WHATEVER IT TAKES / CL16

008

Přišla jsem do budovy a chvíli jsem bloudila chodbami. Po nějaké době jsem konečně přišla do místnosti kde bylo nejmíň deset lidí v uniformách.

„ Zoe Kravitz." velitel si mě všiml a já se usmála a přišla jsem k němu a on se taky usmál. „ Rád tě zase vidím." řekl mi a znovu jsme si potřásli rukama.

„ Já tebe taky Steve." odpověděla jsem mu.

„ Zoe?" Aiden za mnou přiběhl a objal mě.

„ Aidene. Ráda tě vidím." řekla jsem mu když jsme se od sebe odtáhli.

„ Je dobrý být zpátky že ano?" řekl mi a já lehce kývla. Pozdravila jsem se ještě s pár lidmi a pak Steve zavelel.

„ Tak jo lidi. Zoe vítáme tě zpátky,ale musíme se soustředit na náš cíl." řekl nám a dal na kulatý stůl tablet. Všichni jsme si stoupli okolo stolu. Steve dvakrát ťukl na tablet a na stole se ukázala 3D budova.

„ Máme informace že Wandu drží v téhle budově." Steve ukázal na velkou 3D budovu. „ Je to nedaleko okruhu kde se závodí takže musíme být opatrní. Nechceme pozornost lidí."

„ Mají požadavky?" zeptala jsem se ho.

„ 600 000 000 eur a bezpečnou cestu z města." odpověděl mi Steve. „ Mise je naplánovaná na neděli odpoledne kde lidé budou na závodě což nám dá výhodu že tam nikdo nepoleze. Ze Zoe to ještě probereme a pak vám vše řekneme. Do neděle nikdo neopouští tuhle budovu."

„ Rozkaz." řekli jsme všichni zároveň a se Stevem jsme šli na bok.

Charles's POV

Byla sobota večer a já pořád nic neslyšel od Zoe. Vím že mi Max včera říkal že musela rychle odjet,ale určitě by mi už napsala. Seděl jsem na posteli a klepal jsem nohama. Nevím proč ale byl jsem ve stresu. Co když se jí něco stalo? Co když měla nehodu a je někde v nemocnici.

Nevydržel jsem to. Vzal jsem si telefon a vytočil jsem její číslo. Chvíli jsem čekal než to zvedne,ale nakonec to zvedla.

Third person POV

Když Zoe a Steve všem řekli svůj plán tak Zoe slyšela jak jí v kapse vibruje. Podívala se kdo ji volal a když viděla na obrazovce Charlesovo jméno tak se jí rozzářil úsměv na obličeji.

„ Omluvte mě." Zoe se omluvila a šla na střechu budovy. Když konečně přišla na střechu tak to zvedla.

„ Halo?" Zeptala se do telefonu.

Charlesovi se hned rozzářil úsměv na tváři když slyšel její hlas.

„ Ahoj Zoe. Jen jsem chtěl vědět jestli si v pořádku." řekl jí Charles do telefonu a Zoe se trochu uchechtla.

„ Ano jsem. Musela jsem si něco zařídit,ale zítra bych se už měla vrátit." oznámila mu Zoe a Charles se usmál.

„ Bál jsem se že se ti něco stalo. Doufal jsem že mi napíšeš co se stalo,ale ty si mi nepsala." vysvětlil jí Charles a Zoe najednou zesmutněla.

„ Promiň že jsem ti nenapsala. Vím že to není omluva ale neměla jsem čas. Teď se toho děje hodně a já doufám že se zítra vše vyřeší." řekla smutně Zoe a Charles věděl že se Zoe něco není v pořádku. Podle něj zněla vystresovaně a Charles nechtěl aby se tak kvůli němu cítila.