Just Friends?

Zrada

„Slibuji," řekla jsem a usmála se na něho. Sedla jsem si na postel a Pětka začal počítat nějaké složité rovnice. Na chvilku jsem mu ukradla nějakou knížku a četla si. Když jsem odtrhla oči od knížky, tak už Pětka pomaloval celou stěnu. „Co tady počítáš," řekl Luther, který tam před chvílí přišel.

„Koho smrt by mohla zachránit svět," řekl Pětka. „Motýlí efekt?" řekla jsem pro změnu já. „Přesně tak," řekl a usmál se na mě hrdě, jako kdybych vymyslela něco důležitého. „A kdo to jako může být? Nějací sériový vrazi," řekl. Snažila jsem se nesmát, protože my dva jsme zabijáci. „Kdo je třeba —" zeptal se Luther. „Myslím, že to je zahradník, jo je to zahradník," řekl Pětka bez obav o toho člověka. Jsem smutná, že z něho Jednatelka udělala takovou zrůdu. „Ty chceš zabíjet nevinné lidi," řekl vyděšeně Luther. „Jeho smrt může zachránit celé lidstvo a pokud ne, tak stejně všichni zemřeme za pár dní," řekl už trochu naštvaný na otravného Luthera. „Nezabiješ ho nebo..." řekl zamyšleně o co má Pětku připravit.

„Nebo ji už nedostaneš," řekl a pevně mě "objal". „Nech ji být Luthere. Neříkej mi, že ji chceš zabít," řekl Pětka a přetikával očima z Luthera na mě. Vyděšeně jsem vykulila oči, když mě Luther ještě více zmáčknul. Pětka se zastavil. „Nechci ji zabít Pětko," řekl Luther docela smutným hlasem. Aby to bylo ještě lepší, tak mě naklonil z okna. „Stačí ji pustit a má zlomený vaz nebo jiný úraz," řekl Luther a já se prosebně koukla na Pětku. Snad mě zachrání. Pětka upustil kulomet, ale i tak mě Luther shodil dolů. Zavřela jsem oči a nechala se nést vánkem dolů. Nebyl to zas tak špatný nápad. Už jsem byla u země. Čekal by mě nekonečný klid, ale v tom mi zabránily neznámé paže.

„Adame? Co tady děláš," zeptala jsem se mého dobrého kamaráda, který před lety odjel do Francie. „Šel jsem se projít a najednou vidím holku padající z okna. To je náhoda, že jsi ty," řekl a usmál se na mě perfektním úsměvem. Je to takové malé tajemství, ale byl to můj první crush. „To jsem ráda, že tě tady zase vidím," řekla jsem a opětovala jsem mu úsměv.

„Hej, kdo jsi?! A co tady děláš s tou holkou? Ubližuješ ji? Hraješ si před ní na neznámého pohledného zachránce života? Vypal pryč," řekl Pětka naštvaně. Adam mě pustí. „Klídek Pětko. Díky němu jsem živá. Známe se asi 11 let a dlouho jsme se neviděli," řekla jsem. Pětka se na něho jen zamračeném podíval. „Ok, ale jdeš se mnou. Mám další plán," řekl Pětka. Už už jsem chtěla jít s Pětkou, ale v tom mě napadlo. Proč ho poslouchat? „Já se půjdu projít s Adamem," řekla jsem. „Klaudie, tohle je hodně důležitý. Potřebuji tě tam. Ale doopravdy tě tam musím mít," řekl Pětka zoufale. „Tak jo, tak se měj hezky Adame," řekla jsem a odešla s Pětkou.

Sedli jsme si do auta, kde už seděl Luther na místě spolujezdce. Tím pádem jsem seděla vzadu. „A kam vlastně jedeme?" zeptala jsem se. „Uvidíš," řekl Pětka a já se dál neptala. Přijeli jsme doprostřed pustiny. Co tady kurva děláme? "Uvidím"
Luther s Pětkou vystoupili z auta, tak jsem taky vyšla ven z auta. „Ty zůstaneš v autě," řekl Pětka. „Řekl jsi, že mě budeš potřebovat!" „Taky že jo, ale teď o tobě nemůžou vědět," řekl Pětka a starostlivě se na mě podíval. „Ok," řekla jsem naštvaně a vlezla do auta. „Za chvíli pochopíš proč tu jsi. A dopředu se ti omlouvám," řekl a podíval se na přijíždějící auto.

V něm seděli Hazel a Cha Cha. Takže něco s Komisí. Proč tu musím být. Pětka si tam něco vyjednával s Cha Chou. Pětka odešel k telefonní budce. Svět zežloutl. Pětka je kokot, proč tu mám být. Jednatelka si tam krásně povídá s Pětkou. Hladí ho po tváři. „A Klaudie kde jsi?" zeptala se Jednatelka. „Neboj se, Pětka mi všechno řekl," řekla a začala prohledávat okolí. Pětka se smutně podíval na zem, aby neprozradil, kde jsem. Proč?!
Zneviditelnila jsem se, takže Jednatelka nemá ponětí, kde jsem. Přijdu k Pětce a zašeptám mu něco do ucha. „Nesnáším tě," řekla jsem a odešla. Pětka se za sebe ohlédl a slzely mu oči. Jednatelka bohužel zaznamenala Pětkovo ohlédnutí, takže věděla kde jsem. Podkopla mi nohu a moje moc vymizela.

„Tak tady jsi, drahá," řekla a já k ní naklonila hlavu. „Nikam s tebou nejdu," řekla jsem. „Ale jdeš, nemáš na výběr. Pětka se se mnou domluvil, že výměnnou za tebe nebude apokalypsa. Souhlasila jsem," řekla a usmála se na Pětku. „A Pětka jde taky," řekla. Naštvaně jsem se podívala na Pětku a zvedla se z betonu. Z kolena mi tekla krev. Pětka ke mně starostlivě přiběhl, ale já ho odstrčila. „Co si o sobě myslíš?!" řekla jsem a jedna slza mi spadla po tváři, po ní druhá a třetí... Pětka chtěl něco říct, ale Jednatelka ho přerušila. „Pořád jsi stejná," řekla a zasmála se. „Uplakaná bezmocná malá holčička," řekla a Pětka mě chytil, takže jsem se přece jenom objevila v Komisi.

Nenenenenene!!! Tady to nesnáším. Běžela jsem pryč. Kamkoliv. Jenom nechci být s mámou. Zhroutila jsem se na kolena a začala brečet. Skoro jsem vyplakala oceán jako Alena v Říši divů. Měla jsem toho všeho dost! Lehla jsem si na trávu a usnula. Pryč z tohoto světa.
________________________________

Ahojj, všem vám přeji krásné prázdniny a hlavně si nic neudělejte🫶
Neměla jsem nápady a čas, takže jsem moc nepsala a za to se vám omlouvám
Děkuji za 200 (už víc) přečtení
Milujuu vás❤️

883 slov😙✌️