B. is for Bitch (Tolerance 2)

Kapitola 20

Charlie:

Kde je ta uplakaná, v depresích utápěná dívka? Tohle rozhodně není Bianca, o kterou jsem se strachovala. Tohle byla spokojená žena, plná entusiasmu v náručí svého muže. 

Smála se, líbala Ashera na tváře. Měla na sobě žluté šaty, její rty byly rudé a oči rozzářené spokojeností. Za tuhle báječnou změnu mohl jedině Asher. Byla jsem tak vděčná, že si Bia konečně našla někoho jako je on. Někoho s kým může strávit věčnost. 

Naposledy ho políbila a běžela k autu. Prudce otevřela dveře a hupsla na sedačku. "Ahoj mrcho. Jdeme se bavit? Jsem natěšená jako kalhotky mý babičky když jdou konečně do pračky!" Wow. Páni. Tohle je moje Bianca.

Bianca:

Byla jsem nadšená, že jsem konečně pryč z bytu. Všechno mě tam už dohánělo k šílenství. Pořád ty stejné pokoje, stejné stěny, stejné reality show v televizi. Byla jsem vděčná, že se konečně podívám ven. 

Seděli jsme s Charlie u piknikového stolu a jedli zmrzlinu z kelímků. Hodně dlouho jsem přemýšlela jakou si koupit, ale nakonec jsem se rozhodla, že si koupím obě dvě. Čokoládovou s oříšky a karamelovou s cookies. 

"Hmm. To je fakt moc dobrý..." Mlaskala jsem. 

"Jo... hmm... udělali jsme dobře. Mnohem lepší než káva." Smála se s plnou pusou Charlie a nabírala ihned další lžičku. 

"Vypadáš líp B. Je to kvůli antidepresivum a nebo kvůli Asherovi?" 

"No, myslím že kvůli obojímu. Ale Asher na to mám větší zásluhu. A když říkám větší... myslím obrovskou. Jako olympijsou velikost. Představ si stožár a dvojnásob to. Možná spíš jako..." Nenechala mě domluvit a začala se šíleně smát, až jí zmrzlina tekla po bradě.

"A dost! Nechci to slyšet! Teď pokaždý když ho uvidim, budu myslet na to :Jak ho sakra vecpe do trenek? " Smály jsme se tak moc, až nás bolelo celé břicho. 

Byla jsem vděčná že mám kolem sebe tak skvělé lidi. Charlie, která byla jako moje sestra a to neřeším to, že se často chovala spíš jako má mamka. Nicka, který byl... no prostě Nick. A Asher, který vlastnil tu obrovskou část mého srdce. Neuměla jsem si představit že bych bez něj ještě někdy měla být... Vlastně, ani teď to nedokážu.

"Stavíte se dneska?" 

"Dnes ne." Další sousto toho sladkého potěšení. "Hm. Asher chce dnes projet katalogy. Chceme si už konečně vybrat ten byt." 

"Už jste našli něco co by se vám líbilo?" Ptala se pořád s plnou pusou. 

"No, když o tom mluvíš, tak jo. Nebyl to byt, ale spíš takový přízemní apartmán. Má to velký prostory. Tři ložnice, obrovskou kuchyň spojenou s obývákem a dvě koupelny a záchody. Je to krásný a kousek odsud." 

"Tak v čem je problém?" 

"Je to celkem drahý. Vlastně o polovinu víc, než bych byla schopná do toho vrazit. Pořád sem ještě na škole a musím platit učty. Vysoká je drahá záležitost a když mi rodiče zmrazili účty, tak je to ještě těžší." Debilní hlupáci. Vlastní dceře tohle udělat. Já mít dítě, nikdy ho nenechám na holičkách. 

"Škola končí za tři měsíce zlato. A pokud je to místo, kde chceš zestárnout a už nebudete hledat v budoucnu nic jinýho, proč ne? A jestli máš trable s penězma, tak jsem schopná ti půjčit. Když táta zemřel, dostala jsem docela slušnou sumu. Polovinu jsem si dala na spořící účet a druhá polovina se mi zatím válí doma. Stačí říct a je to tvoje." Když Charliin otec zemřel, konečně se mohla volně nadechnout. Ten bastard ji štval i ve snech. První týden byl trochu těžký. Nechtěla si vzít nic z pojistky a bála se, že je to jen krutý žert. 

Když ale viděla jeho rakev jak se pomalu snáší do země, uvěřila. Dokonce se i usmála. 

"Ty zazobaná mrcho. Fajn, ještě o tom popřemýšlím. Chci do toho dát stejně jako Asher víš? Všichni víme, že on má peněz habaděj, ale nechci být na nikom závislá. Ale vracela bych ti to v měsíčních splátkách." 

"V klidu B. Já ty peníze stejně nechtěla. To Nick mě přemluvil, že se to bude hodit našim dětem." Tak to mě zarazilo.

"Zapomněla si mi snad něco říct? Já myslela, že se chceš nejdřív vdát a až pak zakládat rodinu." 

"Nezapomněla. Moje břicho je takhle velký normálně. Mám to brát jako urážku?" Smála se a hodila po mě kousek zmrzliny, kterému jsem se naštěstí vyhnula. "Ne, jen... pro případ víš? Plánujeme velkou rodinu. Tři děti, psa, klidně i papouška pokud by ho to udělalo šťastným. Věř mi, udělala bych cokoliv. Jen už čekám, kdy se mě konečně zeptá, abych mu řekla, že mu odpovím po půl roce. Stejnou dobu mě on nechává čekat. Spíš mi řekni co ty. Plánujete rodinu?"

Abych pravdu řekla. Ještě na to téma nepřišlo. Nejen, že je to pro mě citlivé, velice citlivé, ale... taky se bojím Asherovi reakce. Co když děti nechce? Vím, že mě miluje a plánuje jak spolu budeme žít, ale nemluvili jsme ani o manželství nebo tak něco.

"Nevím. Ještě je na to brzy. Pojďme se bavit o něčem jiném." 

Asher:

Slyšel jsem zámek, tak jsem odložil notebook a šel přivítat moji slečnu. 

"Ahoj Včeličko." Usmála se a dala mi polibek na rty. "Ahoj." Ale její úsměv nebyl úplně upřímný. 

"Všechno v pořádku?" Zula si boty a dlouze se na mě dívala. Pak zatřásla hlavou a kývla.

Něco rozhodně v pořádku nebylo. I když se usmívala, její oči zůstávaly chladné. Navíc vypadala jako by jí v hlavě šrotovalo pár set koleček. 

"Bio? Stalo se něco?" Zeptal jsem s znovu, když si sedla na gauč a nepřítomně se dívala na vypnutou televizi.

"Chceš mít děti?" Wow. Tahle otázka mě zastihla nepřipraveného. "No..no... já..."

"Já vím, že jsme se o tom nebavili a vím že je to i kvůli mojí minulosti, ale myslím, že by jsme se o tom měli bavit. Víš, třeba Charlie ví že bude mít psa tři děti a papouška a fretku nebo co to říkala. A já ani nevím, jestli se někdy plánuješ oženit, nebo jestli chceš děti. A vím, že jsem právě použila strašně moc vím a já prostě... nevím." Mumlala v rychlosti, že ji skoro nebylo rozumět. 

"Bio..."

"Bože, vůbec jsem to neměla načínat. Nejsme spolu ještě tak dlouho a..."

"Bianco..." Nedala se zastavit.

"Měla jsem prostě držet pusu. Nevadí, jestli si mě v budoucnu nechceš vzít. A mužeme si dyštak pořídit psa nebo tu fretku nebo..."

"Bianco! Nech mě taky mluvit!" Smál jsem se. Vstal jsem, vzal jí za ruku aschodil ji na můj klín. Potřeboval jsem jí blízko. 

"Promiň." Šeptla a sklopila pohled k tomu ošklivému koberci. "Miluju tě. Samozřejmě že si tě plánuju vzít a plánuju že řekneš ano. Nebo v lepším případě mi to zasténáš do ucha, přesně jak to miluju. Jsi moje Včelička. A budeme mít dětí kolik budeš chtít. Já přemýšlel nad dvěma, nebo třema, ale pokud chceš pořídíme si celý fotbalový klub malých dětí, které budou vypadat přesně jako ty. Čím víc, tím líp. A teď mi prosím vysvětli co s tím vším má dočinění fretka?" 

Ahoooj! Znovu jsem našla inspiraci a to díky vašim komentářum. 

Nepodcenujte jejich sílu! Moc vám za ně děkuju by the way. <3

 Co říkáte na tuto kapitolu? Líbila se vám? Chcete ihned další nebo si přejete ať skončím. 

Je to na vás kamarádi! Prosím o komentáře protože mi dávají šílenou sílu psát dál. 

Znovu moc děkuju. Vaše LinDee :*