Chundelatý problém

30.

Jen co ráno Harry otevřel oči, přiznal si, že se ve sklepení vyspal nanejvýš dobře. Gauč sice mohl být pohodlnější, ale jinak nebylo na co sesílat kletby a stížnosti. Dost ho překvapilo, že mu bylo dovoleno spát tak dlouho.

Snažil se spočítat dny a došel k závěru, že je pátek, tudíž ho čekají hodiny. Vylekaně vyletěl do sedu a začal se hrabat na nohy. Zaspal! Snape ho určitě nechal spát dlouho, aby měl problémy, protože on byl neschopný a nedokázal se sám vzbudit!

Spěšně na sebe naházel pomačkaný hábit a začal se otáčet po své brašně, když mu málem podkopla nohy malá chlupatá koule.

Nějaký neklidný. Kam tak pospícháš? Včera ses div radostí nezbláznil, že tu můžeš zůstat a teď utíkáš?

Harry sklopil oči k zemi a zamžoural na černou věc, než mu došlo, že by si k tomu hledání mohl najít brýle.

„Pottere, co to vyvádíte?" ozval se zaraženě majitel bytu. Harry se otočil a naprázdno několikrát otevřel pusu.

„Já... nestíhám hodiny?" nadhodil váhavě. Snape pozvedl obočí a s povzdechem opět zalezl do místnosti, ze které se zjevil. Nebelvír přešlápl a opatrně se vydal za svým profesorem.

Něco mu nesedělo. Snape byl až nezdravě klidný na to, že by měl mít taky hodiny. Nakoukl do místnosti a s údivem zjistil, že ten tajuplný prostor je ve skutečnosti skromná kuchyně s několika mudlovskými přístroji.

„Je sobota, Pottere... Na žádné hodiny spěchat nemusíte, pokud byste nechtěl stihnout ve spěchu konec snídaně," podotkl profesor a podal vzduchem Harrymu hrneček s kakaem.

Nebelvír se zarazil a zamrkal. 'Sobota? Kdy se pro Merlina stihl odehrát pátek?' pomyslel si Harry zmateně a k nápoji přivoněl. Netušil, že Snape vlastní kakao, připsal proto vlastnictví bradavické kuchyni. Další otázkou pro něj bylo, jak profesor věděl, že po ránu pije kakao.

„Budete v těch dveřích stát dlouho, Pottere?" ozval se Snape poklidně. Mladík zamrkal a potichu se přesunul k menšímu stolu.

Bože, vy jste oba jak struny! S dřevěnou figurínou by byla větší sranda...

„Mlč. Nikdo se tě na názor neptal," odsekl Snape peprně. Harry se ohlédl ke zvířeti u rámu dveří a zamyšleně stáhl obočí k sobě.

„Jak mu říkáte, pane?" zeptal se nebelvír zvědavě.

Ach, to vědět nechceš! Je tak vulgární!

„Taky mám po kom," zavrčel profesor a střelil po zvířeti nenávistný pohled. „Neříkám mu nijak, Pottere. Není důvod," odpověděl klidnějším hlasem na chlapcovu otázku.

Harry sklopil pohled a raději dál nevyzvídal. Nepotřeboval se stát dalším terčem nadávek. Snape s ním už dál nemluvil. Věnoval se své práci a na svého hosta se neohlédl.

Harry začínal být nervózní, co tam muž dělá, ale obával se zbytečně. Když se lektvarista otočil měl připravenou delikátně vypadající jídlo. Nebelvír netušil, zda se nemá bát, jelikož si nebyl vědom záznamů o tom, že by Snape tak ochotně připravoval snídaně všem studentům, které u sebe nechá přespat.

„Ehm... děkuji, pane," hlesl nervózně Harry a šťouchl do volských oka vidličkou. 'Třeba to je jen past. Třeba tam nalil nějaký jed, aby to se mnou seklo,' pomyslel si váhavě.

Přesto mu bylo blbé odmítnou, když se profesor snížil k něčemu takovému, jako je vaření zrovna pro něj.

Skoro celou snídani jedli v tichu, dokud se Harrymu nezačaly honit hlavou zvláštní otázky, zda Snape skutečně spí v rakvi a skládá se z devadesáti procent z kávy.

„Víte... přemýšlel jsem a napadlo mě... Zda by neexistovaly nějaké knihy o nitrobraně. Vážím si vašich hodin a času, ale... asi to není úplně to co mi jde," pověděl váhavě, když se profesor zrovna naléval ranní kávou. Doufal v trochu té písemné pomoci, jelikož ho unavovalo se bez výsledku válet po zemi a poslouchat, jak se vůbec nesnaží. Lektvarista položil poklidně hrnek před sebe a přivolal k sobě několik pergamenů.

„Žádné knihy jako takové neexistují. Zkuste si projít tyhle spisy, třeba vám pomohou," pověděl a nechal je volně klesnout před Harryho.

Nebelvír vděčně poděkoval a projel je očima. Překvapilo ho, když poznal Snapeovo písmo. Byl si vědom toho, že mu muž daroval své vlastní poznatky a rady, které sepsal na několik stran papíru.

„Pokud je to vše, mám ještě nějaké eseje na opravu," sdělil Snape a taktně vyprovodil Harryho ze svých soukromých komnat. Nebelvír chápavě přikývl a s posledním díkem spěšně zmizel na chladné chodby sklepení.

Tušil, že ho za absenci ve věži jeho přátelé a zbytek koleje už dávno pohřbili do ampule na lektvary, ale on byl ochotný přijmout všechny otázky, protože dostal materiál, od kterého by se mohl při svém učení odpíchnout.