Chundelatý problém

6.

„Si dobrý společník... Na rozdíl od mých přátel jenom posloucháš. Ne, že by si mohl mluvit, ale většinou, když začnu se Snapeem, tak se Ron neskutečně naštve, že je jedno, jak to vypadá nebo komu Brumbál věří a Snape je neskutečný parchant, hajzl a kdo ví co všechno.

Hermiona pro jistotu neříká nic a pak začne filozoficky poučovat, že bych na všechno neměl koukat tak jednostranně. A teď ke všemu ještě ty sny, a ministerstvo, které mě má za ulhaného lháře! Copak nemám právo žít svobodně? Najít si někoho, kdo by mě měl rád a založit rodinu, kterou jsem nikdy neměl? Vážně je to tak těžké?" hlesl ještě, než se svezl na ledovou zem.

Chudáčku... Tolik jsem se zmýlil ve svém mínění

Kocourek seskočil na zem a začal se pro útěchu otírat o chlapcovu nohu, dokud Harry nezvedl oči od země a nevěnoval mu jeden jemný úsměv.

„Já vím... Nic mi není, neboj. Přísahám, že až všechno skončí, někam zmizím a založím si obchod s Fanfrpálovými potřebami. Nebo něčím jiným, co já vím. Fred s Georgem taky mají úplně nový druh obchodu," slíbil si pevně a začal se zvedat pomalu ze země.

Zarazil se ovšem, když zaslechl nějaký zvuk. Nejistě se přikrčil a zaposlouchal se.

Snad ho nikdo neslyšel!

Několik minut jen stál a poslouchal, s líně se olizujícím kocourem u nohy, než se vydal po schodech dolů z Astronomické věže. Usoudil totiž, že to byl buď nějaký duch nebo něco spadlo následkem větru.

Někdy v půlce cesty k nebelvírské koleji se od něj jeho černočerný kamarád odpojil a zmizel ve tmě. Harry nad tím jen pokrčil rameny a spěšně se přes nadávající Dámu protáhl až do své ložnice.

Ron jako vždy hlasitě dřímal na celý pokoj, aniž by řešil, že by tím někoho mohl vzbudit. Věděl, že si na to již všichni zvykli a na své postele si dávají zvuku odolná kouzla, nepouštějící jeho chrápání.

Ráno Harry na nástěnce našel vcelku milé překvapení. Dnešní ranní hodiny lektvarů byly zrušeny! Ron sice prskal, že si mohli pospat, ale poctivě, pod přísným pohledem Hermiony, šel na snídani, aby mohli později do knihovny dodělat úkoly.

„Harry," začala vážně brunetka a donutila tak své dva kamarády jí věnovat plnou pozornost. „Něco mě napadlo a docela se divím, že si na to nepřišel dřív," Harry pozvedl zvědavě obočí a stejně jako Ron čekal, až si Hermiona vychutná jejich nedočkavé pohledy.

„Proč se prostě nepodíváš do Pobertova plánku? Jsou tam všechna jména i zvěromágů," řekla nakonec, když se nabažila plné pozornosti, kterou jí oba nedočkavci věnovali.

„No vidíš. To mě vůbec nenapadlo," hlesl Harry užasle a na kamarádku se zářivě usmál. Úsměv mu ovšem opadl, když mu přímo před snídani přistála sova s dopisem v zobáku.

„Kdo ti píše?" zajímal se Ron zvědavě.

„Brumbál..." odpověděl Harry, když si lísteček přečetl. „Mám se hned po snídani dostavit do jeho kanceláře, prý je to dost důležité," vysvětlil a schoval psaní do kapsy.

„Tak to by si měl jít! Jelikož tady už ředitel není, jistě čeká," vybídla ho Hermiona nedočkavě.

„No jo..." zabručel Harry a opustil spěšně Velkou síň, směr ředitelna.