Neústupný

-8-

Procházíme cestou zpět velkou halou, kudy jsem i vešel a ucítil známý pach. Zastavil jsem se na místě a hleděl kolem. Ten pach je tak povědomí, jen nevím, komu patří. „Jdeš?" obdařil mě otázkou Tahe, který už stál u dveří s Jerrym. „Jo, jasně", pospíšil jsem si a nasedl do auta, které už čekalo venku.

Cesta utekla opravdu rychle, jsem i docela rád, že mě odvezli. „Děkuju moc Tahe. A děkuju i vám", Jerry se na mě s úsměvem podíval a zamával mi na rozloučenou. „Zase někdy" zvolal a já jen přikývnul. „Tak zítra Tahe, měj se" „Ahoj", usmál se, já zavřel dveře a vydal se ke dveřím.

Podvědomě jsem tušil, že máma bude naštvaná, jen jsem nevěděl, čeho bude schopná.

Odemknul jsem, zavřel dveře, sundal boty a uviděl stín za mnou. Pomalu jsem se otočil a ujistil pohledem na nohy, že je to máma. Byla to skutečně ona, a tak jsem svůj pohled zvednul, ale kéž bych to neudělal. „Tak mluv. Kde si byl". Ruce měla zkřížené a obočí těsně u sebe. „Byl jsem u Taheho" zvolal jsem klidně a chtěl se pomalu, ale nenápadně vytratit. „Takže ta liška má už i jméno. Myslela jsem, že lišky nenávidíš" „Ano, nenávidím, jenže on se ke mně chová mile a nesoudí mě, jen proto, že jsem vlk!" lehce jsem vyjel a naježil ocas. „Takhle semnou nemluv. Jsem tvoje matka!" „Ano! Jsi moje matka! Proč nemám tedy trochu svobody, když jsem skoro plnoletý? Připadám ti snad jako dítě, které potřebuje výchovu?" „Jsi jen dítě, nic nechápeš!" „Chápu toho celkem dost. Rozumím tomu, že ty čekáš dítě s odpornou hyenou. Mého otce zabili. Stěhovali jsme se tolikrát, a tak často, že jsem si ani nestihl najít jednoho jediného přítele a teď, když už jsem konečně někoho našel. Někoho, s kým si můžu alespoň trochu pobavit, tobě se hned nelíbí, že je liška!" jakmile jsem dokončil větu, dostal jsem pěstí. Jen jsem se lehce opřel o zeď kousek zamnou, ale opět se trefila do mého už tak krvavého oka. Zakryl jsem si ihned levé oko rukou a podíval se na ni. „Jak se opovažuješ, počala jsem tě, nosila, vychovala a ty semnou mluvíš takhle?!" „Ano, nosila si mě a vychovala, ale normální rodiče své děti nebijí!" ruku jsem dal opět podél těla a chtěl se narovnat s tím, že odejdu do pokoje, ale opět mi dala pěstí do stejného místa. „Kurva" lehce jsem zaklel, ale matka to musela slyšet. „Dobře, když chceš mluvit takhle, tak jak si přeješ". Řekla hrozně naštvaně, otočila se ke mně zády a zavolala do kuchyně. „Chaeli!" zavolala na tu odpornou hyenu, která do chvíle přišla. „Copak se děje?" přišel s úsměvem, ale poté padl jeho pohled na mě. Ihned mu úsměv opadl. „Co se tu děje" „Teď jsi na řadě ty" řekla a jen odešla. Jakmile ta hyena věděla, že je máma pryč, přiskočil a pomohl mi pořádně se postavit. „Nech mě být". Ihned jsem sebou cuknul a opřel se o zeď za mnou. „Vím, o co ti jde", chvíli na mě jen civěl a pak se tak debilně zasmál. „Opravdu?" „To tvůj pach jsem cítil" „Co myslíš?" obdařil mě dalším úsměvem. Neodpověděl jsem a on přistoupil o kus blíže. „Tak co s tím chceš dělat, hm?" Než jsem stihl vůbec cokoliv říct, nebo udělat, dal mi dost velkou ťafku do opět mého levého oka, a to už jsem tentokrát skončil na zemi, byť jsem neležel. Začal do mě kopat, až jsem vykašlal krev. Poslední kop se sakra snažil, aby kurevsky bolel a pak beze slova odešel.

S tíhou jsem se zvedl a odešel do svého pokoje. Převlékl jsem se, převázal oko a šel spát. Chci být odsud co nejdřív.

Usnul jsem téměř do chvilky a než jsem se nadál, bylo ráno.

Dal jsem si věci na dnešek do batohu a vydal se dolů. V kuchyni v klidu seděla matka s tím hnusákem a snídali. Vzal jsem si samotný rohlík a odešel do školy.

Matce i té hyeně to je stejně jedno.