Neústupný

-32-

„Ahoj Dereku, tady Jirka" vstal a přešel k oknu. „Ne, nic se neděje, Kris je v pořádku, jen by s tebou potřeboval mluvit. Jo, dobře". Mobil dal od ucha a tipnul hovor.

„Je na cestě. Řekneš nám, co se děje?" „Budu doufat, že nic". Řekl jsem a usadil se hned po Jirkovi zpět na židli. Ocas se sám trochu vzteky pohyboval. „Nedal by sis zmrzlinu?" zeptala se po chvíli ticha Lia a já hned zpozorněl. „Zmrzlinu?", už to nebyla vzteky, co se ocas pohyboval, ale chutí. „Rád" zvolal jsem a už se podvědomě oblizoval. Zasmála se, vstala a přešla k mrazáku, odkud následně vytáhla Mrože. Převzal jsem ho, otevřel a hned se do něj pustil. „Máš asi hodně rád zmrzlinu, že?" optal se Jirka s úsměvem na tváři a pobaveným pohledem. „Jo, to mám. Moc často jsem ji nemíval".

Pár minut našeho povídání, se ozvalo klepání u hlavního vchodu. Jirka vstal a přešel ke dveřím, které i následně otevřel. „Jsem rád, že si přišel", řekl klidně a pustil ho dál. „Kde je?" „V kuchyni". Derek se náhle objevil v kuchyni a přešel ke mně. Začal mě všude kontrolovat, dokonce i za ušima. „Hele, klid", řekl jsem už napruženě a odsunul mu židli, aby si přisedl. „O čem si chtěl mluvit" řekl a nespustil ze mě oči. „Jak to říct. Pokud jsem někoho pokousal, přesněji do krku a on mě, stane se něco?" „Ty si někoho pokousal?" vykřikl a vstal ve vteřině ze židle. Zavrčel skrz zuby a prudce hýbl s ocasem. „Nechci tvoje poučení, chci jen vědět, zda se něco stane". „Jo, jo to stane", opět se usadil zpět na židli. „Pokud si někoho skutečně pokousal a on tebe, znamená to, že jste propojeni. Vaše duchovní pouto, které vás už navždy spojuje". „Jak to myslíš?" „Tvé chování. Pokud s tou osobou budeš, budeš dělat všechno pro to, aby si ji ochránil, i když ani nechceš. Podvědomě ji můžeš nenávidět, ale tvoje tělo se bude chovat jinak". „Jak se toho můžu zbavit?" „Jedna možnost by tu byla, než ti ji ale řeknu, víš kdo to je?" „Nevím" řekl jsem provinile. „To mi chceš jako říct, že ses s někým vyspal, aniž by si věděl, kdo to je?!" vstal a začal křičet na celý barák. „Laskavě tu neřvi, nebo vzbudíš Miu!" zvýšil jsem trochu hlas a vstal naproti němu. „Nemáš právo mě odsuzovat. Ty sám si vlk a nějakou zkušenost si s tím měl, nebo si alespoň obeznámen. Mě s tím nikdo neseznámil, ani nijak neinformoval". „Ani nevíš, co tě čeká. Jsi dítě a tohle nepochopíš". „Tak to zkus" zamračil jsem se na něj a zkřížil ruce na hrudi. „Nemáš na to". „Dělej". „Musíš ho zabít. Pokud stále bude naživu, budeš mít značku na krku, když zemře, do pár dní značka zmizí, jako kdyby tam nikdy nebyla". Posadil se a zamračeně na mě hleděl. „Musím ho zabít?" zpevnil jsem svoje pěsti a propaloval ho pohledem. „Ano" „Kristine, to ne". Pověděla vyděšeně Lia. Spolu s Jirkou seděli snad na půli židli připraveni, jako kdyby mě chtěli chytnout, abych neodešel. „Měl by si vědět, že pokud osoba zůstane na živu a ty ji nezabiješ, následující Heet, i mimo něj, můžeš spát jen s ním. I kdyby si miloval jinou, nebo jiného, nesmíš". Uši se stáhli sami a já nevěděl co dělat. Pomalu jsem obešel stůl a podíval se na Liu s Jirkou. „Na chvíli odejdu, vrátím se brzy". Řekl jsem klidně a Lia rychlostí vstala a chytla mě za ruce. „Kristiane, nedělej to". „Má pravdu, nestojí to za to". Řekl Jirka a Derek se do toho vmísil. „Představte si, že se navzájem milujete, ale nesmíte být spolu. Musíte spát s někým, koho klidně i můžete nenávidět. Tenhle život není zrovna pěkný", řekl chladně, jako kdyby to zažil. „Já ho nejdu zabít, jdu nejdřív zjistit, kdo to je" „Jak?" vyhrkli všichni a já jen hleděl. „Na místo, kde se všechno odehrálo" „Půjdeme s tebou, odvezeme tě" „Jdu taky, dva nosy jsou lepší než jeden". Doplnil Derek Jirku, já jen lehce přikývl a vydal se ven. Venku přede dveřmi se objevila chůva a já zmateně hleděl. „Zavolali jsme ji, kdyby náhodou jsme jeli do nemocnice", prohodila Lia a mile se usmála. „Jo tak, dobrý den" pozdravil jsem slušně a ona na mě jen pohrdavě pozřela. Vešla do domu, aniž by něco řekla, na což jsem tiše zavrčel.