Chundelatý problém

16.

Harry spěšně míjel brnění na chodbě, i obrazy, které na něj pokřikovaly, aby neběhal. Nevnímal ovšem jejich pohoršené připomínky, běžel uhnaně dál, aniž by se otočil.

Běh to nebyl příjemný, měl u sebe stále školní brašnu, se kterou byl v knihovně a pracoval na úkolech.

Ve sklepení na dveře spíš upadl, než aby zaklepal. Otevřely se ovšem téměř okamžitě. Snape seděl za stolem a líně listoval novinami, které měl před sebou rozložené.

„Gratuluji, Pottere. Máte hodinu zpoždění," zavrčel naštvaně.

„Omlouvám se... Úplně jsem zapomněl, že dnes máme lekci," zamumlal Harry a sklopil oči k zemi. Zaslechl, jak si profesor pohrdavě odfrkl a zvedl se od stolu.

„Neočekávejte, že to kvůli tomu zkrátíme," zavrčel a svlékl ze sebe plášť. Něco takového Harrymu nepadlo na mysl ani v nejmenším. Ba naopak si troufal tvrdit, že mu to dá Snape pěkně sežrat.

A také se stalo. Bez přestávky útočil na jeho unavenou mysl a nebral si žádné servítky. Nebelvírovy prosby jako by neexistovaly a mistr lektvarů útočil snad ještě agresivnějšími kouzly než doteď.

„Prosím... Aspoň. Chvíli. Oddech..." zažádal udýchaně Harry po skoro hodině mučení.

„Myslíte, že vám Pán zla dá nějaký oddech, Pottere?" zavrčel profesor stále vztekle. Čekání na toho zpropadeného nebelvíra bohatě stačilo, aby se mu zvedl tlak na celý večer.

„Já se fakt omlouvám! Dělal jsem úkoly v knihovně a tam mě rozptýlila taková černá kočka a já úplně zapomněl co je za den!" zafuněl zoufale. Pokud budou držet takovéto tempo po celou dobu jejich tréninku, tak to s ním sekne, tím si byl Harry jistý.

„Kašlu vám na nějakou vaši zablešenou kočku. Teď se máte věnovat ochraně vaší mysli," zavrčel Snape a nachystal se k dalšímu útoku.

Tohle zabolelo... To si nezasloužím!

Harry zasténal a vzdal prošení. Nemělo smysl se obracet na Snapeovu zvířecí podobu. Očividně se mu se změnou podoby měnilo i chování.

Když profesor zaútočil, Harrymu se před očima mihl zcela neznámý obraz. Viděl opět toho malého kluka s nesedícím oblečením a utrápeným výrazem.

„V srsti zaklet budeš. Dokud své lidskosti zpátky nenabudeš."

Harry vyvalil oči a prudce sebou praštil o zem. 'Co to do háje je? Jak se mi to zjevilo v hlavě?' pomyslel si zděšeně, než zvedl oči ke svému učiteli.

Snape se tvářil stejně vyplašeně jako on, což by za jiné situace byl jistě zábavný pohled.

Hups... Druhá část je venku...

Snape vyvalil oči a rázným krokem přešel ke klečícímu chlapci, než ho drapl za límec a vytáhl ho prudce na nohy.

„Jak jsi to udělal?" zavrčel a vystrašeného nebelvíra pustil.

„Já... Já nevím... Nic jsem neudělal," zašeptal ohromeně. Snape napnul ramena a Harry se na okamžik zamyslel, jestli nemá v plánu prasknout vzteky.

A tak jejich hodina skončila. Profesor vyhodil svého studenta z kabinetu a pokusil se několika ráznými kroky uklidnit.

„Tohle musí přestat... Začíná vědět příliš moc, ale jak se to dozvěděl?" bručel nelibě, zatímco mířil ke knihovně, aby našel potřebný materiál.

No a nenapadlo tě, že to děláš ty sám?

Snape se zarazil a zamyslel se. Nerad to přiznával, ale mohla to být pravda... Poslední dobou se cítil tak unavený. 'Třeba skutečně jen hledám útěchu v tom nemožném klukovi...'