The Boy Next Door // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWO

•Emma•

Ukázalo se, že musím být s Harrym pět dní v týdnu.

Proč mu nemůže někdo jiný pomoct s úkoly, proč to musím dělat já.

Mám 20 minut na sprchu a převléknutí, než se přijde Harry učit, takže jsem skočila do sprchy nejméně trvající deset minut. Vešla jsem do pokoje v ručníku a šla jsme k šatníku najít nějaké oblečení.

Otočila jsem se s oblečením v ruce, hlasitě jsem křičela, když jsem uviděla Harryho sedět na mé posteli, uculil se a prohlídl si mě nahoru a dolů, zapomněla jsem, že jsem byla jen v osušce a v ničem jiné, utíkala jsem do koupelny tak rychle, jak jsem mohla.

Vyšla jsem z koupelny, už celá oblečená a sedla jsem si na postel, Harry seděl na mé sedacím vaku v rohu místnosti.

„Proč jsi přišel tak brzy, vždycky máš zpoždění?" řekla jsem a vytáhla jsem si věci z batohu.

„Chtěl jsem vidět mou nejlepší kamarádku." Uculoval se a převrátila jsem oči.

„Ať je to za námi, vytáhni si knihy," řekla jsem a otevřela jsem si knihu, čekala jsem, až udělá to samé. Vytáhl si knihy a sedl si vedle mě na postel.

„Můžeme dělat něco jiného, nechci se učit, škola začala před dvěma měsíci, můžeme si povídat nebo tak, lépe se poznat," řekl, nezněl jako ten Harry, kterého znám, proč by mě chtěl lépe poznat, když o mně ví skoro každou věc.

„Ne, musíme tohle dokončit, pak chci dělat něco jiného, teď budu tady a budu ti pomáhat s úkoly."

•Harry•

Au.

Vím, že si myslí, že ji nesnáším, ale pravda je, že jsem měl pro ni nějakou chvíli skrytou slabost, ou, dělám si srandu, měl jsem pro ni slabost roky, jen nemůžu přinutit sám sebe jí to říct, protože mě nesnáší a myslela by si, že jsem hnusák, přesto že si to myslí, bude si myslet, že jsem ještě větší hnusák, že ji mám rád.

„Takže, pochopil jsi to?" zeptala se.

„Co, promiň, přemýšlel jsem." Vzhlédl jsem na ni.

„Odpověď je čtyřicet dva." Převrátila oči, vzala mi tužku z ruky a psala. Vypadala tak krásně, když se soustředila, měla mou tužku mezi zuby, kousala ji, opravdu mi to nevadilo.

„Oh, omlouvám se za tvou tužku." Utřela ji a pak mi ji podala.

„To je v pořád-... Skvělé, teď tam je tvá slina." Znovu jsem si musel připomenout, že se navzájem nesnášíme.

Převrátila oči a pak se podívala zpátky na mou práci. Pravda byla, že jsem se ptal mamky, jestli by požádala o pomoc s mými úkoly, nejsem nechytřejší osoba, nejsem dobrý v dělání úkolů, protože nemůžu polovinu správně pochopit, ale Emma jo, je tak chytrá, to je jedna ze sta věcí, proč se mi líbí.

„Víš, že jsi to měl dokončit minulý měsíc." Podívala se na mě a ukázala mi knihu.

„Já vím," odpověděl jsem.

„Tak proč jsi to neudělal?" zeptala se mě, mohl jsem jí říct, že mě štve.

„Nevím, nechápu to a nikdy jsem ve škole nedostal pomoc, tak proč bych to měl dělat, jestliže nevím, jak to funguje." Zavřel jsem oči, byl jsem vážně unavený.

„Tak proč jsi nepožádal o pomoc?" zeptala se.

„Protože jsem žádal o pomoc a učitelé mi nepomůžou, takže jsem vzdal snahu o nějakou pomoc," vysvětlil jsem.

„Každopádně, dokončíme to," řekla a vrátila se k úkolu. Otočil jsem hlavu, abych na ni viděl. Její vlasy byly mokré ze sprchy, měla oblečený svetr s Teenage Runway  a nějaké kraťasy, její zadek v nich vypadal úžasně. Vypadala opravdu přítulně.

„Můžeš, prosím, přestat zírat na zadek," řekla a praštila mě tužkou.

„Hm, co," řekl jsem, zvedl jsem oči z jejího těla a díval jsem se do jí očí, nepřinutila mě dívat se jí do očí. Z většiny nejkrásnějších oči, jaké jsem kdy viděl.

„Už jsi přestal na mě zírat." Pokroutila hlavou a znovu se vrátila k našemu úkolu.

„Jestli jsi mě poslouchal, pak bys měl vědět, kolik je x," řekla. Sakra!

„Devatenáct." Byla první věc, co mě napadla.

„Skvělý pokus, Stylesi, třicet čtyři," řekla a napsala odpověď.

„Dost blízko," řekl jsem a vytáhl jsem mobil z kapsy. Louis mi napsal předtím, než jsem sem došel, zapomněla jsem se podívat.

„Schovej mobil," řekla Emma naštvaně. Ignoroval jsem ji a otevřel jsem zprávu, kterou mi Louis poslal.

„Jsi do ní tak zamilovaný;)"

Předtím jsem se s Louisem bavili o Emmě, je jediný, kdo ví o tom, že se mi líbí.

Nejen zamilovaný, kámo, jen se mi líbí, to je všechno odpověděl jsem a šel jsem k sedacímu pytli.

To je to, co si myslíš. Každopádně, jak to jde? poslal mi zpátky.

Moc dobře ne, přistihla mě, jak se jí dívám na zadek

Nemohl jsem se podívat na jeho odpověď, protože mi Emma vyrazila mobil z ruky a utekla do vedlejšího pokoje.

„Komu píšeš?" zeptala se mě.

„Nikomu," řekl jsem a běžel jsem za ní, snažil jsem se dostat svůj mobil zpátky, naštěstí jsem si ho zamkl.

„Je to holka?" smála se, pokoušela se zjistit mé heslo, stačilo málo, aby věděla, že jsou to její narozeniny. Bylo by to trapné, kdyby to uhodla správně.

„Ne," řekl jsem a vzal jí mobil z rukou.

„Má Harry pro někoho slabost," řekla, nadzvedla obočí a blbě se na mě uculila.

„Jo, pro tebe." Chtěl jsem říct.

„Ne, psal jsem si s Louim," řekl jsem a dal jsem si mobil do kapsy.

„Kdo je Lou?" zeptala se zmateně.

„Louis."

„Oh, jeden z tvých úžasných kamarádů." Pitomě se uculila a sedla si zpátky na postel.

„Jsem nejúžasnější ze všech mých kámošů," řekl jsem a sedl si vedle ní.

„Nemyslím si, Stylesi." Zasmála se a dala si všechny školní věci zpátky do tašky.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Po nekonečném týdnu je tady další díl.:) Moc děkuji za komentáře u minulého dílu, moc mě potěšilo, že se už v podstatě u prvního dílu objevily komentáře.:3
Děkuji.:)
Jinak bych taky potřebovala takové doučování, jestli mi jako rozumíte.;D
A co na to říkáte vy, jste spokojeni s tímhle dílem?:)

Edited