Chundelatý problém

19.

Říjen se pomalu chýlil ke konci a školu ovládla podzimní nálada. Vše se chystalo na předvečer Všech svatých a Harry děkoval Merlinovi, že se ho tentokrát Skoro bezhlavý Nick nerozhodl pozvat na svoje výročí smrti.

Byl vyčerpaný z celé školy, která se v důsledku ministerstva otáčela vzhůru nohama. Sny stále pokračovaly, přestože se mu Snape stále věnoval v hodinách nitrobrany.

Jeho profesor začínal být netrpělivý, co se týkalo jejich společných hodin, a často to dával najevo. Žádný student nebyl ušetřen a ve vzácných situacích si to odnesli i zmijozelští. Hermiona začínala panikařit se zkouškami, přestože měla hromadu času na učení. Ron i Harry často ocenili, když se ztratila v knihovně a nechala je v klidu bez svých poznámek, že by se měli začít taky učit.

Bohužel pro jejich smůlu se rozhodla pro dnešek obsadit společenskou místnost. Stresovala tak všechny studenty, jelikož nikdo nevěřil, že s hloupou teorií projdou u zkoušek z OPČM.

„Herm, kašli už na to. Je pozdě, měli bychom jít spát," požádal ji Ron, jelikož společně už přes tři hodiny seděli a listovali knihami.

„Nemůžu! Nejsem vůbec připravená! Zkoušky jsou už tak blízko a já nic neumím," namítla hnědovlasá dívka zoufale. Harry chtěl podotknout, že má hromady času, jenže po zkušenostech z minulosti skousl jazyk mezi zuby a jen se s omluvou zvedl, že je vyčerpaný, a ještě musí procvičovat nitrobranu.

Nic takového v plánu neměl, ale jejich kamarádce to stačilo, aby ho nechala na pokoji. Ron za ním vyslal prosebný pohled plný nadávek, že ho tam nechal. On žádnou výmluvu neměl, proto musel přetrpět ještě pár minut.

V pokoji sebou Harry plácl na postel a znaveně si povzdechl. Ani nenapočítal do tří, a usnul tak jak byl, aniž by to plánoval. Nespal klidně a sny ho opět pronásledovaly.

Tentokrát se jednalo o setkání Smrtijedů. Sám Pán zla seděl v čele a se svými nohsledy a plánoval zábavu na předvečer Všech svatých. Harry se snažil poslouchat a zároveň nic neslyšet. Nechtěl vědět, co za ohavnosti Voldemort chystá, ale považoval za důležité to znát a někoho varovat.

Bohužel to nejdůležitější neslyšel. Byl přerušen křikem, který se ozval z útrob domu, ve kterém se odehrávaly všechny Harryho sny.

Zalapal po dechu a vystřelil na posteli do sedu. Byl to příšerný jekot trhající uši. Protřel si zmučeně oči a rozhodl se nepokoušet opět spát. Tušil, že by ze schůze víc informací nedostal. Drapl proto svůj neviditelný plášť a vydal se projít po chodbách hradu.

Všude panovala tichá noc, až to bylo děsivé. Málem proto vypustil duši, když se za ním ozvalo tichounké zamňoukání. Prudce se otočil a zahlédl ve tmě svítivé korálky, hluboké jako samotná noc.

Tady nemá někdo čisté svědomí... Není trochu pozdě na procházky?

Kocourek zapředl a docupital až k Harryho nohám, kde k němu zvedl pohled a střihl ušima.

„Ahoj. Vylekal si mě. Co tu děláš?" zeptal se mile Harry a dal se opět do kroku. Zvykl si, že s ním Snape tráví čas ve své chlupaté podobě a nijak to nechtěl měnit. Oblíbil si tu němou tvář, která se mu nikdy neposmívala ani ho nekritizovala.

Kocourek zapředl a srovnal s mladíkem krok, aby mu v tichých odpovědích popsal svůj den. Co na tom, že mu chlapec nerozuměl? Poslouchal ho, a to mu stačilo.