WHATEVER IT TAKES / CL16

036

"Proč si mě sem zavolala?"

Charles se mě zeptal tichým hlasem,ale ani se na mě nepodíval což jsem tak trochu čekala,ale proto jsem tady,abych mu to vysvětlila.

"Chci ti všechno vysvětlit."Odpověděla jsem mu krátce ,a  díkytomu se na mě Charles podíval a pohledem mě vybídl ke mluvení,nacož jsem se jenom nadechla a začala mluvit.

"Vím,že jsi na mě naštvaný,protože jsem ti nic neřekla,ale bylo to až moc riskantní. Musela jsem být trpělivá a vyčkávat na ten správný čas,ale ten nikdy nenadešel,protože se to Sanchéz nějak dozvěděl a-a omlouvám se,že jsi to musel zjistit takhle,vážně ano,ale musíš pochopit,že jsem dělala jenom svou práci."Viděla jsem jak se Charles u poslední věty lehce naštval a já věděla,že to tak lehce neskončí.

"Zase ta tvoje práce. To nemám ani právo vědět to,že jsi těhotná?"Jeho vybuchnutí mě taky naštvalo a já nechtěla být jeho obět',takže jsem se rozhodla,že to tak nenechám.

"Já ani nevěděla jestli chceš děti-"

"Protože ses mě nikdy nezeptala." Charles mě prerušil,což mě naštvalo ještě víc.

" Já vím,ale ted' už mám odpověd'." Charles se na mě zmateně,ale i naštvaně podíval a nejradši bych mu to takhle nechala otevřené,ale chtěla jsem mu to vysvětlit. "Ani jednou ses neukázal. Ani jednou jsi neotevřel dveře do mého pokoje a nezeptal se jestli jsem já a to malé v pořádku,ani kurva jednou Charlesi. Já na tebe čekala,pokaždé,ale ty ses ani jednou neukázal." Z těch vzpomínek na to, jak jsem na něho pokaždé v nemocnici čekala mi prolétli hlavou a díky tomu jsem měla skleněné oči a no moje neštěstí si toho Charles všiml.

" Myslíš,že to pro mě bylo snadný,se tam ukázat a dělat jako,že se nic nestalo? Protože nebylo. Podívej vím,že jsi ztratila kamaráda,ale to já taky, ztratil jsem víc osob , než si dokážeš představit. Ztratil jsem svého kmotra,mého otce-"

"To já taky, a víš co na tom bylo nejhorší? Že mi můj otec umřel v náruči,poté co ho Sanchéz zastřelil. Nikdy jsem neměla milující matku,která by mi řekla,že všechno bude dobré. Vtu dobu jsem neměla sourozence,který by mě podržel,takže promin,jestli si myslíš,že pro mě to bylo lehké,protože to bylo o hodně těžší než si myslíš."

¨"To mě mrzí Zoe,ale není to můj problém,protže si nikdo z nás rodinu nevybral. To,že je Pierre tvůj bratr beru, a kdyby umřel,bylo by mi jasný,že budeš vzteky bez sebe,ale Johnson? Vždyt' to nebyla ani tvoje rodina."jeho slov mě znovu vytočila,ale tentkrát jsem věděla,že i mi zlomí hlas,a že mi budou stékat slzy po tváři.

"Aiden byl rpro mě jako brácha. Jak si můžeš dovolit říkat věci,o kterých nemáš ani ponětí?"zeptala jsem se ho zlomeným hlasem a se slzami v očích,ale Charles jenom ztichl a začal o něčem přemýšlet a po chvíli čekáni,konečně promluvil.

"Takhle já díl nemůžu Zoe. Lhala jsi mi a já vážně myslel,že jsi sem přišla náš vztah zachránit a ne ho zničit. Já už takhle dál nemůžu,a-a proto se s tebou rozscházím. Je mi to líto,ale můžeš si za to sama." S těmito slovy Charles opustil střechu a mě tam nechal stát se slzama v očích.¨

Vážně jsem byla tak naivní a myslela si,že konečně budu št'astná,z čehož se mi dělá blbě. Ted' už vím,že láska a vztahy není nic pro mě. Předtím to nevyšlo a mohla jsem jenom tušit,že to nevyjde ani ted'. To se ted' nemůže dít,ale nemůžu to nechat jenom tak. Nebudu zavřená v koutku a nic nedělat,to nejde.

Sebrala jsem se a pomalu jsem šla že střechy do Carlosovýho pokoje,kde všichni spali. Rožnula jsem světlo v pokoji a tím taky všechno vzbudila, což bylo mým účelem.