Just Friends?

Honěná

Objevili jsme se v obchodu s oblečením. Co tady sakra chce? „Proč tady jsme," zeptala jsem se. „Musím tady něco rychle udělat, za chvíli půjdeme," řekl a šel směrem k figurínám. Rozsvítil baterku a ukázal na jednu z nich. „Dolores," řekli jsme najednou. „Ty znáš Dolores?" Sakra. „Už jsi o ní mluvil," řekla jsem. Snad mi na to skočí. Jen se na mě podezřele podíval a šel blíže k jeho milované figuríně. Vždycky jsem si přála ji někdy vidět naživo, to i Pětku. „Dolores, omlouvám se, že jsem tě tu nechal tak dlouho," řekl a dál povídal nějaké romantické blbosti.

Uslyšela jsem, že někdo vešel do obchodu. Podívala jsem se za sebe a stáli tam dvě osoby. Namířili na mě, a potom na Pětku. Stáhla jsem Pětku dolů a začali střílet. Zřejmě byli od Komise. „NE," zakřičel Pětka a podíval se na Dolores, která již byla rozdělena na dvě části. Rychle pro ni doběhl, a pak jsme utíkali pryč. Usoudila jsem, že bude lepší, když se rozdělíme. Pětka běžel dál doprava a já se schovávala za tričky. Jedno se mi líbilo, tak jsem ho vzala.

Pak jsem se snažila dostat blíže k východu. „Klaudy, kde jsi," řekl Pětka docela dost hlasitě. Moje jméno před nimi fakt nemusel vyslovovat. „Otoč se," řekla jsem a Pětka se otočil. Byl rád, že jsem naživu. „Rozdělíme se. Ty jdi doprava a já jdu doleva," řekla žena v růžové masce králíka. „Taky jsi slyšela jméno Klaudie? Co když to je ona," řekl tentokrát muž. Zavraždila jsem Pětku pohledem. „Musíme je najít. Pokud to bude ta Klaudie, tak nestřílej," řekla opět žena. Podle mě je znám, ale nemůžu si na ně vzpomenout. Dál utíkám, schovávám se a hledám východ. Pětka pro něco doběhl a chtěl běžet pryč, ale pak si vzpomněl na mě. Ukazovala jsem mu ať pro mě nechodí a běží dál. Stejně pro mě přišel. „Jsi v pohodě," zeptal se mě Pětka. Vypadal fakt v obavách. „Jo, jsem až moc v pohodě. Oni mě nemůžou střelit. Mají na to přísný zákaz. Tebe musí zabít," řekla jsem a naznačila, aby odešel. Chytil mě za tričko a chtěl nás teleportovat, ale v tom mu došla energie na teleportaci. Byl v prdeli.

Agenti se k nám blížili, takže jsme neměli moc času. „Nenechám tě tady samotnou," řekl Pětka. Přece jenom tu jsem kvůli němu. Chytil mě za ruku a utíkal se mnou až, kdo ví kam. Vůbec mi nešlo se zorientovat. Agenti se již sešli a na Pětku dolehlo světlo. Měli ho na mušce. Rychle jsem ho schodila dolů a hodila po jednom z nich plastový míček. Upřímně to nikomu nepomohlo. Jelikož Pětka ležel a oni stáli hned u něj, tak jsem neměla moc na výběr. Matka prostě bude vědět, kde se nacházím-s Pětkou. Naklonila jsem se nad něho a pomohla mu vstát. Chtěli mě zabít, ale když si všimli, kdo jsem. „Taky vidíš," řekl muž. „Klaudii?" Dořekla žena. Do prdele to je hodně špatný.

Chytnu Pětku a než se vzpamatují utečeme. Běželi jsme se schovat za pokladnu. Kolem nás létaly kulky. Jedna mě trefila do nohy, ale to teď nebylo podstatné. „Ty děcka utekla. Musíme to nahlásit Jednatelce'," řekla žena. Kapal nám pot z čela. Tohle už nechci zažít. Pětka se přitulil k jeho milované figuríně.

Ozvalo se houkání policejních aut a Cha Cha s Hazelem (myslím) museli odejít. Pětka na mě obrátil hlavu. „Proč tě hledají, ale nemůžou tě střelit," řekl. Jak mám na tohle odpovědět? „Teď to je jedno," prosím ať se neptá. „Jako vážně? Chci to vědět," řekl. „Musím si ošetřit nohu, potom ti možná něco řeknu," řekla jsem. Moje noha mě ani nebolela, ale jako výmluva se hodila.

„Tobě se něco stalo," řekl a podíval se na moji nohu. „Jo, ale nebolí to. Jenom chci zastavit tu krev," řekla jsem a vstala. „Promiň. Fakt jsem nechtěl, abys se zranila," řekl a začal zkoumat moji ránu. „Nikam nechoď. S tímhle nikam nedojdeš," řekl Pětka. „Neboj se, já jsem na tohle už zvyklá. Musíme jít," řekla jsem. Pětka nakonec vstal a vydali jsme se domů.
________________________________

672 slov✨