Chundelatý problém

10.

Přestože se Harry snažil, stěží v noci spal. Levačka ho pálila a nepřestávala ho bolet do brzkých ranních hodin, kdy se Nebelvír přestal se pokoušet usnout a jednoduše se s učebnicemi v rukách usadil ve společenské místnosti.

Vůbec se na dnešek netěšil a ze všeho nejvíc si přál, aby nikdy nenastal večer. Přesto mu čas nevyhověl a po večeři musel čekat před dveřmi Snapeova kabinetu.

'Ať se propadnu, jestli dnešek neskončí fiaskem!' pomyslel si hořce, když zaslechl zevnitř pozvání dovnitř.

Profesor za stolem opravoval písemky, a ani se neobtěžoval zvednout hlavu, aby svého hosta pozdravil.

„Jak jste už, tak duchaplně v ředitelně slyšel na těchto hodinách se budeme věnovat nitrobraně. Princip je jednoduchý. Budu se pokoušet jednoduchým kouzlem dostat do vaší hlavy. Zkusíte mě z ní dostat dřív, než si projdu celý váš život. Pochybuji, že toužíte, abych byl u všeho, takže se snažte, Pottere," hlesl děsivě profesor a vstal od stolu.

Harry nejistě polkl a přelétl pohledem celou místnost. Jak ho jako má dostat z hlavy? To nic víc neřekne?

Snape lenivě odepnul plášť z ramen a položil ho na židli.

„Na tři, pane Pottere," oznámil, než na Nebelvíra zamířil hůlkou. Harry se připravil, až začne profesor odpočítávat, aby aspoň poznal, co se bude dít, jenže muž před ním očividně nebyl Zmiozel jen tak. Neobtěžoval se hlasitým počítáním a rovnou na něj seslal Legilimency.

Dříve, než se Harry nadál, viděl prolétávat vlastní vzpomínky, do kterých mu krutě zasahoval mistr lektvarů.

Snažil se. Skutečně se pokoušel jakýmikoliv způsoby dostat muže z hlavy, jenže to skončilo ještě dřív, než to pořádně začalo. Všechna bolest se propadla do levé ruky, kde pravděpodobně vybouchla jako bomba. Když  Harry otevřel oči, uvědomil si, že leží na zemi ve sklepení a s přerývaným dechem drtí levou ruku, která stále hořela v bolesti.

„Vstaňte," ozvalo se nad ním chladně.

Harry jen velmi nerad poslechl. Klidně by se na té ledové zemi válel dál!

Zhluboka se nadechl a pohlédl sklepnímu netopýrovi do očí. Ta až nezdravě známá čerň ho propalovala a kdyby mohla, jistě by v sobě měl Nebelvír díru.

„Ruku," poručil Snape klidně a vyšel naproti se svou vlastní dlaní.

Harry zaváhal. Nechtěl, aby lektvarista cokoliv dělal.

Několik málo vteřin si vyměňovali názory skrz pohled, než Nebelvír padl pod černou studnou a levačku pomalu natáhl před sebe. Profesor mezitím přivolal lahvičku s mastí a odšrouboval víčko.

„Sedněte si," vybídl ho a nabral fialovou mast na dva prsty. Harry nejistě poslechl a zadíval se na kouzlem přičarované okno.

Necítil se příjemně, vůbec se necítil příjemně! 'Proč to Snape dělá?! Co mi to vůbec patlá na hřbet ruky?' Stočil pohled zpátky ke svému zranění, jen aby zjistil, že mu na ni Snape nanáší v jemných kruzích mast. Skoro se prsty nedotýkal jeho dlaně, a přesto Harry cítil, jak ji jemně vtírá do vyrytých slov.

Když profesor skončil s natíráním přivolal si čistý obvaz a celou ruku ovinul do bílé látky.

„Pro dnešek jsme skončili. Jděte, Pottere, přeji příjemnou dobrou noc." 

Harry sebou překvapeně trhl, když muž promluvil. Byl tak tichý, že ho Nebelvír sotva zaslechl, přesto velmi dobře rozuměl. Lehce kývl a zamířil ke dveřím, kde se naposledy zastavil.

„Pane já... děkuji. Za ošetření," hlesl ještě, než odešel. Snape se pomalu otočil, a na znamení přijatého díku, drobátko pokynul hlavou, přestože to už hoch nemohl vidět.