Just Friends?

Známe se?

~Flashback~
Mamka si něco vyjednává s milým pánem a já se zatím koukám na obrazovky, kterých tu je strašně moc. Všude se děli nějaké zajímavé události. Ráda jsem tady trávila čas. V tom mě zaujal chlapec, který se objevil v troskách světa.„Mami! Kdo to je?" Mamka přišla a překvapeně se podívala na obrazovku.„Apokalypsa...Chudáček tam trčí. Uvidíme jestli přežije. Zjistěte mi o něm, co nejvíc informací," přikázala podřízeným. Podívala jsem se na mamku a ta mě pohladila po hlavě. Další den jsem slyšela rozhovor mezi ní a kolegou.„Takže, jmenuje se Pětka Hargreeves a je mu 13 let..." řekl. Nic dalšího mě nezajímalo. Byl jenom o 2 roky starší! Ze začátku jsem za ním chodila skoro každý den. Pak třeba jednou za měsíc. Hrozně jsem mu chtěla nějak pomoct, třeba mu dát jídlo. Prosila jsem spoustu lidí, ale nikdy mu nikdo nic neposlal. Ve třiceti letech si našel figurínu Dolores, která mu pomáhala přežít. Kdyby jenom věděl o mně. Máma ho v 54 letech zaměstnala, ale nikdy jsme se nepotkali. Pak jsem utekla.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Pětka mi mával rukou před obličejem a já jeho ruku odstrčila. Šla jsem, co nejrychleji jsem mohla. Teď jsem ho fakt nechtěla vidět. Musím si to dát všechno dohromady.

Pětka mě chytil za zápěstí a zastavil mě.„Co se děje," zeptám se a on mě propaluje pohledem.„Ta tvoje odpověď. Upřesni to." Chci začít mluvit, ale když vidím tu jeho ruku pokrytou krví, tak si to rozmyslím.„Řeknu ti to později. Teď se pojďme postarat o tu ruku." Chci jít ke mně do bytu, když v tom nás Pětka teleportuje do Vanyi bytu.„Co tady děláme?!" Nechápu proč jsme zrovna tady. Můžeme jít kamkoliv jinam.„Vanye můžu věřit. Ostatní jsou moc zahledění do sebe," s tím souhlasím. Dojdu do lekárničky a přinesu dezinfekci s dalšími pomůckami. Přijdu k němu a vyhrne si rukáv. Začnu mu ošetřovat ránu.„Povídej," řekne a sklopí ke mně oči.„Asi ti musí vadit, že trčíš v těle 19 letýho kluka," nechápavě se na mě podíval a chtěl něco říct, ale já ho předběhla.„To znám. Špatný výpočty bolí. Mně se to teda nestalo, ale znám spoustu lidí, které postihlo stejné neštěstí. Já jsem v Komisi vyrůstala, takže proto jsem asi zaseklá v těle 17 letého já. Komise je peklo. Taky jsi utekl?" Pětka na mě překvapeně kouká. Tohle by na mě netypl.

Uslyším otevření dveří a Pětka okamžitě rozsvítí lampičku.„Proboha! Co tady děláte," řekla Vanya.„Pětka se poranil a tvůj byt byl nejbližší místo, kam zajít." Vanya to pochopila. Pětka nevěděl jestli jí říct o apokalypse, přece jenom je za 8 dní.„Vanyo, musím ti něco říct," začal. Vanya se na něj podívala.„Když jsem byl v budoucnosti. Víš, co jsem našel?" Zajímá mě, jak tohle dopadne.„Ne, nevím," řekla Vanya.„Nic, vůbec nic. Za 8 dní bude apokalypsa Vanyo." Vanya se na Pětku vyděšeně podívala. Potom Pětka popisoval, jak to přežil a bla bla bla. Když jsem mu ošetřila ruku, tak jsem jenom čekala, až domluví. Zase jsem v jiném světě.

„Klaudy, nechceš něco k pití?" Zeptala se Vanya.„Klidně, mohla bych třeba kávu, prosím?" Vanya mi přinesla pití a oni si pořád ještě povídali. Vanya se ptala Pětky, jestli se nezbláznil. Řekla bych, že možná trochu jo. Mezitím jsem se ztrácela v myšlenkách. Jak to, že jsem si neuvědomila, že Vanya je sestra Pětky? Asi jsem blbá, co já vím. Nakonec nám Vanya navrhla nocleh u ní na gauči. Už jsem si chtěla lehnout a spát. Byla jsem dost unavená. Ale Pětka se rozhodl začít konverzaci. Zřejmě je hodně komunikativní.„Tohle oko má něco společného s koncem světa. Musí vypadnout jeho majiteli," řekl dost vážně.„Aha," řeknu bez zájmu a znovu se uchyluji k spánku.„Tebe nezajímá konec světa?! Záchrana lidu?" Řekl dost naštvaně.„Teď mě víc zajímá spánek a upřímně jsem se s tím docela smířila," vyvalil na mě oči a hned poté je protočil.„Stejně mi pomůžeš. Už jsme v tom spolu namočení." Tak to se mi nelíbí.„Nejsme v tom spol-" nestihnu to ani doříct.

Stojím v Pětkovo pokoji. Hodím nechápavý pohled. Fakt nemám ponětí proč tu jsme.„Spi. Já musím vymyslet, co dělat," řekl a dál si prohlížel to oko. Zívla jsem a řekla:„Kdy jsi ty naposledy spal? Přes apokalypsu jsi asi zas tolik nespal,ne?" Pamatuji si to. Jednou jsem u něho probděla asi dva dny.„Hm, to bylo hodně dávno," a začal podrobněji zkoumat to oko.„Jdi spát. Tohle není zdraví. Máš možnost, tak ji využij," řekla jsem a moc dobře věděla, že mě neposlechne, ale za pokus to stojí.„Ne," jak jsem čekala.„Tak já taky spát nebudu," řeknu a posadím se na židli ke stolu. Pětka mě sjede pohledem. Chovám se jako dítě, já vím.„Tak jo. Půjdu spát, ale ty taky," řekl Pětka, a potom se chystal k odchodu do ložnice jednoho ze svých sourozenců.„Kam jdeš? Budeš spát tady, abych věděla, že doopravdy spíš," vím, že měl jiné plány. Zavraždil mě pohledem a nakonec si ke mně lehl. Bylo to docela divný, ale to jsem nechala být. Za pár minut usnul. Poprvé ho vidím v klidu, nevystresovaného. Zavřela jsem oči a usnula.

Když jsem se ráno probudila, tak ještě spal. Šla jsem se podívat na to osudné oko. Hned jsem poznala, kde ho vyrobili. Místo jsem vyznačila na mapě, na které oko leželo a šla jsem se nasnídat. Grace mi udělala snídani. Usmála se na mě a dala mi vajíčka se slaninou. Spokojeně jsem dojedla. Pětka přišel do kuchyně.„Dobré ráno, hledal jsem tě. To místo co jsi vyznačila. Tam vyrobili to oko?" „Jo, tam ho vyrobili," odpověděla jsem. Pětka mě chytil za ruku a teleportoval nás. Z toho mi je vždycky špatně.
________________________________

947 slov✨