Just Friends?

Oko

Stojíme před bílou budovou. Vejdeme do ní a zajdeme na recepci, u které stojí muž v bílém plášti a mile nás pozdraví. "Dobrý den, našel jsem tohle oko a chci ho vrátit původnímu majiteli," řekl Pětka a usmál se. "Kde jsi ho našel?" Zeptal se pán. "Proč vás to zajímá?" Doktor se na něj podezřele podíval. "Vlastně jsme ho našli na hřišti," ujmu se slova. "Prostě muselo vypadnout," doplní mě Pětka. "Tak to jo..." řekne doktor, ale ani to nestihne dokončit. "Tak mi prosím najděte to jméno," už ho ty řečičky nebaví. Nemá trpělivost. "To bohužel nemůžu udělat, ale jestli chcete, tak to vrátím jeho majiteli," řekl doktor a začal se natahovat pro to oko. Pětka ho rychle schoval a začal, "Já vím, co to znamená," Pětka se naštval. To bude sranda, "Já zažil věci, který si ani neumíš představit a to jméno je hodně důležitý. Tak mi ho dejte," řekl Pětka. "Hochu, to nemohu udělat," on ho nazval hochem. To bude zajímavý. "Jestli mě ještě jednou nazveš hochem, tak ti rozbiju hubu," řekl výhružně Pětka.

"Zavolej ochranku," zašeptá doktor na recepční. Chce ještě něco přidat, ale já ho zatáhnu za rukáv. Už to přehnal. "Omlouvám se za mého bratra, často bývá výbušný. Přeji vám hezký zbytek dne a omlouvám se za všechny nepříjemnosti," řekla jsem a společně s Pětkou vyšla z budovy. "Co si o sobě jako myslíš?! Chtěli zavolat ochranku. Jseš snad blázen?!" Zařvala jsem na Pětku. Jen se na mě podíval, a pak se teleportoval pryč. Konečně.

Šla jsem za Vanyou, protože ta mě vždycky dokáže rozesmát a to jsem teď potřebovala. Potkala jsem ji před akademií. "Ahoj Klaudy! Je Pětka v pohodě?" řekla Vanya. "Myslím, že jo. Akorát se hodně naštval," řekla jsem. Vešly jsme spolu do budovy a s Vanyou zamířím do Pětkovo pokoje. Vanya totiž slíbila, že si s Pětkou ještě promluví. Vešly jsme do Pětkovo pokoje a Vanya se omluvila za to, jak včera přemýšlela nebo něco takovýho. Pětka to pochopil a řekl, že s ní 'souhlasí'. Musela jsem zadržet smích, protože Pětka by si nikdy nemyslel, že se zbláznil.

Když chceme s Vanyou z pokoje odejít, tak mi v tom někdo zabrání. Kdo jiný než Pětka. "Potřebuji si s tebou promluvit," řekl hodně vážně. Fakt si s ním nechci povídat. Ještě jsem si nestihla dát všechno dohromady! Otočila jsem se a vykročila směrem za Vanyou, ale Pětka mě nepustil. Stoupnul si před dveře a zablokoval je, tak že jsem nemohla utéct.

"Klausi, už můžeš vylézt," řekl Pětka a ze skříně vypadl Klaus. Měl na sobě divný oblek. Rozesmálo mě to. "Říkal jsem ti, ať si vezmeš tvé nejlepší oblečení. Ne tohle," řekl Pětka docela otráveně. "Ale to je moje nejhezčí oblečení," řekl Klaus a nevinně se usmál na Pětku. "A kam jako jdete? A proč tady jsem já," zeptala jsem se. "Jdeme znovu zkusit zjistit to jméno," řekl Pětka. Za tím mužem se mi fakt nechtělo. Jednoduše jsem to odmítla. "Tak tam nejdu, pokud jsi se mnou počítal," co na to asi řekne. "Jdeš tam. Potřebuju tě tam. S ním to bude krutý. Nikdy nevíš, co dalšího udělá. Alespoň jeden normální člověk by se nám tam hodil," řekl důvěřivě. Asi to myslí vážně, ale na něho to je až moc sladký. Takhle se choval jenom kolem Dolores.

"My jdeme prohrabat staříkův šatník a ty se převleč do něčeho víc...elegantního," řekl a s Klausem odešli. Slyšela jsem Klause vyprávět nějaké historky o 'naší matce'. Ale musela jsem se 'převléknout do něčeho víc elegantního', a tak jsem prohledala šatník Allison a Vanyi. U Allison jsem našla bílou halenku a tmavě modrou sukni a u Vanyi jsem našla dlouhý černý kabát. Přišla jsem za Klausem a Pětkou, který mě přejel pohledem a nakonec řekl, "Docela ti to sluší," hm, podle mě ani ne.

Znovu stojím před tou bílou budovou. Vešli jsme do kanceláře toho stejného doktora, který naštval Pětku. "Dobrý den, jak vám mohu pomoci," řekl mile. "Potřebuju to jméno. Hned," řekl Pětka. "Omlouvám se, ale jak jsem už říkal, tak to není možné. Na to potřebujete povolení," řekl docela vystrašeně. "A co moje povolení?" Řekl Klaus. Nemám ponětí o čem to sakra mluví, ale zní to vtipně. "Jak jako," zeptal se doktor. "Kdo vám dal povolení sáhnout na moji dcerku a mého syna?" Fakt nevim kam tímhle míří. Ale zní to dobře. Začínám ho mít ráda.

"Já jsem na ně ani nesáhl," řekl pan doktor. "Tak jak to, že má můj syn opuchlý ret a moje dcera má zlomený nos?" Zlomený nos?! To nezní zas tak dobře. Podívám se na Pětku a vypadá, že s tím taky nepočítal. "Vždyť váš syn nemá opuchlý ret a vaše dcera nemá zlomený nos," řekl vyděšeně doktor. Když v tom mě Klaus bouchne do nosu, ze kterého po chvilce začne téct krev. Mezitím udeří i Pětku a pyšně se postaví před muže. "Vy jste blázen!" řekne. "Ani nevíte jak moc velkej," řekl Klaus a zasmál se. Mezitím ke mně přišel Pětka i s kapesníkem a snažil se krev zastavit. Klaus vzal do ruky těžítko, které leželo na stole. "Mír na Zemi. To je tak sladký," řekl a třísknul si těžítkem o hlavu.

"To bolelo," zakňourá ještě Klaus a doktor se chopí telefonu a vytočí ochranku "Dobrý den," řekne doktor, ale Klaus mu vytrhne telefon z ruky. "V kanceláři pana Velkého bylo napadení. Potřebujeme ochranku, hned. Schnell!" Klaus je borec. "Za asi 60 sekund sem vběhne ochranka," řekl Klaus. "A až tady uvidí všechnu tu krev! A řeknou si 'co se tady sakra stalo? My jim řekneme, že ty jsi nám ublíil," pokračuji já. Pětka se na mě hrdě usměje. "Grante, tobě se ve vězení povede dobře. Věř mi, já tam byl. Malé kuřátko jako ty. Ó můj bože, budou tě tam- Prostě se ti tam bude vést skvěle. To je vše, co říkám," řekl Klaus a zasmál se. "Proboha ty jseš vážně strašnej bastard," řekl Lance. "Díky," na to Klaus. Ještě vyplivne kousek skla, a potom míříme ke složkám.

"Hm. To je zvláštní," řekl Lance. "Co?" Řekneme najednou s Pětkou. "To oko ještě nikdo nekoupil," odpověděl Lance. "Cože? Co tím myslíte?" Zeptá se nechápavě Klaus a stoupne si vedle doktora. "No, naše protokoly říkají, že to oko s tím sériovým číslem... To nemůže být pravda. To oko se ani zatim nevyrobilo. Kde jsi vzal to oko," řekl a podíval se a Pětku. "Tak tohle není dobrý," řekl Pětka a vzdychnul si.

"Já jsem byl dost dobrej, že jo? A co moje povolení, mrcho," řekl Klaus a zasmál se. Upřímně se mu to fakt povedlo. "Klausi, teď to není důležitý," řekl Pětka docela naštvaně. Nechce plýtvat časem. "Co? Co je vlastně tahle velká věc s okem," řekl Klaus. Udělal chybu. Pětka se hodně naštve. "Je tady nějaký člověk , který přijde o oko v průběhu 7 dnů a způsobí konec světa," řekl Pětka a popošel dál od Klause.

"Um, mohl bych dostat teď těch 20 babek, jaks mi slíbil nebo jako co?" Řekl Klaus po řeči o konci světa. "Tvých 20 babek," zeptal se naštvaně Pětka. "Jo, mých 20 babek," řekl Klaus a naštval Pětku. "Apokalypsa se blíží a ty myslíš jen na to, jak se zhulit?" Řekl a podíval se Klausovi do očí. "Mám taky docela hlad," řekl Klaus a napodobil zvuk kručení v břiše.

"Jsi k ničemu. Vy všichni jste k ničemu," řekl Pětka a už chtěl odejít, ale Klaus pokračoval v konverzaci. "Musíš se trochu začít bavit, starý muži," řekl Klaus a Pětka vzdychl a sedl si na schody. "Zrovna jsem si všiml, že jsi hrozně moc upjatý. Celý ty roky, co jsi byl sám ti musely zamotat hlavu," řekl Klaus a sedl si k Pětce. Taky jsem si přisedla. "Vlastně, jsem nebyl sám. Její jméno je Dolores. byli jsme spolu přes 30 let," dořekl dojemně Pětka. Chce se mi z toho brečet. Smíchem. Jen tak tak se držím. "Hustý, třicet let. Já jsem byl s někým nejdýl...asi tři týdny. A to jenom protože jsem byl unavený pořád hledat místo-," řekl Klaus, ale Pětka mě chytil za ruku a teleportoval nás do taxíku. "Nezastavuj, prostě jeď dál," řekl a taxikář se na nás podiveně podíval. Pětka škádlivě zamával Klausovi. "Hej, hej a co moje prachy?!" Zakřičel Klaus, ale to jsme už zahýbali do další ulice.
________________________________

Omlouvám se za chyby, ale už jsem je opravila<3
Pokud by jste našli ještě nějaké, tak budu ráda, když mě informujete.

1372 slov🫢