WHATEVER IT TAKES / CL16

017

„ Zoe?” zeptal se mě zmateně ale více překvapeně.

„ Charlesi.” řekla jsem tichým hlasem,ale tak aby mě slyšel. Tenhle den se nemůže snad ještě nějak zhoršit.

S Charlesem jsme se na sebe zlostně dívali a vůbec nevnímali, že ne tady s náma i Lando.

„ Co tady děláš?” zeptal se mě naštvaně a já se podívali na své boty. Vím, že je na mě naštvanej. Konec konců všechno je moje vina a teď za to ponesu následky.

„ Já...” už jsem chtěla něco říct,ale vyrušil mě udýchaný hlas.

„ Charlesi potřebuju...” Pierre se odmlčel a podíval se na mě a usmál se. „ My se známe, že ano?” zeptal se mě s úsměvem na tváři a já jen se smutným obličejem kývla.

„ Ok já už musím jít takže se to tady nějak vyřešte...bez hádání prosím.” Lando ukázal mezi mě a Charlese a já se na něho zamračila, protože mě tady nechává samotnou naschvál. „ Zdar.” a s těmito slovy odešel pryč. Já se znovu otočila na Charlese, který se na mě díval naštvaně,ale víc zklamaně a na Pierra, který se na mě usmíval. Nastalo trapné ticho a já se pořád smutně dívala na Charlese, který mi pohled oplácel,ale více naštvanejší.

„ Nechtěl bys nás představit?” Pierre byl ten, který to trapné ticho přerušil a nás dostal z nekonečného civění na sebe.

„ Uhm jo Pierre tohle je Zoe Kravitz.” řekl se zklamaným hlasem. „ Zoe tohle je Pierre Gasly.” Pierre se na mě znovu usmál a oba jsme si podali ruce.

„ Rád tě poznávám Zoe.”

„ Potěšení je na mé straně.” odpověděla jsem mu a usmála se na něho.

„ No vidím, že mě tady nepotřebujete takže se mějte. Uvidíme se potom Pierre.” bez dalších slov Charles zmizel a Pierre na mě hodil překvapeně zmatený pohled a já se uchechtla, když jsem uviděla jeho obličej.

„ Co se mezi vámi stalo?” zeptal se mě Pierre, když jsme se znovu začali procházet po paddocku.

„ To je dlouhej příběh.” snažila jsem se neprobírat tohle téma,ale Pierre je můj bratr a mohl by mi pomoct. Jen nechci aby znal pravdu, aspoň teď ne.

„ No máme hodně času.” Pierre se zastavil a já se na něho zmateně podívala .„ Nechceš jít dnes s náma do klubu?” zeptal se mě a já se usmála.

„ Já... ráda bych,ale nemyslím si, že by mě tam jistá osoba chtěla...” řekla jsem mu a podívala se znovu na své boty. Vím že jsem to podělala, všechno je moje chyba,ale nechtěla jsem riskovat, že bych mu ublížila ,ale i o se stalo. Ublížila jsem mu a teď toho lituju. Jsem hroznej člověk a ví to všichni mí kolegové a teď to ví i Charles.

„ Neřeš Charlese. Ať už ti udělal cokoliv tak na něho dneska zapomeň a pojď s náma do klubu. Ber to pozitivně. Aspoň se lépe poznáme.” já se ne něho jen usmála a kývla v souhlas.

„ Tak dobře.” odpověděla jsem mu a jemu se objevil úsměv na tváři.

„ Jo. Tak dobře.” Pierre si vzal propisku a malý kousek papíru a začal na něj něco psát. Ani nevím kde to vzal ten kluk je fakt kouzelník. „ Tady máš moje číslo a já tě v 7 večer vyzvednu jo?” předal mi papírek s jeho telefonním číslem a já si ho hned dala do kontaktů.

„ Jo. Takže se uvidíme pak?” zeptala jsem se ho a Pierre se na mě usmál.

„ Jo. Zatím se měj.” řekl mi a já se usmála a oba jsme šli jiným směrem.