WHATEVER IT TAKES / CL16

028

Když jsem otevřela oči, viděla jsem jenom velkou místnost s úspěšnými zdmi a světli po stěnách. Když jsem se zvedla a otočila se na člověka nebo spíše lidi, kteří se na mě celou dobu dívali, celým tělem mi projel mráz když jsem zjistila, že se na mě díval Sánchez a jeho gorily.

„ Dobré ráno agentko Kravitz. Jsem rád, že jste se konečně vzbudila. Mám pro vás totiž překvapení." když tahle slova dopověděl on a jeho lidi ustoupili na bok,abych já mohla vidět co přede mnou schovávali.

Moje brada málem spadla, když jsem před sebou viděla bezmocného a vystrašeného Pierra, který měl zavázané ruce i nohy k židli a na puse lepící pásku. Podívala jsem se na osobu, která seděla po jeho levici a já začala vnitřně vyšilovat více a více.

Když jsem viděla jak se na mě Charles díval,jako kdyby už přijal svůj osud. Jako kdyby už věděl, že jeden z nich umře a jeho pohled mu jasně dával na jeho, že se s tím už smířil,ale stejně se na mě starostlivě podíval.

Otočila jsem se na Sáncheze se slzami v očích,ale nevěděla co mu říct aby mně dvě nejvíce blízké osoby propustil.

„ Víš co bude následovat Zoe." Sánchez se otočil na jednoho z jeho můžu, který mu podal pistol a pomalu si to nakračoval za Charlese a Pierra,který vypadal ještě vystrašeněji než předtím.

„ Jeden bude žít a jeden dneska zemře. A to nejlepší na konec. Je to tvoje rozhodnutí." poslední větu se mi doslova vysmál do tváře,ale to nezastavilo mé slzy, které mi pomalu začali stékat po tváři.

„ Prosím nedělejte to." řekla jsem zlomeným hlasem, doufala, že přestane.

„ Máš 5 sekund Zoe." upozornil mě s tvrdostí v jeho hlase,ale já se jednoduše nemohla rozhodnout koho si vybrat. Než jsem se mohla něco říct 5 sekund už uběhla a Sánchez se na mě ďábelsky usmál.

„ To je smůla. Nezbývá mi nic jiného než je zabít oba." jen jsem slyšela jak odstranil pojistku a hlasitý výstřel.

„ Nee!!!" zakřičela jsem, když jsem uviděla jak Pierrovi prolétla kulka hlavou a jeho krev jsem měla na svém oblečení.

Sánchez se přemístil k Charlesovi a já začala potichu vzlykat. Nemohla jsem jinak než brečet, když jsem viděla Charlesův zlomený, smířený pohled, který mi říkal "všechno bude v pořádku". Nemůžu,nechci ho vidět umřít. Už ne.

„ Myslel jsem, že ses před tím poučila Zoe. Konec konců jsem si jist, že byste jeden pro druhého umřeli. Nemám pravdu?"

„ Prosím nedělejte to. Prosím vás. Prosím už ne." klečela jsem na kolenou, nespouštěla oči z těch Charlesových a doufala, že tohle mučení přestane.

„ Na to jsi měla myslet dřív než jsi nám zničila všechny kšefty." s těmito slovy jsou znovu slyšela výstřel a Charlesova krev mi vystříkla do obličeje, když jsem viděla v jeho hlavě malou díru, která ho usmrtila a já nechala slzám volný průběh.

„ Vy jste blázen." řekla jsem Sánchezovy se zlomeným hlasem, což mu bylo naprosto ukradené,ale já jsem jenom viděla jak se na mě Charles pořád dívá s jeho zelenýma mrtvýma očima, když jsem v ten moment cítila před pistole na mém levém spánku.

„ Ne . Já se jenom pomstil." s těmito slovy jsem slyšela třetí výstřel,ale hned poté jsem už neslyšela, neviděla ani necítila vůbec nic a já v ten moment věděla, že mě taky zabil.

Otevřela jsem oči a zrychleně jsem si sedla a vystrašeně jsem se podívala vedle sebe,kde Charles milosrdně spal a já si v ten moment oddechla.

Když jsem tenhle šok rozdýchala tak jsem se zvedla a šla jsem dolů do kuchyně udělat snídani a přitom se dívala na televizi.