Neústupný

-35-

Winter měl stažené uši, ale ocas se pohyboval sem a tam. „Krisi, já" započal, ale nedokázal dokončit větu. „Mluv, jak si mě našel". „Jak to myslíš?" „Jak si zjistil, že jsem u chaty". „Cítil jsem tvůj Heet ve škole a pak i doma. Pak už to šlo ráz na ráz". Podrbal se zezadu na krku. „Když si věděl, že jsem v Heetu, proč si se mi nevyhýbal". „Chtěl jsem, jenže tehdy na tom schodišti-", zastavil se a podíval se na mě hodně provinilým pohledem. „Myslíš to s Terinem?" přistoupil jsem blíže k němu a lehce zvedl hlavu, abych na něj viděl. „To nebyl Terin, koho si líbal, ale já". Prohlásil provinile a sklopil plně pohled. „Ty si mi lhal?" „Nechtěl jsem, nechtěl si mi říct, co se děje a pomoct sis nenechal. Když si tehdy upadl na těch schodech, nemohl jsem tě tak vidět. Tak jsem ti lhal, abych ti mohl být na blízku". „Tím se všechno vysvětluje", přešlapoval jsem sem a tam. „Tak proto, vždy ať už jsem seděl vedle tebe, nebo byl s ním, cítil jsem stejnou vůni a já myslel, že vy dva...", zakroutil jsem jen hlavou a znovu přešel k němu. „Promiň Krisi, i za tu noc se omlouvám. Já sám byl v Heetu a ta vůně mě už doháněla k šílenství". „Jo, vím, jaké to je" uculil jsem se nad tím a cítil jeho pohled na sobě. Pohled zvednu a uvidím jeho zářící zlaté oči. Cítil jsem ty své. Oba jsme v Heetu a zrovna tady to není úplně dobře. Lišky tady se mohou zbláznit. Chytil mě za boky a přitiskl si mě těsně k tělu.

Chvíli jsme si hleděli do očí, než začal menší rituál. Vrčeli jsme na sebe a kroužili kolem jako supy.

Zastavilo nás prudké otevření dveří, ve kterých stál Derek se zacpaným nosem. „To by stačilo" zvolal nadřazeně a ukázal rukou na východ. „Odcházíme", oba jsme stáhli uši a podvědomě chtěli pokračovat, i když jsem věděl, že to není správné. Zavrčel na celou místnost, tím mě donutil stáhnout uši a pustil Wintera, kterého jsem držel za krk. Beze slova a bez známky reakce na Dereka jsem odešel na chodbu. Winter tam zůstal sám s Derekem, což mě osobně bylo divné, ale ne až tak moc, jak bych čekal. Když konečně vyšel ven, vydal se hned k východu ze školy a já musel s ním. „Víš vůbec, v jakém průšvihu si mohl být?" „Věříš, že vím?" „Proč si teda pokračoval". „Nešlo přestat". Stále se za námi lišky otáčeli i se svýma svítícíma očima. Vrčeli přes sebe a dávají najevo svou dominanci. Derek si jich povšimnul, jakmile byli dost blízko. Dal ruku kolem mého krku a vraždil všechny, kteří se jen podívali. Pomalu se stáhli a my v klidu došli k východu ze školy. Na nádvoří nikdo nebyl, já se otočil ke škole a shledal pohledy stovek lišek. Mezi nimi byl i Winter, který se netvářil dvakrát přátelsky. Ruka, která patřila Derekovi, mě stáhla k němu a vydal se za Liou a Jirkou, kteří se vrátili pro auto a přijeli sem.

Beze slova mě Derek nacpal do auta a odjeli jsme zpět domů.