WHATEVER IT TAKES / CL16

002

Vzbudila jsem se a hned jsem si sedla. V ten moment mi hlavou proběhla hrozná bolest.

„ Pomalu. Dostala jsi pořádnou šlupku." rozmazaně jsem viděla Charlese který šel za mnou a podal mi sklenici vody.

„ Díky." řekla jsem mu a napila se. „ Jak dlouho jsem mimo?" zeptala jsem se ho.

„ Jen půl hodiny." odpověděl mi a starostlivě se na mě podíval.

„ Sakra." zaklela jsem a podívala se na Charlese. „ Hele jestli mi chcete dát proslov o tom jak jsem vás měla chránit a ne omdlít tak si to nechte pro sebe." řekla jsem mu ale on se jen uchechtl.

„ Nechtěl jsem ti dát přednášku. Byli to dva devadesáti kilový chlapy který by nezvládlo ani deset závodníků. A ty jsi je zvládla levou zadní." řekl mi a sedl si vedle mě. „ Promiň že jsem o tobě pochyboval. Ještě dnes ráno jsem byl přesvědčen že to zvládnu bez pomocí,ale jsem rád že jsi mě dnes zachránila." řekl mi a podíval se na mě. Chvíli jsem byla ticho a potom jsem se uchechtla.

„ Pořád seš blb." řekla jsem mu a oba jsme se uchechtli.

„ Jo. To jo." řekl. „ Takže co teď?" zeptal se mě.

„ Musím to nahlásit a pak musíme odjet." řekla jsem mu a vytahovala jsem telefon.

„ Proč?" zeptal se mě a já vytáčela číslo tajné služby.

„ Tou cestou kterou jsme šli byla naplánovaná tak aby nás nikdo nemohl přepadnout a jediný lidi kteří do věděli byli lidi ve stáji." řekla jsem mu svojí pointu.

„ Ty si myslíš...." Charles to nedořekl protože mi to někdo zvedl.

„ Ano?"

„ Kravitz." odpověděla jsem do telefonu.

„ Heslo?"

„ jablko,fotbal, červená, 21" řekla jsem.

„ Ověřeno. Co potřebujete agentko Kravitz?"

„ Spojte mě s Derekem Wesleym." řekla jsem do telefonu a podívala se na Charlesův zmatený výraz.

„ Ano Kravitz?" řekl mi Wesley a já to dala nahlas.

„ Pane máme problém." řekla jsem mu.

„ Mluvte."vyzval mě.

„ Dobře. Chci abyste věděl že jste nahlas. Je tady se mnou Charles."

„ Co se stalo?" zeptal se mě.

„ Někdo nás přepadl." řekl Charles.

„ Kdo?"

„ Sánchez." odpověděla jsem mu. „ Pokusili se zajmout Charlese. Pane přišli jsme o moment překvapení." řekla jsem mu.

„ To je v pořádku. Poslouchejte. Musíte se někam schovat. Nikdo nesmí vědět kam ani já ne...."

„ Je tady ještě jedna věc..." řekla jsem a podívala se na Charlese který věděl o čem mluvím. „ Je tady možnost že někdo z týmu Ferrari v tom jede taky." řekla jsem mu.

„ To nás staví do dost vážně situace. Jestli v tom jedou taky tak by se mohlo stát něco vážného...." Odmlčel se. „ Postup znáte Kravitz. Až budete na místě Zavolejte mi." řekl mi.

„ Rozumím." řekla jsem a tipla to a podívala se na Charlese. „ Máte nějaký apartmán?" zeptala jsem se ho a on se usmál.

„ To je už zařízený a prosím tykej mi." řekl mi a já se usmála.