak mi to připomínalo jednu epizodu Přátel. Ale ještě děsivější bylo, že jsem si ji i přesně dokázal vybavit. Možná bych měl trávit nedělní večery něčím jiným než sledováním seriálů. Třeba vylepšováním svých vyjadřovacích schopností.

Plán O - Neúspěch
Ponaučení - Příště se poučit z chyb seriálových postav