Pokračování

34 2 1
                                    

Přišla jsem dovnitř a rychle vzala mastičku, kterou používám už od 13 let. Přiběhla jsem do Akademie a dala to Grace. „To by mu mohlo pomoct. Nemohla bych za ním jít?" zeptala jsem se. „Jistě," řekla Grace a ukázala mi cestu za ním. Vzala jsem si tu mastičku zpátky a vyrazila. Opatrně jsem otevřela dveře. Je na tom hůř než jsem myslela!

„Ahoj, ehm. Teď ti sem dám takovou mastičku," řekla jsem. Žádná odpověď. Ještě jednou jsem se koukla na ránu. Může umřít! Ježiši! Je to z Komise od Jednatelky. Jedině ona to mohla udělat. Rychle jsem otevřela mastičku a potřela ránu. Moc to nepomohlo. Co bez Pětky budu dělat? Máme přece zachránit svět s Vanyu. Nee. To se nemůže stát. Prosím Pětko, to zvládneš. Emociálně vysílená jsem začala brečet. Tak dlouho jsem to v sobě držela.

„Já to bez tebe nezvládnu! Musíme zachránit svět," řekla jsem. „Prosím zůstaň tu! Už na tebe nejsem naštvaná," pokračuji. Jak mi po tváři tekly kapky slz, tak spadly na Pětkovo ránu. Začala se uzdravovat! Ale toho jsem si nevšimla. „Mám tě ráda! Nesmíš jít," řekla jsem. Sebrala jsem se. Dala jsem mu pusu na čelo. „Snad se uzdravíš," řekla jsem a odešla. Ohlédla jsem se a připadalo mi, že se Pětka usmál, hodně usmál. Nejspíš to bude moje fantazie. Nikdy jsem si nechtěla přiznat tu větu. Tu sedmou větu.

Vize! Ne, prosím. Spadla jsme na zem a ocitla se v kině. Odehrávalo se to na nějaké party. Blikaly tam světla. Luther bez trička! Cože? A Klaus kryjící si oči. Leze mezi lidma. Je tam nějaký prášek. Najednou se promění v tělo vojáka. Klaus jo objímá. Svět se změnil a ocitla jsem se na ulici. Diego a Allison po ní šli. Houkaní policejních houkaček! Auta přijela a Allison šla pryč. Diego si kleknul a dali mu pouta. Vanya byla v hospodě s Leonardem. Vyšli ven a zamířili k autu, u kterého stáli nějací chlapy. Jeden jí plácnul přes zadek. Ostatní se zasmáli. Začali do Leonarda kopat. „Nechte ho být!" zaječela Vanya. Kolem ní se najednou objevila jaká si bublina nebo jak to popsat. Jeden muž přiletěl na zeď a zranil se. Něco takového se stalo i s ostatními.

Byla jsem zpátky. Vstala jsem. Nevěděla jsem kam jít, tak jsem šla do pokoje a lehla si. Za pár minut jsem usnula.
________________________________
387 slov🤷‍♀️
Tohle byla hoodně krátká kapitolka🙈

Just Friends?Kde žijí příběhy. Začni objevovat