Just Friends?

Ticho

„Cože vy chcete Klaudy? K čemu vám je," řekl Pětka. Do toho ti nic není, kluku," řekl Hazel. „Já nikam nejdu," řekla jsem. „Nikdo nebude rozhodovat o tom co udělám," dokončila jsem větu.„Stejně jdeš se mnou,"řekl Hazel.

V tom do místnosti vstoupil Diego. Co tady děláš parchante, řekl naštvaně Diego. Odkud ho vůbec nezná? Co si to dovoluješ, mladý muži," řekl Hazel. Diego vytáhl nože a hodil je po Hazelovi. „Chceš se prát?Rozhodl ses špatně, ale tak co," řekl Hazel. „Diego, to doopravdy není dobrý nápad. Je to zkušený zabiják," řekl opilý Pětka. „A proč tu vůbec je," řekl Diego. „Přišel jsem pro Klaudii," řekl hazel. „No tu si klidně odnes," řekl Diego. Tak za tohle si zaplatíš Diego. Mezitím jsem měla dost času, Takže jsem utekla. naštěstí se ještě pořád hádali. Nikdo si toho nevšiml, kromě Pětky. Pak jsem už slyšela jenom házení nožů a i jiných věcí. Vyšla jsem z velké budovy.

Měla jsem vevnitř věci a protože jsem se rozhodla skoncovat se vším spojeným s umbrella akademi. Tak jsem si sbalila věci. Podruhé jsem vykročila ze dveří a šla k sobě do bytu. Bylo tam krásně uklizeno, a jelikož jsem tam dlouho nebyla, tak tam bylo hodně jídla. Spadla jsem na zem a začernilo se mi. Tentokrát jsem slyšela jen zvuky. „Allison se probudila!" Díky bohu, musím za ní zajít. Ale v akademii je nebezpečno. Možná to už bude dobré, takže jsem se rozhodla tam zajít. Proplížila jsem se do pokoje, kde ležela Allison.

Něco psala na papírek Lutherovi. Zřejmě nemůže mluvit. Jak ráda bych jí pomohla. Rozhodla jsem se jim dát chvíli soukromí, tak jsem se vydala dolů. „Jee! Klaudy, jaké potěšení tě zase vidět! Nechceš se mnou zajít do obchodu vrátit Dolores? Má to tam radši," řekl a zamilovaně se na ni podíval. Jak je možný, že má radši figurínu než mě? Nebreč! Proč jsem tak přecitlivělá. „Chtěl by ses s ní oženit," řekla jsem, protože mě zajímala odpověď. „Nevím...teď mám na mysli někoho jiného," řekl a roztomile se na mě usmál. Má krásný úsměv. Taky jsem se usmála. Potřebuju tu místnost na křičení. Luther šel zrovna kolem. „Jak je na tom Allison?" zeptala jsem se, jako bych to nevěděla. „Pořád spí," řekl. Proč mi lže? Vanya vešla do budovy. Brečela a objala Luthera.

Je tak velký. To je tou injekcí. Připadá mi, že ji dusí. On ji dusí?! „Pomooc!" zakřičela jsem. Luther se první zbavil Vanyi a pak mě. Omdlela jsem.

Objevily jsme se ve velké místnosti. To je místnost, kterou jsem hledala. Nevadí že křičím. Začala jsem křičet z plných plic. Tak dlouho jsem to v sobě držela. Trauma z dětství, Jednatelka, Komise, Pětka, Apokalypsa a to všechno dál a dál dokola. Vanya se probudila. „Kde to jsme?" zeptala se. V nejlepší místnosti. „Nevím," řekla jsem. Vanya přišla k okýnku. Venku nás pozoroval Luther , Klaus a Diego. Připadala jsem si jako zvíře v kleci. Vanya začala volat o pomoc, ale tohle je bohužel zvukotěsné. Přišla se sem podívat Allison. Nemůže mluvit, jak jsem říkala. Nikdo kromě Luthera nevěděl, že tam jsem i já. Allison se tam nějak hádala s Lutherem, aby nás pustil ven. Spíš Vanyu. Zkusil to i Klaus a Diego. Nevysvobodili ji. Všichni to vzdali a rozešli se.

Trčely jsme tu pár hodin. Mně to nevadilo, ale Vanye jo. Snažila jsem se ji utěšit, ale moc to nešlo. Vzpomněla si na dětství, které tu musela strávit. Nakonec se psychicky zhroutila. Ječela na celou místnost, jestli se to tak dá nazvat. Za pár minut se uklidnila. Pořád brečela, ale vypadala v pohodě. Myslela jsem si, že se za chvíli uklidní. Ale tak to nebylo. Po místnosti začal vát vítr. Vanyi vlasy se vlnily. Zvedla se. Jako vážně! Neměla nohy na zemi. Bum! Rozpadla se místnost. Asi bych měla být vyděšená, ale jsem smutná. Tu místnost jsem měla ráda, ale nevadí. Znepokojovalo mě, že Vanya ještě nepřešla k normálu. Koukla jsme se na ní. Měla bílé oči a byla celá bledá! Připadalo mi, že neovládá své tělo. A bylo to tak.
_______________________________
672 slov😩