011

507 24 15
                                    

Ten večer jsme si s Charlesem ještě dlouho povídali,ale pak mi začal zvonit telefon. Byl to Wesley tak jsem to hned zvedla.

„ Ano pane?" zeptala jsme se do telefonu.

„ Zoe. Máte tam Leclerca?" zeptal se mě do hovoru. Zněl celkem vyděšeně.

„ Jo. Proč? Co se děje?" zeptala jsem se ho.

„ Dejte to nahlas." řekl mi a já dala hovor nahlas aby to Charles taky slyšel.

„ Kde máte rodiče pane Leclercu? " zeptal se Wesley Charlese.

„ Jsou ve Francii. Proč? Stalo se jim něco?" zeptal se Charles vyděšeně.

„ Ne. Jsou v pořádku. Ale dostali jsme zprávu že se Sánchez chce přemístit do Belgie protože jste tam byli viděni naposled. A potřebuju něco vědět."

„ Pokračujte." pobídla jsem ho.

„ Ze záznamu reportáže jsme viděli jak vy dva jdete ruka v ruce. Takže se ptám. Je mezi váma něco?" zeptal se mě a já se podívala na Charlese.

„ Uhm ne pane. Nic mezi námi není. Charles mě chytil za ruku aby mě Uklidnil. Nebojte se ." zalhala jsem mu.

„ Dobře. Mám další hovor. Držte se ." řekl a tipl to a já se znovu podívala na Charlese.

„ Proč jsi mu lhala?" zeptal se mě.

„ Něco mi tají a dokud nezjistím co tak mu nemůžu věřit." odpověděla jsem mu jednoduše.

„ Proč?"

„ Jsou některé věci které nemůžeš ani ty vědět." odpověděla jsem mu. Podívala jsem se na hodiny a byla jsem v celku překvapená. „ I když miluju tvoji přítomnost už budu muset jít spát." řekla jsem a začala se zvedat a Charles taky.

„ Kdo říkal že musíme spát v oddělených pokojích." řekl s šibalským úsměvem a já se na něho usmála.

* * *

Měla jsem krásný sen. Ale vzbudilo mě vyzvánění telefonu. Charles si to hned zvedl a protřel si oči protože teď taky vstal.

„ Haló?" zeptal se do hovoru a dal to nahlas.

„ Čau Charlesi. Neruším?" Charles se na mě podíval a uchechtl se.

„ Ne. Co jsi potřeboval." zeptal se Charles Carlose.

„ Za dva dny se v Barceloně hraje El classico a já chci dokázat Zoe že Madrid je lepší než Barcelona." řekl Carlos a já se uchechtla.

„ A co s tím mám dělat Carlosi?" zeptal se ho pobaveně Charles.

„ Chci tebe a Zoe pozvat na ten zápas. Aspoň uvidíme kdo je skutečně lepší." odpověděl mu Carlos. Charles se na mě podíval pohledem jestli mi to nevadí. Já jen pokrčila rameny a Charles se na mě usmál.

„ Dobře. Půjdeme. Takže se uvidíme za dva dny v Barceloně?" zeptal se ho Charles a oba jsme slyšeli jak se Carlos zasmál.

„ Za den. Zítra tam poletíme." nad tou větou jsme se oba zarazili.

„ Kdo je MY?"

„ Oh už musím jít. Měj se." Carlos to v ten moment tipl a já se začala smát.

„ Jak může být starší jak já?" zeptal se mě Charles s uchechtím.

WHATEVER IT TAKES / CL16Where stories live. Discover now